Markha trek den4. - Kongmaru la (5 327m)

Budíček na šestou nás vítá do ráno s naprostým azurém, což je pro den D to nejlepší, co nás mohlo potkat. Ještě víc mě těší, že má včerejší slabost přešla a jsem naprosto OK. Z vaření kaše a bourání stanu se už pomalu stává nepříjemná, ale nutná rutina. Vyrážíme pustou krajinou a okolo nás pobíhá šotek, který si zde nejspíš vyřídil své psí povinnosti a už chvátá s námi přes sedlo na druhou stranu hřebene. Stoupání mě dělá menší problémy, než Ivanovi, tak se po chvíli odpoutávám a frčím svým tempem do kopce, s tím, že na něj v sedle počkám. Čím jsem víš, tím jsou zajímavější pohledy, jednak do údolí, kterým
jsme se včera prodírali, tak i na malý ledovec ze kterého vytéká voda, co to tady udržuje při životě. O to víc mě mrzí, že jsem byl včera chabrus, což mě připravilo o vycházku nalehko k němu. Nejkrásnější pohled dneška mě však teprve čeká – ten bude až za zásluhu, ze sedla. Poslední kroky jsou nejtěžší. Stoupání se ke konci stává opravdu dost prudkým. Navíc výška začíná dělat opravdu svoje. Dělám už o dost častěji přestávky a i když se to zdá skoro nepochopitelný, tak zastavuji i snad jen slabých 10 výškových metrů pod sedlem. Konečně mě vítají třepotající se modlitební praporky – jsem
tu! Výhled je opravdu úchvatný. Všemu dominuje nejvyšší hora Zanskaru – Kang Yatse (6 400m). Kam se však podělo ranní azuro? Nad horou je obrovský mrak ze kterého sněží. Hora vypadá zlověstně a to jsem si tak trochu říkal, že by jsme se mohli na její, o něco nižší, nehorolezecký, předvrchol pokusit vylézt. Na všechny strany jsou kopce kam až oko dohlédne. Některé se pyšní pěknou ledovcovou čepicí. Hřeben na kterém stojím je docela plochý a schůdný, tak až přijde Ivan, mohli bychom nalehko dát i nějaký přilehlý vrcholek. Fascinují mě tu krásně modře kvetoucí kytky rostoucí snad jen z kamenů.
Čekám na Ivana a kochám se tou úžasnou podívanou všude okolo. Během půl hodiny se situace nad horou stále mění a nakonec je i vrcholek zalitý světlem. Neskutečným meteorologickým zážitkem je mrak, který předtím divočil nad Kangem, teď letí směrem ke mě, ale pode mnou a cukruje krajinu jak kombajn. Těžko se to popisuje, ale člověk si připadá, že je opravdu vysoko, když kouká na sněžení ze shora. Škoda, že ticho hor narušuje karavana, která sem přišla z druhé strany jevící se na výstup o dost lehčí. Ivan přichází, ale je vidět, že mu to dalo dost zabrat, ale je očividně šťastný, že to dal. Děláme vítěznou fotku a rozjímáme nad krásnou hor.