Den 181, Alpamayo trek III. (4 853m)

Noc je opravdu zase nekonecne, ale tentokrat vylezame pozdeji, aby jsme neumrzli. Z kempu stoupame do prusmyku 4 853 coz je nejvysi bod treku pro ty co nedelaji zachazky. Sedlo je marny, neni z nej nic videt. Na obloze se docela honi mraky, tak dneska budeme radi, jestli nezmokneme. Na to ze je tu sezona, tak je toho azura nejak malo. Vzpominame na mesic bez mracku v Bolivii se slzou v oku. Pak uz jen sestup na koni placek, kde by se dalo tez utaborit. Po ceste mijime jednu indianku s oslikem. Prvni clovek po 24hodinach. Je to tady fakt pusty. Odtud nas ceka vystup do pasa cislo2 (4 774m). Merlin hubenour, jeste vic vyhubly dlouhym cestovanim, ze se obcas bojim, aby ho vitr nezlomil v pase, trosku odpada, tak na nej pockam az v pase. Nastesti mam jeste nejakou energii v dlouhodobe pestovanem pivnim brisku ;-). Z prusmyku by mohl byt super vyhled na masiv Milluacocha s 6 5ti-tisicovkami, ale vetsina vrcholku je v mracich. Ale i tak je to pohled dne. Klesame nekonecne dolu a uz je jasny, ze neni navratu zpet, musime to proste dojit, at se deje co se deje. Po ceste mijime dva trekare, jimz tahne veci oslik. Stastni to lide. Nad nami vidime tipose, ktery svahy brutalne zbiha, takovy maly superman. Nakonec s nim hazu rec, je to maly indos a mato to domu proste daleko, coz se zde vubec nedivim. Nejvic me dostava pohled na jeho boty, rozedrany sandale. Je tu mamv pohorkach co delat abych sel alespon nejak normalne a on tu lita v tomhle. Kanon, kde je asi 5 chaloupek je ve 3 990, ale proti proudu reky zase pomalu stoupame. Mijime jeste dve zensky ve strednich letech s guidem a to netusime ze jsou to na dlouho posledni lide co vidime. Uz mame nadohled magicke Alpamayo, ale brutalni temnota nas utvrduje postavit stan v predstihu. Rozhodli jsme dobre. Dostavujeme za prvnich kapek. Je pul2, takze dnesni noc bude maratonsky dlouha. Dnes jen 12km a 620 kopcovych. Prsi ale obcas jsou prestavky, kdy stihneme nastesti uvarit, tak hlady neumirame. Pridely jsou na vynalozeny usili maly, takze zase probihaji hovory o jidle co bysme si dali. Fakt je to uz na hlavu :-). Zitra by mel byt den D treku, tak doufame ze horsky buh dopusti. Venku z jedne strany hrmi hromy a z druhe je lomoz od padani ledovcovych lavin, takze zatim horsky buh spis radi..Samozrejme ze nemuzu dlouho usnout, tak premyslim i o cernejsich variantach, kdyby se pocasko neumodrilo. Jsme tu totiz docela v pasti. Udoli ze ktereho nejde pres prudky kanon odejit a jen dve cesty pres vysoka sedla, v necasu nepruchodna. Proste LP nelhal je to opravdu ¨one of most remote treks in Peru¨.