Den 162, Cesta do Tuti (3 816m)

Spi se krasne, nejen kvuli tomu ze se me zda o tom ze se cpu nehoraznym poctem cokoladovych dortiku :-) Uz pred 6 vyrazime smer druha strana namesti, kde se nachazi autobusova spolecnost. Zatim se moc nic nedeje, snad jen pocet babek s obrovskymi tornami pomalu narusta. V kramku si chci koupit nejaky housky, ale zdaji se me drahy, tak me majitel posila pro levnejsi do pekarny :-). Bus se postupne plni, az je narvany jak patecni z Prahy do Spindlu. My jako ranni ptacata zabirame dve okynka, takze pohodicka. Vetsina lidi vsak vystupuje na vyhlidce Kondor, tak je bus zase poloprazdny. Po chvili zase obdivujeme divukrasne pasaze terasovitych poli mezi vesnicemi Pincholle a Macou, podle nas nejkrasnejsi cast Colca kanonu. Tady by za to stalo vystoupit a projit pesky, teda v pripade ze by se clovek obrnil proti prachu, ktery tady rozviruji desitky turist busu smerujicich na vyhlidku Kondor. V Chivay mam takovy asijsky flashback, protoze tu jezdi predelane motorky na drozky. Jednu za par supu bereme, aby nas odvezla do centra, kde maji jezdit dodavky smer Tuti, start naseho treku. Mikro tu opravdu stoji, tak hazime krosny na strechu a jelikoz jsme tu prvni zajemci, tak jdeme na snidani, protoze casu do odjezdu bude urcite fura. Navstevujeme tradicne bufac, kde nabizeji tradicni ceskou snidani - polivku a pak zase nejakou flaksu s ryzi. Mikro se pomalu zaplnuje a uz v poctu 7 lidi vyjizdime. Chlapik porvava a objizdi namesti a najednou je nas ve vozitku 17. Pani co sedi na zemi po chvili dostava vyraz vraha a pohledem proklina vsechny na sedackach. Po rozkodrcane sotolinove silnici zvolna stoupame a jeste bereme tri stopare, kteri maji obrovske pytle kravskych hovinek. Nase krosny na strese tim padem ziskavaji nove skvele kamarady. Konecne prijizdime na pekne namesticko v Tuti a trecik muze zacit.