Den 164, Mismi Amazonas trek III. (5 150m)

Noc skoro v peti tisicich je necekane skvela, asi unava udelala sve. Dokonce nejsem ani zasnezenej. Bohuzel me ve stanu zamrzla lahev s vodou, tak budu muset cekat az trosku slunicko vytahne paprsky zpoza hor. Nalehko vyrazime smer cil 2 - laguna, za krasneho vychodu slunce. Kempujeme vlastne v takovem skalnim kuloaru v jehoz prvnim patre je pramenna laguna. Na druhou stranu je pozvolne udoli plne bofedalesu. Honzovi to uz do kopce moc neslape, vyska se na nem asi trochu projevila. Laguna (5 150m) je pekna, ale mala. Tak tady prameni nejdelsi reka sveta. Nohou musim trosku rozkoupnou noh u okraje, abych se mohl posvatne napit a hlavne omyt zaprasenou hlavu. Vracime se ke stanu, dat alespon polivku a pak vyrazime cil cislo 1 - dostat se zpet nejak do civilizace. Udoli Carhusanty - tak se tu jmenuje Amazonka je opravdu krasne a je to nejhezci cast treku. Tesne pred soutokem s dalsi rickou Apachetou je lami ohrada a prvni lide temer po 48 hodinach chuze - v Evrope nemyslitelne. Dal cesta pokracuje sirokym, nekonecnym udolim, plnym lam a zamzrlych bofedalu. Na mape vyznacene vsenicky je treba jen jeden domek s ohradou pro lami. Po dlouhe dobe konecne narazime na neco jako stezku a prichazime k jezirku. Vic nez jeho krasa nas tesi ze stale vime kde jsme. Kousek za jeho koncem zacina dlouha plan, kde cesta s krosnou utika jeste pomaleji i kdyz jdeme docela rychle. Znovu prekracujeme Amazonku a davame ji uz naporad vale. Pak nasleduje usek plny hrbitku a zde potkavame dalsiho cloveka, dedu Hamzoubka, kteremu neni sice rozumet ani slova, ale povidat si docela chce. No fotim se snim, abych mohl vsechny tyhle exoty publikovat. Podle mapy je jasny ze nas cil dojit uz dnes do Cayllomy, byl naprosto nadsazeny, tak se rozhodujeme usidlit u napul vysuseneho jezera pod hrbitky u vesnice Parihuana (4 573m). Jen co do ni sejdeme odchytavame chlapika jmenem Francisko a ptame se na pripadny dovoz do Cayllomy. Rika nam ze pry za hodinku jede mikro. Tomu se snad nechce verit, to by byl zazrak. Jdeme asi kilak k domku s lami ohradou a tam fakt stoji mala dodavka. Po ceste nam rika ze tu hodi spousta Cechu, takze docent Jansky co nasel pramen to v nasi rep. pekne spopularizoval sem jezdit. V dodavce ma jet snami a jeste jednou rodinou 19 animalesu, jak zde srandovne rikaji lamam. Asi budeme muset sedet na strese jinak fakt nevim jak se tam vejdeme. Bohuzel pri nastartovani z auta tece voda a je nejaky zraly na generalku. Majitel a dalsich par pohunku to spravuji ale s nevalnym uspechem, takze zazrak se bohuzel nekona. Celou dobu tu obchazi pes, ktery ma dredovitou srst, takze nejaky dovoz z Jamajky. Mezitim padla tma a kosa a my budeme radi, kdyz vubec najdeme misto na stan, natoz neco uvarit. Francisko nas nakonec ubytovava v baracku ktery vypda jak kulna a garaz v jednom. Rozklada po po silene prasny podlaze lami kuze a dela nam takovy kutloch. To jsou zase dnes zazitky. Mame v nohach 27 km a v zaludku jen tu polivku a par slanych keksu. Honza vypravi o smazenych vajickach, coz je v nasi situaci tak trochu brutalni, tak mu to musim zakazat. Domu se asi vratim jako kostra.