Den 136, La Paz (3 685m)

Na busaku v Potosi, tak trochu nechapeme smysl bolivijskych linek. Pres den nic nejede ale v 20:45 odjizdi najednou snad 7busu do La Pazu. Sedime ve druhym patre na prvnich sedackach, tak by byl super vyhled, kdy by se jelo pres den. Neni jeste moc zima, ale spacak vybaluju a celej se do nej kutam. Spi se dost dobre a cesta tak pekne utika. V La Pazu jsme v 6:30 rano. Tesim se na prvni, nejhezci pohled na mesto. Baracky zastaveny kanon vroubeny 6tisicovymi horami, ale za denniho svetla je to lepsi nez za tmy. Nez prevezmeme bagly uz se rozedniva coz je fajn. Bereme taxik a nechavame se dovezt do Gringo Mekky do ulice Sagarnaga. Nejdriv se stavujeme v hotelu Mayo, kde jsme sidlili kdysi ale nakonec jdeme o kus dal a vis, kde se to zda za stejne penize lepsi. Nakonec to ze si jen na chvili lehneme se protahuje na 3hodiny dospavani. Pak vyrazime na prohlidku mesta, ale jsme nejaky utahany a presli. Jdeme po klasicke ceste pres hlavni namesti k vyhlidce na mesto, ze ktere je ted mega detske hriste. Honza si jde jeste na chvili odpocinout, je nejaky tuhy, tak obiham sam mistni cestovky kvuli vyletu na horu Chacaltaya, ktera ma mit vysku pres 5 300 metru a je to pekny vyhledovy bod na okolni pohori. Vystup by to mel byt vsak spis relaxacni, prototoze silnicka vede az do neuveritelnych 5 200 metru. Vylet neni vubec tezke zaziridit, nabizi to tu vsichni, tak tam uz zitra vyrazime. Jeste me laka cyklo vylet, kdy se zacina ve vysce 4 600 a konci dzungli v 1 300. Krasnych 60km jizdy z kopce. Honzovi se do toho, kdyz jsme planovali cestu, moc nechtelo, tak ho musim jeste ukecat, protoze v cene vyletu je i tricko s napisem ¨Sjel sem silnici smrti a prezil jsem¨:-)