Den 170, Cesta do Nasci

Rano se jdu masochisticky potrapit na strechu. Nad Chachani je samozrejme naprosty azuro. Proste jsme meli neuveritelny stesti ze snezna boure prisla akorat v noci, kdy jsme byli v basecampu, protoze to se tady stava jednou za 50 dnu :-). Bus do, vic jak 500km vzdalene, Nasci nam jede az za dve hodiny, tak se uz jen tak flinkame a pripravujeme na dlouhy prejezd. Mezitim trochu menime plany a jeste pobudeme asi tyden ve strednich peruanskych Andach, protoze tam moc turisti nejezdi. V teto oblasti totiz drive radila nechvalne proslula Sendero Luminosa alias Svetla Stezka. Cas se nachyluje tak naposledy frcime tagem na terminal, kde zjistujeme ze nas bus nejak nehodla dorazit na cas. Ve volnem case kupujeme snad kilovy kotouc syru a je docela dobry, asi lami :-). Po pulhodine nakonec bus prijizdi a jeste dalsi pulhodinu cekame nez se do zavazadlaku natahaji desitky pytlu zavazadel. Mistnaci zacinaji zurit a nejen ze klasicky rvaji Vamos ale jeste mlateji do oken, tak je o zabavu postarano. Konecne vyjizdime a nejaky pohunek se sahodlouze omlouva za spozdeni a pritom rozdava bombony, tak to bereme jako satisfakci, ale za chvili znovu obchazi bus a vybira prasule. Po vymotani se z Areguipy projizdime moonoland pohorim s obcasnymi malymi dunami bileho pisku a semtam zelenou oazou. Dalsi stovky kilometru nas ceka pusta Atacama bez stopy zivota, narusena obcas zniceho nic, zelenymi lany poli zahadne se objevyvsi. Najednou vjizdime do oceanske mlhy zasahujici hluboko do vnitrozemi a krajina je jeste vic pesimistictejsi. Zit na pousti budiz, ale jeste pul roku v mlze, to uz je vostry hardcore. Konecne se objevi ocean s velkymi vlnami, ale na rivieru to rozhodne nevypada. Jsou tu po plazich rozsety takovy chatrce, kde se v sezone asi rekreuje. Cesta se zda nekonecna a po padnuti tmy je to jeste horsi. Na videu nam davaji zabrat tri filmy, kazdy samozrejme plny krve, takze za vecer padne vic jak 500 lidi do stavu mrtvych. V pul 12 vecer, po 11 hodinach jizdy, nas bus vysazuje u silnice v Nasce