pondělí 27. srpna 2007

Léh podruhé

Jdeme do našeho osvědčeného hostelu Old Ladakh, ale ten je obsazený. S podobnou nás vyhazují z několika dalších, tak jsme už mírně nervózní, ale nakonec nacházíme hostel Palace View, kousek od polo groundu, kde zapouštíme kořeny. Volno mají pouze v nejlepší místnosti, kde je nečekaně i koupelna. Zítra se však musíme přemístit do nějakého kamrlíku, protože tohle luxusní apartmá mají rezervované.
Jelikož máme neplánovaný časový náskok, přemýšlíme o dalším programu. Než vyrazíme na trek na Stok Kangri, tak si chceme tak dva dny odpočinout. Na to by se akorát hodil dvoudenní výlet do údolí Nubra přes údajně nejvýše položené motorizované sedlo na světle – Khardung la. Obcházíme cestovky, ale už je prý dnes pozdě na získání permitu, tak měníme znovu plány. Zítra si dáme odpočinkový den v Léhu a pozítří vyjedeme k jezeru Pangong, což má být snad vůbec nejkrásnější místo v Ladakhu.
Na večeři vyrážíme do vytipované restaurace s pěknou vyhlídkou na město. Dáváme dobré masíčko s chlebem Čapatí což jsou nekvašené ječmenné placky z celozrnné mouky. Už předtím jsme si všimli unikátního místního povolání, takzvaných sudařů. Týpci mají na kárce naložený sud s vodou a ze severních oblastí Léhu převážejí od rána do večera vodu na stavby a vůbec různě po městě. Kousek od restyky je takový malý kopeček, tak tam se jim ta kára vždycky hustě rozjede, že ji sotva stíhají. No je tu stále co pozorovat.
Večer okukujeme ještě místní řeznictví s rozvěšenýma šrůtami masa jak si vesele hoví na teplu. Pak nás zaujmou obchody, kde spousty chlapíků sedí a šijí na strojích. Ani jedna ženská, samí fousatí chlapy. Vypadá to docela srandovně. Taky je tu nadmíra holičství, kdybych se nebál břitvy pod krkem, tak bych se zašel oholit ke Kashmířanovi. Míjíme taky pár dědků s modlitebními mlýnky, ale mimo nich už to nikdo nepoužívá. Další tradice co nejspíš skončí s odchodem nejstarší generace. Posledním postřehem dnešního večera jsou znovu Punjabci. To že chodí ve skvadrách alespoň po pěti lidech nás už nepřekvapuje, ale vždy jsou tak jakoby zkomprimovaný. Člověk nemá pocit, že jde pět lidí, ale že jde pěti člen.

Žádné komentáře: