Zpet v Kathmandu

Ve svabiku se nespi uplne nejlepe alespon nemusime mit budik abysme se vzbudili na vychodovku. Uz prvni pohledy ale nevypadaji moc nadejne - pod nami v udolich jsou mlzne mracna a zas je tak nejak oparno - zacina pomalu tady v nizine takove zimni pocasi. I tak stale doufame ze manaslak nad vsm bude cnit jak vcera, ale bohuzel - to co je videt nema cenu ani fotit - skoda skoda. Jinak je vsude jak po vymreni, dneskem vrcholi 5denni festival a vsichni si ocividne davji oraz, nastesti nejaky us do ktm jede, pry jeden jediny dneska - zabirame pekna mista u okynek a pak uz jen sledujeme jak se ten nas vehikl postupne plni - kdyz uz visi 5 lidi z dveri musim uznat ze pan vedle ma pravdu kdyz rika ze je to lehce dangerous - taky snama jede ten turista co snama vcera prijel a pod vousy si brumla neco ve stylu ze je gorkha turist trap :-) ale zase sme tm zazili spousta zajimavych zazitku i kdyz ne stopro pozitivnich. cesta je pomala, vesnicani furt nalizaji a vylizaji a pres ten narvanej autobus to jde blbe. Navic sjizdime do te inverzni oblacnosti, tak ani neni na co moc koukat. Po skoro 5h prijizdime do ktm ktere je neskutecne vylidnene, to jsem nezazil a dokonce nemusime ani vzit taxika jak uz trefime do thamelu - tady ocela problem s ubytkem vse plne kvuliva svatku ale nakonec to vyjde, pak uz tradcni obchuzky a hledani zahradky na predposledni letosni pivecko pekne na vzdousku i kdyz i tady se uz ochlazuje a je tu uz jen cca 20stupnu vecer

Sarangot a Gorkha

Rano se tedy vstavat moc nechce, ale verime mistnim ze kdyz byla burina ze budou krasne druhy den hory videt, tak se premlouvame. Typos uz vartuje pred hotelem. Ridi ale jak zak autoskoly, tak snad dojedem na kopec ve zdravi - kupodivu na nej vede nekolika km asfaltka - je tu uz opravdu ruch, zda se ze kazdy turista v pokhare to chce videt. Taky se tu mota spousta pseudo guidu, pry bysme se mohli ztratit, ale odparkoviste vede zbyle metry na kopec jen jedna cesta. Navic vsude na hrebeni jsou domky s terasami a cajem tak ani neni nutny jit moc daleko - pohled je stejny. Vyhled je to paradni - je videt vse, ale preci jen blizsi pohledy z treku byly asi takove monumentalnejsi.
Po hodince koukani na kopce jdeme zpet a frcime na hotel, abysme zaplatili. Pak jeste prejezd na public busak, kde je notne zivo. Hory jsou videt odevsad a z mesta vypadaji nejak impozantneji nez pres udoli ze Sarangotu.
Bus jede hned a cesta docela odsejpa az tradicne po odboceni z hlavni silnice smer Gorkha nabirame kazdou chvili vesnicany kteri jedou jen kousek. Gorkha strasne vychvalovana v rough guide lezi pod hrebenem s paradnim vyhledem na manaslu, ktery i pres blizici sepoledne je krasne videt. Pruvodce v jedne veci nelhal - neni to vubec turisticka zastavka. Jede s nami jen jeden cestovatel a ani dalsi ve meste uz nepotkame. Hotelu je tu poskrovne a ten co vybirame - mustang primo na autobusaku splnuje swabikovitost na 110procent - ani nevim jestli jsem spal v necem horsim - souperi to s Haciendou v bolivii :-).
Nerozumne presne v poledne vyrazime po prudkym schodisti na hreben kde ma byt ten mistni kvost - pohadkovy hrad prvnich nepalskych kralu - na fotkach docela pekne, ale tak to tu vypadalo tak pred 30lety nez to obrostly stromy - stavbicka je stylu starych budov v kathmandskem udoli - ale jsou tu pouze dva domecky, jeden je z toho ale zajimava svatye venovana kali - takze kozicky bez hlav a vsude hodne krve.jo taky jsou vsude giga pavuciny a desitky obr pavouku, muze to tu hrde sutezit s okolim sydney. Jdeme po hrebeni dolu a hledame vyhlidku na zitrejsi vychodovku na manaslu ktera neni tak vysoko, dari se. Schazime dolu do centra a clovek by nejradsi z tehle kralovske diry zmizel ale ta zitrejsi vyhlidka na hory nas tu drzi tak vytrvame. pak hedame nejakou restauraci ale i t je dost slozite az v dle pruvodci v nejluxusnejsim hotelu - divna, zanedbana, oprejskana stavba - sme tu ocividne po tydnech prvni hosti - ale vari dobre - akorat v gorce nemaji gorkha beer ale je san miguel a navic gorkha pivovar neni v gorce ale nekde v chitwanu to jsou veci - pak uz do te nasi luxusni komurky - juan se tu nejspis trosku stiti a dva velky gekoni co nam tu lezu po strope mu taky nedodavaji :-)

Pokhara valley trecik podruhe

Tak nas zatazene zavesy a pozdni vecerka v cca 8:30 :-) natoli zmohla ze jsme lehce zaspali, takze vychodovka uz byla v plnem proudu co jsme vykoukli z balkonku. ale bohuzel to nevypada na zadnou slavu. I tak bereme taxika, notne smlouvame, na odbocku k peace pagode a pak pul hodinu supime do kopce. Vsechno je ale v takovym oparu ze na foceni to moc neni - na pagode skoro ani noha mimo japoncika s neskutecnym kufrem foto vybaveni - ale ani on nefoti tak je to jasny. Tak to dneska bude spis o turistice. Jdeme cca po hrebeni, presne opacne co jsem sel loni v monzumovym obdobi, kdy snad ale bylo lepe. Neskutecny jsou ale zapdly vesnicky kde na na nas koukaji jak na prvni turisty kteri sem zabloudili a to je preturistovana pokhara coby dup. Sice jsem uz tuhle oblast prochazel ale i tak se musime ptat furt na cestu protoze ten propletenec cesticek mezi policky je docela oriskem. Nakonec stejne na zasadnim rozcesti zahneme spatne a kracime na uplne jiny hreben. alespon si tedy projdeme neco jineho :-)) nakonec klesneme az k rece, kterou musime brodit, ale pohodicka. Mezitim se zatahuje a na kopcich bouri tak stopujeme busik a za 4kc dojizdme do pokhary. Boure krasne vycistila oblohu, tak se himalaje postupne zacinaji krasne ukazovat - teda jen jejich vrcholky, coz je tedy docela provokace, kdyz uz sme zpatky ve meste a vyhledovy bod daleko. Tak alespon sledujeem zapadovku ze strechy. Az pozde me napadlo na moznost dobehnout k jezeru, pujcit lodku a odplout nekam kde uz je vyhled. No snad zitra bude reparat, zajednali sme si odvoz v 5 rano na kopec sarangot 800vyskovych nad pokharou odkud jsou neskutecne vyhledy, tak snad pocasi zitra vyjde

Pokhara

Na silnici probiha o nas boj mezi taxikari a busikem, tak jde cesta docela k zemi - nakonec jedeme taxikem za 800R (200Kc) za 45km po mrzke silnici do Pokhary. Pul cesty zdolavame obrovsky kopec a pul ho zase sjizdime, no proste nepal. Taxikar nas samozrejem odvazi do draheho hotelu ale p ozjisteni cen bereme krosny a ubytovavem se v peknem za hubicku. Uzivame pohodu Pokhary, levny jidlo, piti...akorat ze me jedno pivko skoro sklada - nejak sem vysel z kondice...poslednich par dni uz jen tkaovy pohodovjejsi cestovatelsky program..v nedeli dom

Annapurna Trek

Trek 15

Vychodovka nakonec neni vubec spatna, ale Machupuchare je zrovna za mrakem coz nas stve. Realxujeme na tomhle super vyhledovem istecku ale pak uz nastava cas na sestup. Zase schodiste a nebohy duchodci. kolik tisic schodu uz mame za tyhle psoeldn idny sebu? :-0. vyhledy a cesta pres ryzova policka super i kdyz z celkova unava a teplo docela ubiji....Podel reky do Birethanti a pak psoeldnich 15min do Naia Pulu a mame to za sebou - bylo to super ale uz se tesime na zaslouzeny odpocinek i kdyz ne vecny :-)

Trek14

Po sejiti s poon hillu chvili odpocivame a rikame si ze mit vic casu tak tady v gorepani je fakt super misto na takovy rest day - no koukat z postele primo na daulighiri, kde jidne se me tohle postesti. Postupne ale balim fidlatka a mirime smer prusmyk Deurali, ktery ma taky cca 3200 jak poon hill - postupne mizime v mlznych mracich, ktere se tu postupne zase rozmnozili a v jungli - takhle strana smerem do niziny je tedy vyrazne nestabilnejsi nez ten sever z amonzomuvym stitem. Ta jungle porostla lisejniky mluvi za vse. Fascinuji me organizovane zajezdy ktere se tu taky objevili jak houby po desti - operatori nabizeji stredni a starsi generaci "jednoduche" 2-3denni treky ale v nejhorsim terenu co jsme tu zatim zazili - nekonecne schodiste nahoru a dolu, blato, kluzky tereny - vzpominame na severni pasaze v pohodovych udolickach....Kanon a jungle ale docela pekna. Cely den rozmyslime zda to prodlouzime o ten Bc nebo radsi to vezmeme pres Gandruk a do Pokhary. Klesame do kanonu a necekane zase vystup poschodisti nekolik set metru vyskovych nas dost rozsekal. Navic udoli do Bc je takovehle junglozni a je tu vic mraku nez ciste oblohy. V tadapani ja osudove rozcesti. Je tu zima a mlhavo, tak volime "pohodovejsi" cestu. jestli se to o nekolika set metrovym sestupu da rici. Do lodge nad Gandruk (2050m) prichazime docela tuhy, tak jsem radi jak sme se rozhodli, navic to tu vypada skvele a snad nas zitra bude cekat pekna vychodovka

PoonHill

Tak trosku premitam proc lidi vyrazi s celovkami na Poonhil uz mezi 4-5 hodinou ranni, kdyz to tam ma byt cca 45-60minut a 8tisicovky zacinaji mit nasviceny vrsky az po 6:15. Kazdopadne rano se po okoli prevaluji nad rododendrony mlzne mraky tak to na super vychodovku stejne nevypada. vylezam tedy na vyslap az v po 6 a proti me klesaji rozezlene davy ze jsou mraky a ze neni nic videt. Vubec je to misto kde jsem videl nejvic tursitu z celeho nepalu. Docela je nechapu, protoze tohle se musi za chvili roztrhat. Za chvili mam 300vyskovych za sebou a koukam ze u rozhledny se uz mota jen par desitek lidi, kteri postupne odchazi spolecne s mraky. Takze kdyz uz je videt paradni panorama Daulighiri a Annapurny 1 a A South tak uz sme tu jen 5. Jeden postarsi italsky fotograf se smeje ze ho guid taky chtel stahnout ale ze mu rekl ze tu bude dokud se mraky neroztrhaji, klidne i nekolik hodin a udelal dobre. Nad tou stadnosti a blbosti ale zasnu

Trek13
Dneska nas ceka dalsi pretezky. Sbihame poslednich 7km do tatopani, kde si davam steak breakfast a od mostu 1190m nas ceka celodenni stoupak - je trsku depresvini vylejzat vsecny metry co jsme vcera sesli. ze zacatku strasne vedro ale pak uz to jde - pekne vesnicky, malo turistu a po chvili i nadherne vyhledy na dauligiri. vystup je nekonecny. vcerejsk se projevuje a jsme trosku utahly. v 5 konecne dorazime do gorepani pasu 2900 kd je zmet lodgi, taky odtudje to uz kousek na slavny poon hill. Jsme ted ve velkem dilematu zda ech poslednich moznych dnu dame vic na pohodu nebo preci jen jeste zamakame a vyrazime smer annapurna bc - asi se rozhodneme az zitra podle kondice a nalady

Trek12
Rano naprosty azuro, tak vyrazime v 6:15 s tim ze pujdeme co to jde. Nejde skoro nikdo protoze tuhle pasaz skoro vsichni turisti projizdi v busu nebo jeepe, protoze jakoze vede po silnici. ruch je sporadicky, asi jedo vozidlo za 15minut tak to vubec nevadi a par pasazi je fakt super. zvlaste kanon na konci dne. chceme dojit az do tatopani, abysme vcerejsi ztraceny den dohnali, ale zacinajici sero nas prinuti skoncit nas maratonsk pochod - 37km za den sem s krosnou jeste nesel i kdyz prevaze z kopce. ubytovavame se v lodgi pro mistni a je t fakt videt - pan nas ubytovava v simple room, nazev nelze - zvlast nekolikacenimetrove skviry na vsechny strany mluvi za vse. pak tam jso ale lozirungy i na verande, ktere zaplnuji lide z pozde veceniho busiku.

Jomson
Tak uz sem chtel napsat ze Annapurna trek v rijnu je snad jediny misto na svete v horach kde je jen porad krasne, ale dnes rano je zamraceno, a na horach ocividne snezi. Pres reku mame 7tis Nilgri tak to je nazorny priklad.no skoda budeme tu cely den trcet - vsichni odjhizdeji busy do pokary ale nam se nejhak nechce to tu opustit a pockame do zitra, snad se vycasi, alespon si po 11dnech chozeni trosku oddachneme.
Hlavni je ze mame za sebou prusmyk, protoze se zda ze ted bude nejaky den nepruchodny.....
kolem obidku se vycasilo, teda jen nad udolim tak sme vyrazili na cca 3h prochazku do pekne tibetske vesnice kousek nad jomson, nasli sme tu nejaky zavodnovaci kanal tak sme podel nej trosku vyrazili do ho, zjsitit proc v nem nic netece, nakonec sme zjistili ze tam chybi udelat uz jen nejakou hraz...pak uz nas zahnalo lehci posnezeni. v noci jsou videt hvezdy tak nadeji zivime

Trek11
Vyhledovka fajn ale smouhy se nejak zhlukuji a zda se ze dns bude asi nejhorsi pocasko. Do muktinahu uz vede silnice, jestli se tak ty polnacce da rikat takze tady uz dost turistu konci, my jeste pokracujeme dal - to je jasny :-). Ceka nas klesani jeste kilacek do udoli kali gandaki, pry nejhlubsiho udoli na svete. Ladacka krajina okolo a paradni vesnicka Kagbeni pod nami. Oteviraji se pohledy na dalsi hory ale dnes bude asi fakt podmracene. Casem se zveda v udoli povestny vitr tak koncime asi po dvaceti km v jomsonu, takovym mestecku strediskovym a pockame na zitra na lepsi pocasku. uz tu nejsou jen jeepy ale i regulerni busiky. Davama si nakonec nekolik chodu a mame pocit ze jsme dnes ani nic nedelali, nejak sme si zvykli na naslaplejsi tempicko

Trek10 Z Thorong Phedi přes sedlo Thorong la do Muktinahu

Již převedeno na GigaPlaces.com: Z Thorong Phedi doThorong High Campu a Přes průsmyk Thorong la

Trek9 Z Ledaru do Thorong Phedi a pak výlet do okolí Thorong High Campu

Rano stavame driv nez normalne uz v 6 chceme vyrazit abysme dali sedlo uz odtud. Juan je ale nejaky rozsekany je mu spatne, tak to vypada ze sotva dojdem do Thorung Phedi 4,5tis. Vyrazim tedy napred nechavam uz v totalne vyprazndenym BC krosnu a vracim se pro tu Juanovu. Ten se nakonec taky nejak doplizi. Menime plany. Juna ma nakazany odpocinek a ja se vyrazim podivat do High Campu.
Již převedeno na GigaPlaces.com: Výlet pod Syagang
a Vyhlídka nad Thorong High Campem

Trek8
Rano nas ceka dalsi streka, chcem dojit az do thorung phedi pod zasadni prusmyk tohoto treku. Cesta zpet pres sutaky je nejaka pohodovejsi. Pak jdeme zkatkou pres Upper Kansar, chvili to vypada ze najit cestu bude trosku orisek ale drzime se stopy nejaky galusky a jdeme dobre na super ostroh nad udolim s paradnimi vyhledy na vsechny smery. Nejaky podnikavy holky tu maji stan a uvari nem nejaky dlabanec. To ze musime sejhit 300vyskovych dolu je jedina nevyhoda tehle zkratky. Utahany dochazime do Yak Kharky kde jsou nejaky bakery a pokracujeme dal, zjiostujeme ze dotahnout to do Thorung Pedi nedavame, jednak se vecerne zatahuje, pada zima, ale taky uz sme proste tuhy. Koncime v Ledaru 4200 a po chvili spadne par vlocek takze spravny rozhodnuti

Trek7
Rano paradne, jak jinak, tak frcime smer Tilicho. Horni cesta je zavrena tak jdeme spodni ktera je taky trosku dangerous, krosime prudke sutove svahy a ricni dno dveste metro pod nami nabizi uzasnou skluzavku. Konecne to mame za sebou a prichazime do Tilicho BC 4150, kde se ubytovavame a jeste vyrazime k jezeru. Je to klikaticemi do svahu ale paradni vyhledy naprosto motivuji. Sme jako na dosah Gangapurny, velke bariere i dalsimu hrebenu ktery spada do jezera. Konecne sme tu, poprve v 5tis. Bohuzel uz 15:30 je pozde jezero primo sousedi s ledovci toho 6tis hrebenu a ten ho uz ted skoro cely stiny. Pada taky pekna kosa, teplota se blizi nule tak frcime zpet. Alespon je paradni zapadovka na gangapurne. Do kempu prichazime docela rozsekany a ztuhly jako posledni turisti.

Trek6
Rano jsou nejaky mracna ale bud niz v udoli nebo vis, takze nam to ani nevadi. Jdeme do gompy nad emstem, kde prochazime obradem abysme meli stesti pri prechodu Thorung la. Nejdriv nam stary mnich da snurku kolem krku a pak i nejakou budhistickou knihu na hlavu. dostane donation a vsichni sme spokojeny. Pak vyrazime an druhou stranu udoli a davame dalsich 400vyskovych do druheho kopce na jezirkem s ledovce Gangapurny. Nakonec jeste davame trecik do vesnic Kansar 3700 odkud se vyrazi smer jezero Tilicho, docela narocny bocni vyletik. Je to tu dost opusteny ale hotylek nachazime v pohode. Potkavame i anglicany, kteri chteli taky na tu turu smer sedlo a rikali ze proto chodi s guidem protoze se vzdycky ztrati - no ztratili se i snim :-))

Trek5
Zase stavame brzo abysme koukli na vychodovku. V podstate nas den zacina po 5 kdy se zvolna budime a kolem 7 vecerni zalizame spat,aby sme se zregenerovali - zbytek na nohach. Poprve se delaji na obloze nejake smouhy a z nich mraky, tak jdeme jen tak aklimatizacne do kopce a zjistujeme ze v 4,2tis mrakz konci a my mame himalajskou inverzi - parada. Nakonec se vyskrabame az do 4,5tis a kochame se. Nas cil ale nedavame, dosla voda - necekali sme ze nad mraky bude takovy vedro a litr vody na osobu na nekolikahodinovou turu neni mnoho. Mraky se navic rozpusitli a je zase paradne. Davame obidek v nasem hotylku a pokracujeme do Manangu. Po ceste jeste jedna super vesnice s tibetskymi domky a peknou gompou. V Managu 3500 je prekvapive hodne turistu a hotylky obsazeny, tak se chytame az v takovym svabiku. Susim si rucnik bohuzel kousek od kominu tak me nasmradl spalenyma jacincema. Taky vecer mame pocit ze je v cimre vic smradu s jacincu nez kysliku.

Trek4:
Vyhled na hory mame primo z domku, ostatni turisti musi pekne do kopecka. Vychodovka ale neni uplne super kvuli postaveni hory. Vyrazime horni cestou kudy hcodi vetsinou jen nezavisli turisti, cestovkari radsi hcodi spodem, kde je to jednodusi. Prichazime do prvni vesnicky - po radne davce klikatic - a pri snidani cekame na zbytek. Ty mezitim zmenili plany a chteji rovnou do Manangu, tak se def.trhame, protoze chceme projit i nejake bocni vyletiky a trosk use tu akliamtozovat. Z vesnicky tedy stoupame k chortenu, uz pres 4tis a uzivame si paradni vyhledy. Pote pokracujeme do vesnicky Ngaval 3700 kde se usidlujeme a jdeme jeste zdolat jeden vyhledovy kopec 4,2tis..to uz sme trosku znaveny ale alespon vidime kudy vede akliamtizacni cesta do sedla a vybirame si spis hrebenovku nad ni, ktera se jevi zajiamvejsi

Trek3:
Z kopce ani moc nesestupujeme takze ta vrchni cesta byla vlastne dost v pohode a po case se kochame prvnimi poradnymi vyhledy na Annapurnu2, ktera nas bude oblazovat jeste nekolik dnu. Koncime v Upper Pisangu 3300 ktery je ale plny turistu a uz se nam nechce klesat dolu do spodni casti bez vyhledu, tak kazdy hledame jak muzeme kam se vejdeme. My s juanem dopadame nejlepe zzeli se nas mnichovi a spime v rozestavenem domecku u gompy, parada.

Trek2: Dnes to je prevazne o kanonu a skalach. Mijime par protejsich kteri se vracaji z manaslu treku, kazdopadne me prijde ze je tu strasne malo lidi oproti tomu co kazdej pise. Vecer je prvni krizovka chceme dojit jeste do dalsi vesnice ale spodni cesta je srzena tak stoupame poradnej krpal na uroven tater 2600 :-) tady je uz poprve vecer lehce ikosa. Sedime na strese hotelu a koukame jak se nad manaslu honi vecerni mrakz. Najednou se otevre oko bozi a z mraku trci nasvicena cela hora, parada

Trek1: start je v 850metrech nad morech takze kdyz vyjde slunicko je poradne peklo, trasa paradni, supoer ryzove terasy, zvlast na prvnim kopci v Bahahunde, stale jen kolem 1200m. Jdeme v podstate od rana do vecera aby sme si nasli lonely planet rozpis a meli vic casu ve vyskach. Sledujeme budovani silnice v protejsim svahu a je to vazne death road. Pri obede nechavam teplomer na slunicku a ukazuje 55stupnu, to je co rici, jak tu probiha rijen

Trek0: Totalne tuhy nas bus vysazuje na miste urceni a my jeste hodinku kracime do Nadi, kde se ubytovavame v lodgi pro 4 lidi, pani vari na ohnisti vedle, proste romantika

Kathmandu-Bulbule: Brzo rano frcime na busikoviste a nejspis prvnim busem vyrazime smer Bhulbule coz je vesnicka par km za Besi Saharem odkud se vyrazelo kdysy. Cesta paradni , vyhledy na manaslu ale sem jak skrcenec a ani mistni vedle me nesedi moc radi, prootze jim nechavam tak pulku sedadla, takze se u me vystrida za tech par hodin slusna radka lidi...

Potreti v Kathmandu

Do Delhi tradicne zabaleneho do sediveho smogu vlhka priletame na cas a lehce spechame abysme byli prvni v tranzitu a mohli si vybirat na let do Kathmandu mista u okna na leve strane - bliz Himalajum. Dari se a jsme radi nejen za to okynko. Indicky urednicky siml pracuje tradicne pomalu a za chvili je za nami neskutecna fronta. Jinak sme v novem terminalu cislo 3 a ten je mnohem prijemejsi nez stary barak ktery me indie privitala poprve. Napechovany v letadle nizkonakladoveho bratricka Jet Lite mirime pres nedozirna policka k horam.
8smy jsou samo jak na potvoru dost pod mraky, ale par vrcholku co se nad ne tyci vidime. Kolem Kathmandu prelitame tradicni zelene kopce s ryzovimi policky. Tradicni dlouha fronta na viza lehce unavuje ale da se - hned prvni pohled na pasy odhaluji muj batuzek a i Gabca ho hned nachazi, pouze Juan je nejak bezradny. Snad se historie nebude opakovat. Strachame tam snad pul hodiny a furt nic, tak uz pomalu vzplnujeme formular na ztratu batohu, kdyz se nastesti objevuje - nejspis priletel az s jinym letadlem :-) no oddechli sme si. Tak jdem na taxiky - vim ze sme posledne usmlouvali 400R (100Kc) za jizdu do centra tak 800R od nahanecu nas nechavaji klidne. Nakonec se stejne i za tech 400R strhne pomalu bytka takze asi se da jit jeste nize :-)
Ubytovavame se v doporucenem hotelu Potalu, ale pak zjistujeme ze tu asi velky klid nebude, vedle je totiz diskarna. A zrovna ted kdyz pisu se tu skoro klepou zdi :-)
Vyrazime na klasickou prohlidku centra a uzivame si pohodoveho pocaska co tu panuje. jinak je to tu samy cech, tradicne. Zitra sme si dali kruteho budicka na 5:45 s casovym posunem vlastne 2:00 rano a zkusime odjet prvnim busem do Besi Saharu a trebas jeste neco i popojit......

Pres Milano smer Indie

V praci tradicni predcestovni hektika ale nakonec se na letiste dostavam "uz" 55 minut pred odletem, stejne mame zpozdeni. Let nakonec super - za brenerem konci mracna fronty a muzeme se kochat krasnymi vyhledy na italske kopce pod zapadovkym sluncem. Pak jeste krasna jezera nad Milanem a zacatek italske placky. Po ceste tradicni CSA gambacek :-) V milanu nejake 2,5 hodky na prestup tak alespon prectu noviny a otestuju letistni pizzu.
S Jetem letim poprve ale je to v podstate takova obdoba Air Indie. Veca dobra a pekne paliva a pak uz upadnuti do komatu, tak ani nechodim pro nasupy pivecka tiger :-)

Víkend v Norsku

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v jižním Norsku. Z nízko nákladového letiště Sanderfjord Torp vyrážíme už ve tmě najít první auto nocleh plácek. Ráno pokračujeme směr pohoří Haukelifjell. Tunely objíždíme po starých silničkách s pěknými výhledy. Dále míjíme řadu pěkných vodopádů a dřevěných kostelíků. Druhou noc spíme až u Sognefjordu. Další den nás čeká přejezd pohoří Jotunheimen. Počasí je mrzké takže na žádné túry po horách to není. Odpoledne se naštěstí vyčasuje, zrovna když přijíždíme ke krásnému Geirangerfjordu. Podvečer trávíme menším výšlapem nad Trolí stěnou. Třetí a poslední noc trávíme v lesíku pod stěnou a je to nejlepší noc na celé cestě. Zpátky frčíme údolím Romsdalen. Pak odbočujeme na "luxusní" zkratku z Lesji do Vagy vedoucí pár desítek kiláčků po šotolině. Po silnici 51 míříme na jih a objíždímě Jotunheimen po jeho západní straně. Je to parádní cesta a navíc nejlepší počasí i se sluníčkem, tak teprve vidíme jak je tu na babí léto nádherně když tu výjde počasí. Po tom co jsme již to nejzajímavější viděli je už zbývající cesta na letiště docela nudná. Byl to fajn výlet ale chtělo by to rozhodně víc času i na nějaké ty výšlapy

Saykogel (3 360m) a Marzelkamm (3 147m)

Fotogalerie z podařeného víkendu v našich oblíbených Oetztálských Alpách. Z Ventu (1 890m) jsme vyrazili pohodlnou cestou k chalupě Martin Busch (2 500m) odkud jsme po ubytování vyšlápli na hřebínek Marzelkamm s parádními výhledy na Similaun a okolní ledovce. Druhý den nás čekala dlouhá túra do vedlejšího údolí přes horu Saykogel s úžasnými výhledy na nejvyšší vrcholky Oetztálských Alp. Počasí bylo až moc pěkný tak jsme umořený k autu došli až v 17 hodin.

Pitztal - Hohe Geige (3 393m) + Lechtal

Fotogalerie z výletu do Pitztalu. Až po půlnoci dorážíme na parkoviště u Planferossu (1 605m) přímo u výstupový cesty na Hohe Geige. Brzo ráno, pěkně rozlámaný vyrážíme na výšlap. Klikaticí ve strání stoupáme k chajdě Chemnitzer (2 328m), kde se moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme chvíli příjemnější cestou. Pak už nás čeká stoupací utrpení ve stěně až na malé předvrcholové plato s jezírkem. Odtud se už brodíme sněhem a pak stoupáme po rozlámaným hřebínku. Výhledy jsou opravdu fajn. Návrat je dlouhý a únavný, tak docházíme k autě trošku jak figurkyni :-). Trošku vyměkáváme a rozhodujeme se, že si zítra dáme volnější den. Přejíždíme do Lechtálských Alp a přemýšlíme, že budeme spát v průsmyku nad Imstem. ale nakonec se jedeme ubytovat do penzionku a trošku si užít luxusu sprchy a postele :-). V neděli se kocháme vápencovými horami a pak už pomalu frčíme zpět do Německa k zámku Hohenschwangau. Počasí se začíná kazit tak je pravý čas vyrazit na cestu zpět do Čech.

Podkarpatská Rus

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v bývalé nejvýchodnější výspě naší první republiky. Nějak se nepodařilo sehnat rozumné přímé jízdenky, tak nás na každé cestě čeká přestup na Slovensku. Předpověď na Ukrajinu je mizerná, tak se jen modlíme, aby nám celou dobu nepropršelo. Večer odjíždíme směr panelákový Prešov, kde nás to brzo ráno vysazuje za poprchávaní na ne moc sympatickém nádraží. Pak přes dědiny pokračujeme směr hranice. Čekáme hodinu než se konečně dostáváme na "východ". Maršůtkou pokračujeme do Mižhírije, kde se nám podaří za hubičku ubytovat takticky přímo na autobusáku. Je to naše základna pro krátké výlety po okolí. Je tu hned v okolí pár kopečků na které se dá vyškrábat. Najíst se v tomhle okresním městě je docela problém, ale koupit vodku lze naštěstí každých 10metrů. Vyrážíme ještě k Siněvirskému jezeru a taky do Koločavy, která je teda opravdu naprosto nekonečná vesnice na všechny strany. Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Užhorodu a pak nás čeká ještě přestup v Michalovcích, kde je čas na pár slovenských piveček.

Kalifornie II.

Fotogalerie. Opouštíme Nevadu a vracíme se zase zpátky do Kalifornie. Nejdříve nás čeká rozpálené Death Valley - člověk by čekal jen jízdu pod úrovní moře, ale silnice z minusových hodnot vystoupá na hřeben přes 1600metrů vysoký a pak zase dolů a takhle několikrát. Vidíme tu pobíhat i osamoceného kojota. Pak už nás čeká podhůří Sierry Nevady, které je malebné a pro nás Středoevropany asi nejvíc přijatelné k životu. Dál pokračujeme kolem nekonečných hájů pomerančů, kde akorát probíhá sklizeň - během pár desítek minut stoupání do kopce se najednou objevuje sníh a ještě víš závěje ze kterých vyčuhují obrovské sekvoje opravdu úchvatné stromy. Počasí se bohužel trošku kazí před největší kalifornskou třešničkou - Yosemity. I tak obrovské vodopády a kolmé stěny stojí zato i když je to národní park snad nejvíc přelidnění z celého našeho okruhu. Pak už frčíme směr pobřeží. Ještě se jdeme podívat na redwoody - nejvyšší stromy na světě. Prohlížíme si multikulturní San Francisko s notoricky známým Golden Gatem a přes pěkné pobřeží Grand Sur se vracíme zpátky do Los Angeles, kde se vykoupu v ledovém oceánu na Venice beach

Nevada

Fotogalerie. Zase chvíli frčíme po dálnici směr Vegas, ale pak se ještě jedeme podívat do Valley of Fire a k přehradě Lake Mead. Už je dost pozdě tak musíme vynechat Hooverovo přehradu. Do Vegas přijíždíme už v podvečer. V noci procházíme hlavní bulvár a kocháme se neonovým kýčem. Opravdu to tu žije a motají se tu asi nejhezčí holky ze států. Uťapaný dorážíme na hotel až hodně po půlnoci. Ráno Vegas vypadá dost bez kouzla, je tu jen ten kýč. Skrze pouště míříme do Death Valley, už v Kalifornii

Utah

Fotogalerie. Konečně jsme v Utahu, ve státu na který jsme se nejvíce těšili. Chvilku valíme po dálnici 70, ale jen co to jde sjíždíme na okresku. První městečko Cisco, je jen město duchů. Poté už jedeme super kaňonem řeky Colorado a dál kolem Castle Valley, což jsou takové menší monumenty. Přijíždíme do města Moab, což je neskutečné východisko do národních parků okolo. Je tu neskutečně hotelů, ale všude mají obsazeno, kvuliva sjezdu jeepařů z celých USA. Nakonec přeci jen něco nacházíme. Ráno vyrážíme do Arches, který je proslavený skalními oblouky. Jen zde najezdíme víc jak 100km, je to tu prostě všechno obrovský. Na odpoledne si ještě zajíždíme do Canyonlands, kde už ale na sobě začínáme pociťovat překaňonování. Druhý den pokračujeme přes Capitol Reef do dalšího z vrcholů cesty - do Bryce Canyonu. Další den vyrážíme do Zionu, který je ve skutečnosti daleko úžasnější než na fotkách. Pak už bye bye Utah.

Colorado

Fotogalerie. Ráno se ještě motáme ve vyprahlém Utahu, ale pak už je i bez cedule jasný, že jsme někde "jinde". Začínají pole a je to tu celé najednou takové bohatší. První zastávku máme v Mesa Verde, což jsou parádní indiánská puebla pod obrovskými skalními převisy. Pak nás čeká přejezd hor a hlavně třítisícového průsmyku, tak se lehce modlíme, aby nebyl pod sněhem. sněhu je nakonec docela dost, ale je naštěstí poctivě vyhrnutý :-). Hory okolo ale vůbec nevypadají na nějaké čtyřtisícovky, ale spíš nějaké dvoječky v Rakousku. V podvečer se kolem silnice motají Mule deeři a vidíme i nějakého opuštěného bizona. Ráno nás čeká návštěva impozantního Black Canyonu. Poslední zastávkou je Colorado National Monument, dalšího z mnoha pěkných kaňonů. Pak už pomalu opouštíme Colorado a míříme do národními parky přeplněného Utahu.

Arizona

Fotogalerie. Najíždíme na mýtickou Route66 a stoupáme osamoceni do hor. Míjíme zlatokopecká místa, opuštěné barabizny, westernová městečka. Směřujeme dlouhé kilometry ke Grand Canyonu. Auto necháváme na gigantickém parkovišti a pak nás čeká jízda místními shuttly busy po vyhlídkách. Trasa linek je dost dementní objíždíme i nějaké kempy a jiné blbosti, takže zbytečná ztráta času. Kaňon je ale opravdu úchvatný, tak je škoda že není čas to tu víc prochodit. Už za tmy dojíždíme do Tuba city a jsme rádi že vůbec nacházíme nějaké ubytování. Dál pokračujeme přes indiánské rezervace na stolových horách - všude jsou značky upozorňující na zákaz pití za volantem :-). Navštěvujeme další super kaňon - de Chelly. V podvečer přijíždíme před další známé kulisy - Monument Valley. Je tu dost nevkusný obrovský hotel shlížející na monumenty. Večer dojíždíme už do Utahu a před západem slunce se kocháme neuvěřitelnými meandry Gossenecks.

Kalifornie I.

Fotogalerie . Z Francouzské Polynésie přilítám do megapole Los Angeles jsou to trošku nervy než projdu přes celníky, protože shodou náhod nemám opsanou adresu hotelu na první noc. Jelikož rodiče přiletí až za 12 hodin, vyrážím sám mhd plném sociálních černochů do centra města. město je nezkutečně rozlezlé, ale městsky vypadá v podstatě jen downtown s pár mrakodrapy. Je to tu samý mexikánec a některé uličky vypadají jak někde v Mexico city. Procházím čínskou čtvrť, frčím metrem do Hollywoodu, kde má hvězdu snad každý, ale i tak Arnolda nacházím :-).

Celkově to tu docela procházím. Pak už noční čekání. Nakonec se setkáváme, půjčujeme auto a ještě přes noc frčíme pár desítek km za město. Hned ráno nás čeká první park - Joshua Tree, který je perfektní - kombinace pustiny, pěkných ohlazených skal a samozřejmě Joshuů. Dál jedeme pustinou přes Navajskou poušť se solnými pláněmi ne nepodobných salaru v Uyuni. Večer dojíždíme už do Arizony...

Cesta 2010/11 - AUSTRÁLIE, OCEÁNIE a SEVERNÍ AMERIKA (Den 178-255)

Část dvacátá-pátá: Hong Kong a Macao
První zastávkou na cestě kolem světa byl mrakodrapový Hong Kong a kasínové Macao. Počasí v půlce února nebylo moc vlídné - až nečekaná zima a mlhy. Každopádně i tahle zastávka stála za to

Část dvacátá-šestá a sedmá: Nový Zéland (Sever a Jih)
Startujeme téměř jako většina na Severním ostrově a přes sopečné úkazy v okolí rotury a Tongaria se přesouváme na jih, kde nás hlavně uchvacuje překrásný Fiorland s milford Soundem a let vrtulníkem nad místníma velikánama

Část dvacátá-osmá: Fiji
Po krátké zastávce v Modrých horách u Sydney letíme na první zewlovací část a to na melanézskou Fiji. Pozdrav bula se nás tu drží až do konce. Užíváme si honeymoon na ostrůvku malolo odkud vyrážíme na plavby v kajaku
Část dvacátá-devátá: Cook Islands (Rarotonga)

Další koupací štací je pěkný ostrůvek Rarotonga s pěkným vnitrozemím už v Polynésii

Část třicátá: Austrálie

Vracíme se zpět do Austrálie kde mimo národních parků v okolí Sydney navštěvujeme ještě relativně vidláckou Canberru, kde se alespoň prohánějí klokani


Část třicátá-první: Francouzská Polynésie (Tahiti a Moorea)

Bohužel už sám pokračuji na Tahiti, které se mě zas až tak super nezdá, ale vedlejší - lodí dostupný ostrov Moorea je parádní. Krásné vnitrozemí plus fotogenické pohledy na plážičky nemají chybu

Cesta 2010/11 - JIŽNÍ AMERIKA (Den 113-177)

Část sedmnáctá: Přes Qatar do Ohňové země
Cestu do Jižní Ameriky jsem začal "menší" zajížďkou do Qataru s krátkou prohlídkou. Pak už jsem si mohl užívat pralesy, hory a super proměnlivé počasí Ohňové Země. Přes Magellanův průliv jsem přeplul do Jižní Patagonie a navštívil i pěknou kolonii tučňáků

Část osmnáctá: Jižní Patagonie
V jižní Patagonie jsem prošel tři nejznámější místa - Torres del Paine (výrazně na kratší dobu než jsem původně počítal), Perito Moreno (úžasný ledovec) a okolí hory Fitz Roy, kde panovalo opravdu krásné počasí a turistika se tak stala opravdu příjemnou.

Část devatenáctá: Severní Patagonie (jezerní oblast)
V Jezerní oblasti jsem se mohl kochat krásnými sopkami s bělostnou pokrývkou, pěknými jezery a lesy pravěkými Araukariemi. Nejhezčí tu byl však denní výšlap v okolí sopky Lanín, kde jsem nepotkal ani nohu. V argentýnským Bariloche jsem netradičně oslavil vánoce v židovské společnosti
Část dvacátá: Jižní Brazílie
Trošku jsem musel improvizovat a změnit itinerář, takže Silvestra jsem nakonec slavil už v Brazílii. Oslava byla opravdu velkolepá. Navštívil jsem tu i krásná místečka v Serra Gaucha a nakonec znovu i vodopády Iguazů, z druhé strany než před 5 lety. Bohužel flaška s nařízlým hrdlem mě utopila foťák v baťohu. Naštěstí alespoň karta přežila.
Část dvacátá-první: Paraguay a Severní Argentýna
Z Brazílie jsem pokračoval do pašeráckého Paraguaye, kde jsem strávil nějaký čas v dopravně divokým Asuniconu. Platí o něm to co o celém Paraguayi - není tu žádná velká atrakce ale má to tu atmosféru. Stavil jsem se ještě v Corrientesu u obr řeky Paraná a pak se vydal na dlouhou cestu přes Chaco do severní Argentýny. Odtud už s Lukášem pokračujeme směr bolívijská hranice
Část dvacátá-druhá: Bolívie volcanos tour
Po třetí jsem v Bolívii v jedné z nejzajímavějších zemí vůbec. Absolvujeme zde 6denní jeepovou výpravu po salarech, lagunách ale hlavně s výstupem na tři vulkány: Tunupa, Uturuncu (6 025m) /poprvé v 6tis/ a Licancabur (5 935m)


Část dvacátá-třetí: Atacamou do Santiága
Po oslavě v San Pedru míříme Atacamou do hornického Copiapa pozeptat se na výstup na Ojos, ale nakonec se rozhoduju tam nelozit, nejdřív by to chtělo trošku pohubnout a nabrat kondičku. Ty kopce v Bolce byli asi zatím maximum. Dávám si tedy radši odpočinek u moře v La Sereně a pak vyrážím směr Santiágo
Část dvacátá-čtvrtá: Přes Andy do Buenos Aires

Přes Andy přijíždím do vinařského města Mendoza, ktere není zas až tak zajímavé a nebýt výprav na Aconcaguu tak tam asi moc turistů nezavítá. Odtud jsem už vyrazil směr Buenos Aires, odkud jsem si udělal i jednodenní výlet do Urugvaye přes Rio la Plata

Cesta 2010/11 - STŘEDNÍ AMERIKA (Den 90-112)

Část třináctá: Mexikem podél oceánu do Guatemaly
Z Mexico City jsme vyrazili na "povinnou" návštěvu Teotihuacanu a pak na jih do Acapulca. Dál jsme pokračovali podél tichomořského pobřeží až do nejjižnějšího mexického města - Tapuchly
Část čtrnáctá: Guatemala
V guatemale jsme ztrávili několik pěkných dní u jezera Atitlán. Pak se přesunuli do skanzenové antiguy a odtud podnikli výlet na sopku Pacayu. Nakonec nás čekala krásná prohlídka ruin maýského města Tikal
Část patnáctá: Belize a Yucatán
Na Belize jsme bohužel neměli moc času, tak jsme podnikli pouze výlet na ostrov Cay Caulker s nepřekonatelným šnorchlováním. Odtud jsme vyrazili do Tulumu za odpočinkem na bílých karibských plážích.

Část šestnáctá: Východní Mexiko
Podívali jsme se do krásných ruin Palenque a prohlídli si krásné chiapské vodopády. Kvůli blokacím silnice zapatisty jsme museli vymyslet náhradní program a zpět se vraceli přes Villahermosu s olmeckýma hlavami, oblast Tuxlas, Veracruz a koloniální Pueblu

Cesta 2010/11 - AFRIKA (Den 60-89)

Část devátá: Keňa

Po krátké prohlídce Nairobi jsme vyrazili na 4denní trek na Mount Kenyu s výstupem na Point Lenana (4 985m). Poté jsme absolvovali dvě pěkná safari v NP Lake Nakuru a Masai Maře

Část desátá: Uganda

Cestování po Ugandě byl jeden z hlavních cílů výpravy. Bohužel z časových důvodů jsme byli převážně jen na jihu země. Navštívili jsme nížinný prales na hranicích s Congem. Krásný kanál Kazinga plný hrochů a hlavně malebný sopečný kraj v oblasti trojmezí s výstupem na sopku Sabinyo (3 634m)

Část jedenáctá: Tanzánie

V Tanzánii byl naším jediným větším počinem výstup na nejvyší horu Afriky - Kilimanjaro. Přesně na východ slunce se nám podařilo vystoupit na Uhuru Peak (5 895m)

Část dvanáctá: Zanzibar

Na zasloužený odpočinek jsem vyrazil na týden na ostrov koření Zanzibar a trošku prohřál stuhlé kosti :-)

Cesta 2010/11 - ASIE (Den 1-59)

Část první: Z Indie pod Nanga Parbat
Po krátké neávštěvě Delhi a Zlatého chrámu v Amritsaru přejíždíme hranice do Pákistánu. Prohlížíme si Lahore a Islamabad. Odtud pak dlouhý přejezd přes noc po Karakorám Highway do Chilasu. Z několika možností treků pod Nanga Parbat si vybíráme Diamyr trek, kde si člověk za ty tři dny opravdu šlápne :-)
Část druhá: Baltistán
Přes zapadákovité městečko Gilgit a úchvatný kaňon Rondu přijíždíme do podhorského Skardu s krásným okolím a zde si čekání na vyřízení permitu zpestřujeme výletem na Deosaiské pláně


Část třetí: Gondogoro trek
Po delší cestě jeepem ze Skardu do Askole nás už čekaly nádherné horské výhledy na dlouhém putování přes ledovec Baltoro až po druhou nejvyšší horu světa K2. Odtud jsme překonali věhlasné sedlo Gondogoro (5 625m) /což byl nejvyšší bod asijské výpravy/ a sestoupili do vesničky Hushe.
Část čtvrtá: Hunza Valley
Ze Skardu jsme se pozvolně přesouvali na úplný sever Pákistánu do Hunza Valley. Po pár příjemných dnech v Karimabadu jsme přepluli přes gigantické závalové jezero do Passu a pak už zamířili přes Khunejrab pass do Číny
Část pátá: Západní Čína
Na kilometry určitě nejdelší etapa přes celou Západní Čínu s přestávkami v Turpanu a Dunghuangu do Golmudu a odtud do Lhasy vlakem Tibetem ze severu na jih

Část šestá: Tibet
V Tibetu jsme si zase po dlouhé době uvědomili jaké je to žít v nesvobodné zemi a opravdu jim to nezávidíme. Díky svázanému a nalinkovanému programu místní cestovky jsme se tu moc volně pohybovat nemohli, ale i tak byla návštěva tohoto kraje zážitkem.
Část sedmá: Nepálské podhůří

Přes Kathmandů se vydáváme do Pokhary, kde nám monzůmové počasí halí mraky Annapurny tak se vydáváme jen na krátký výlet himalájským podhůřím.


Část osmá: Indie (Uttarpradesh a Rajastan)
Útrpné monzůmové počasí nás provázelo poslední dny v Indii, ale i tak takhle poslední zastávka stála zato

D255 - Konec cesty kolem světa

Po dlouhé návratové anabázi zakončené nočním vlakem Vídeň - Praha a následným čekáním na první metro a první autobus do Jičína. V 8:20 konečně přicházím domů a můžu říci, že vysněná cesta je definitivně zamnou...uteklo to....

D247 - Yosemity

Po delsi dobe dalsi zprava z USA :-). Uz jsme zpatky v Kalifornii a dneska jsme prochazeli majestatni Yosemitske udoli s paradnimi vodopady. Vcera jsme obdivovali giganticke sekvoje. Kazdopadne na Sierru Nevadu je jeste brzo a vsude v prilehlych parcich je spousta snehu a navic uzavrene silnice pres hory ktere nam trosku zmenili plany, takze uz to pomalu smerujeme na San Francisko a dolu na Los Angeles a zpatky dom

D241 - Black Canyon a Colorado Monument

Musim rici ze zapad USA me fakt nadchnul, coz bych po 8 mesicich cestovani snad ani necekal :-). V Arizone jsme jeste navstivili indianskou rezervaci Hopi, kde je to tak trosku skladkovite a nadherny Canyon Chelly. Castecne jsme byli i v uzemi Apachu, ale Vinetou neviden :-). Pres udoli Monumentu, jsme prejeli na skok do Utahu, kde jsou unikatni meandry reky San Juan (husi krky). Vcera nas cekalo Colorado, nejen hory ale i pamatky na pueblove indiany - hlavne v Mesa Verde. Prejezd hor byl taky super. Trosku jsme se bali jestli tam jeste nebude snih - protoze sedlo ma cca 3300metru - ale v poho. I kdyz se teploty uz trosku lisily od Kalifornie kde bylo az 90F a tam 30F. Dneska nas cekal drsny Black Canyon a Colorado monument. A hlavne prejezd zpet do utahu a paradni vyhlidkova silnice podel Colorada. V Utahu jeste pobudeme cca 2-3 dny. Jinak zem je to fakt obrovska, takze kazdy den jedeme kolem 400km a kolikrat se krajina zmeni za den od polopouste do hor a pak zase na policka. Uzasna je hranice mezi coloradem arizonou a utahem nalinkovana primkou takze bych necekal ze se to fakt za hranici tak zmeni. Myslim ze se ze me stane znalec fast foodovych retezcu kterych je tu bezpocet, ale to asi k americe taky patri...pocasi je super stale modra obloha, takze pulka dubna opravdu idealni na zapad

D238 - Grand Canyon

Po delsi dobe zase na netu :-) Moorea byla super - kolo i trecik se vydaril. Zato odlet byl zas plny nervu i prilet do USA ale nakonec vse dobre dopadlo i sraz s nasima na letisti. Je fakt ze spich v Los Angeles byl zatim nas nejvzdalenejsi sraz. Jinak jsme vcera navstivili NP Joshua Tree coz bylo naprosto fotegenicky misto se super atmosferou a minimem lidi. Dneska impozatni Grand Canyon a jizda po route66. Zitra dalsi skvost Monument Valley takze si tu prirodu uzivame za krasneho pocasi na plne pecky. Akorat se silenym tempem blizi denK tzn. konec cesty :-(

D232 - Moorea

Dnes sem opustil Tahiti - coz neni nic moc, proste vychodisko na jine ostrovy - a takova to je vysnena destinace pro mnoho lidi - plaze nic extra - objevil jsem jen dve pekne a to jsem videl pulku pobrezi, vnitroze,i pekne ale pesky nedostupne a ve vetsine pripadu povinny guid, nqbic sileny dopravni provoz proste nic moc
To Moorea je uplne jiny kafe - nadherne vnitrozemi, dokola jen 60km tak zitra vyrazim na kolo a pokusim se to i v tomhle vedru objet - pekne plaze, pohoda - proste o necem jinym

D228 - Rangitoto a Motutapo Islands

Noc byla kupodivu klidna - klapky na oci tradicne udelali dobrou praci :-) predpoved nelhala a je fakt rano docela pekne. Po sedme se jdu podivat do jidelny, protoze jsem mezitim zapomel, zda tu byla snidane fee - bohuzel neni ale alespon si, uplne nahodou vsimnu, ze se na zelandu tuhle noc menil cas a je o hodinu min, takze na trajekt na Rangito mam jeste spoustu casu. Nakonec tedy vyrazim na Mt. Eden na vychodovku ale oproti zapadu je ponekud slabsi. ale alespon poradne vidim dnesni cil - sopku Rangitoto, coz je relativne mladoucka sopka Jeste razim do Meka na Kiwi breakfast - to myslim u nas urcite neni apak uz na trajekt. Na to kolik stoji jsme na miste urceni docela blizko. Plavba je ale docela pekna - je videt cele panorama downtownu, ale po pravde - po nekolika dnech v sydney je auckland jeste venkovstejsi nez predtim. Na ostrove je spoustu trekovych cest ale vetsina lidi se stejne zene na summit route. Puvodne sem premyslel ze pujdu trosku jinak ale nakonec taky supim na summit, preci jen je azuro a kdovi jak bude odpolko. Vyhled je krasny, takze sem udelal dobre ze jsem sem dnes razil. Vydavam se jeste na druhy ostrov, ktery tu byl daleko drive ale ted je travnaty protoze stromy pry byli vyhubeny tim vybuchem. no kdovi jak se na tom podileli zemedelci na te 700let trvajici destrukci lesika. Pochod je to docela dlouhy ale obcasne pohledy na prirodu pokousejici se uchytiti na lave je pekny. akorat je odliv tak se zda jako kdyby to nebyli ani dva ostrovy. Druhy ostrov se me libi mozna jeste vic - jak je pekne travnaty a jsou z nej vyhledy na more. Tesne pred nejvyssi kotou se jde skrz obr ohradu s kravkami a ty kdyz me vidi tak se vsichni vydavaji mym smerem a vypadaji docela zdivocele a kruh pekne stahuji, tak udelam jeste pamatnou fotku 30krav tesne pred rozbehem mym smerem a pak uz prekonavam plot, jeste ze neni elektrickej, pryc. Kravky jsou nalepeny na plote a dost neprijemne me sleduji :-)) jelikoz me dochazi voda tak se musim vratit zpet i kdyz tady by se jeste pochodit dalo. Zpet vybiram Coastal Road a pekne nadavam, skoro hodinu jdu ve kroviscich a preskakuju sopecny kameny bez jedinyho vyhledu na coast. more je videt caz psoledni pulkilak pred pristavem, kde se uz shlukuji lidi. Trajekt jede presne v 15:45 a po ctvrty sem zpet ve meste kde dokupuju konecne vodu. Mezitim se stahly mraky a dest me zahnal na net, ale den rozhodne vysel.
Zitra uz presun na predposledni cast cesty kolem sveta - na Tahiti. Zas poletim pres datovou caru takze prieltim o den driv nez sem odstartoval :-)

D227 - Zpet do Aucklandu

Tak uz jsem zpatky na Zelande, vse probehlo naprosto v pohode i tradicni kontrola cistoty pohorek. Zitra tu mam jeste jeden den volna kvuli zmene letenky, ale nasel sem pekny vyletik na blizky ostrov se sopkou tak se tam zitra vydam pokud bude stale pekne...

D225 - Sydney Fish market

Rano je nepekne takze nejaka delsi vyprava pada. Chvili tedy jeste zevluju a pak zjistuju ze nechavat marmosku ve skrini v jidelne nebyl uplne dobry napad - pulka je pryc a toustiky vsechny. Nekdo si udelal dobrou pozdni vecu. Jediny co me napada kde jsem jeste nebyl je fish market jeden z nejvetsich na svete. Pro navstevniky tam toho ale moc k videni neni - jen par restauraci kde ceny nejsou uplne super. Takze jedinym zazitkem jsou pelikani kteri se tu potuluji a pokouseji se najit neco dobreho k snedku. Pocasi se nijak nelepsi tak vyrazim jen na obidek k cinanum do food courtu a pak promyslim jak zaonacit dalsi dny - hlavne ubytko na tahiti. Spolubydlici stale vysiluje kvuliva stenicim tak mame kontrolu posteli ale nic se nenachazi - budto tu nejsou nebo jsou fakt dobre zalezly :-)

I v podvecer je stale sedivo, takze zatim nejhorsi den v sydney, ale i tak vyrazim na obchuzku abych neschnil na cimre. Zkousim zajit na doporucovanou vyhlidku ale poradne si to neprectu tak jdu na uplne jiny konec avizovane ulice, alespon projdu ctvrt Darlinghurst, kde to docela zije a pak se jeste motam u pekne nasvicene katedraly a v centru. Vecer to tu ma fakt atmo. Zitra snad bude pekne a jeste udelam nejaky trecik...

D224 - NP Royal

Probouzim se ve standartni cas, tzn. v 7 rano...to je divny ze se me to stale drzi kdyz posledni dobou dost casto menim casovy pasma. Vyrazim na primestsky vlak a jedu na konecnou do Cronully odkud vyjizdi trajekt do Bundeeny, posledni zastavne oblasti u narodniho parku Royal. Bohuzel jezdi jen jednou za hodinu a pred 20 minutama ujel takze cekam na molu a lehce se pripravuju na slunecni vyhen co me dnes ceka. Navic vyrazne oproti infu z LP podrazil tak si rikam ze za tech necelych 20minut platby je skoro 6AUDaku dost vydridusskych.

V Bundeene se snazim jit co nejbliz k pobrezi a hledam vstup do parku. Pro sicher se ptam chlapika a ten me odvazi vic jak kilacek za mesto k brane. Aniz si to uvedomuju zacina den kdy australani ukazuji ze jsou fakt dost ochotny. V cem LP nelhal je to ze je park malo navstevovany natoz mimo vikend - potkavam jen dva turisty na prvni casti cesty. Bush je takova kroviskova a kupodivu bez pavouku ale vyhlidky na ocean sou paradani. Navic sou po ceste i naprosto osamocene plaze. Trosku to tu vypada jak zatopeny cesky raj - protoze utesy jsou z piskovce. Nemam mapicku jen takovy nic moc nacrtek v LP tak sem zvedavej jak to dnes zvladnu protoze vlakove zastavky jsou od pobrezi pekelne vzdaleny a vracet se me po projiti par kilaku uz nechce...Konecne prichazim na vyhlasenou plaz Wattamolla, kde uz par lidi je, protoze sem vede silnice a je tu giga parking i kdyz ted hodne poloprazdny. Taky je tu mapa - nastesti, tak si ji radsi fotim a rozhoduji se pokracovat dal po pobrezni ceste i kdyz voda zacina povazlive ubivat a pari pekelne - je to normalni aby na podzim bylo 30 ci vic na slunicku....Jen co opustim peknou Wattamollu lidi zas zmizi a cesta vede nahoru a dolu. Pekne jsou male ricky pres cestu v piskovcovych korytech. Zas az tak sem od tohoto parku necekal ale je fakt peknej. Fotim i nejakyho obrovskyho lednacka ci co to je - vubec mu nevadi ze mu cpu fotak pul metru k zobaku. Taky je tu spousta leguanu, jednoho malem zaslapnu a asi 2cm mravenci s peknyma kusadlama - na ty bych si nerad sednul :-). Zacinam byt z vedra pekne malatnej, tak se rozhoduju cestu, cca po 20km, ve 2/3 ukoncit u plaze Garie a skrz vnitrozemi se prodrat k vlaku. No melo by to byt jeste lan cesty tak se chystam na stop a hned prvni auto me zastavuje - surfar co se vraci do Bundeeny. Klidne by me odvezl az k trajektu ale uz se me na nej nechce pripadne cekat a hlavne ho platit tak se snim na krizovatce loucim a pokracuji dale - chvili rozmyslim kdyz kukam na dno prazdne lahve zda sem udelal dobre, ale akorat jede auto tak stopuju a zase zastavuje a bere me az k vlaku. docela sem si oddechl, byla to jeste pekna dalka. A itak sem pekne malatnej z toho vedra. Na hostelu se zbavuju baglu a jdu si koupit do colesu 3litry juice coz je tu v podstate nejlevnejsi piti. pak jeste vychazim pofotit zapadovku ale sem docela stahanej tak sem zvedavej jak budu zitra cilej na dalsi planovany dlouhy vejslap

D223 - Parramata

Dneska je loucici den - Lucka frci smer jarni Cechy. Leti ji to az odpoledne a shuttle na letiste ma az na 16:30 tak mame jeste docela dost casu neco podniknout. Nakonec se rozhodneme pro plavbu do Parramat, kde maji byt nejake nejstarsi stavby v Australii. Do pristavu jdeme zase trosku jinudy - pres Hide park a kolem klasickeho pamatniku obetem valek - Vubec Australani a Novozelandani bojovali snad ve vsech konfliktech 20. stoleti. Samozrejme ze neni uplne jasna obloha kdyz se chystame na lodicku. Navic nam to o minutu ujizdi a my musime cekat hodinu na dalsi lod :-( to se nam tedy zrovna dnes moc nehodi. Konecne jedeme a kochame se vyhledy na rozsahly Sydney Harbour. Nazacatku reky Parramata kupodivu zastavujeme /plavba je tak o 20minut kratsi/ protoze je pry odliv a tudiz nizka voda a prestupujeme na bus. V Parramate je tedy tech par historickych budov dokola obklopene novostavbami - takze je to tak na max 1.hodinovou prohlidku. Jdeme ke guvernerskemu palaci coz je takovy normalni lepsi domek ale k te uplne nejstarsi stavbe uz nejdeme /venkovsky dum/ a na zpet uz jedeme radsi vlakem. Pak uz jen posledni pripravy na odlet a rozlucka.
Ja odpoledne vyrazim jeste na foto vypravu - takze se porad motam sem a tam kolem opery, mostu atd. Na smutek jeste kupuji lahev vinka v Mr. Liquer a prubezne utesuji zizen. Odpolko se opravdu vydarilo a predpoved na zitra je taky dobra tak snad NP Royal vyjde. Misto Lucky mam na pokoji nejakeho tamana strasne pokousanyho od stenic ktere ho pry pozlobili ve druhem kridle naseho hostelu. Na parana vsak nevypada jelikoz zalehava uz po devate, takze se snad taky v klidu vyspim

D222 - Sydeny a Bondi beach

Dneska me nejak tizi cas tak jen ve strucnosti - rano to jeste vypadalo na pokracovani podzimu ale nastesti po desate se to roztrhalo a skoncili jsme na vyhlasene plazi bondi a taky jsem skocil mezi vlny, sice ne stylove, bez prkna, ale i tak stalo za to...taky jsme prosili druhy sydneysky pristav, botanickou zahradu coz je v podstate obr park ale je tam mimo vegetace i snad tisice netopyru povesenych jak hrusky na strome...je tu stale co delat, zitra jsem tu posledni den s Lucko vecer me po 45 dnech opousti a ceka me par dni samotareni. Asi dam nejaky vetsi vyslapy po okoli, ale uz se nikam ze sydney nebudu stehovat

D221 - Zpet do Sydney

Rano se nam moc nechce z pelechu ale nic jinyho nam nezbyva kdyz chceme stihnout bus do Sydney uz v 8 rano. Sme tam lehce po pule a nastesti neni vyprodano. Je naprosty azuro a cesta zpet do "civilizace" pekne utika. O to vic stve kdyz tak 50km pred Sydney zacina hnusne a dojizdime za prehanek. Z busu vidime nejaky backpacker hotylek tak ho zkusime at bydlime v jiny ctvrti nez posledne. Jak vypadal nadejne z venku tak mistnost je extremne svabikovita, navic s nejakym podivinem ktery lezi na postely jak mrtvej. L se to samo moc nezamlouva tak de na recepci a nastesti vyfasovavame jiny o dost lepsi pokoj a pry uz nam tam nikoho nenacpe.

Zbytek dne probiha v kratkych vychazkach do cinske ctvrti s vybornym obidek a pak zase unikem na hotylek kdyz se spusti destik.

Na vecer se konecne lepsi a davame peknou prohlidku mesta ktere opravdu stoji zato - nejvic samo pristav a vyhledy na most a na operu. Nechapeme ze dira jako Canberra je hlavnim mestem. Vyrazime jeste na most a docela utapany se vracime. Predpoved na dalsi dny je nastesti o dost lepsi az 20-26 stupnu a slunicko, tak snad pochodim i nejake narodni parky po okoli

D220 - Mesto kde klokani a kakaduove davaji dobrou noc

Rano jsme poteseni tim ze nas pres noc nasi spolonocleznici nebudili ale po chvili zase lehce zaskoceny kdyz zjistujeme ze je hostel na dnesek vyprodany, tak budeme muset jeste narychlo shanet ubytko. Zkousime jeden hotylek ale na jeho miste jsou jen nejake nove bytove novostavby a druhy je zase z kategorie top end. Tak se jeste v hostelu ptam na nejake tipy a dostavam adresu na civic pub, ktery by mel byt jeste levnejsi. Opravdu maji nad hospodou ubytovani, navic docela slusne, tak jsme zachraneni.

Prenasime krosny do naseho noveho domova a pak konecne vyrazime na prohlidku. Nejak me prijde ze tohle mesto nebylo moc vybodovano pro lidi. Napriklad velky park uprostred kruhace, kde je sice hodne lavicek, ale clovek musi prebihat divoky dvoupruh aby se tam nejak dostal. U jezera je velky globus s cestami Capitana Cooka a jak tak na nej koukam tak mam jeste hodne co delat :-) jdeme k nejznamejsi budove mesta - parlamentu, ktery ma na strese travnik. Na to ze mel stat v prepoctu asi 20mld je to relativne podivna budova, jako v podstate i dalsi mistni "must see" stavby. Zajimavejsi jsou mistni zviratka - cerne labute a dalsi pactvo u jezera. Po zastavce ve food courtu - kde si davam po velmi dlouhe dobe veprovy masicko v housce davame kratky relax v nasi hospode. Jeste se ptame v inf centru jak se dostat na zajimavosti v blizsim a vzdalenejsim okoli ale bez auta se dostat nikam neda. Odpolko jdeme na vyhledovy kopec nad mestem z cehoz se stava nakonec jedna z nej akcicek v australii - nejen ze jsou tu pekne stromy ale potkaveme konecne klokany a navic mraky, alespon 30 clenne stadecko a hlavne jen par metru kolem nas. Samci sou poradny macci, kdyz se psotavi na zadni tak sou vetsi nez ja, takze mame z nich i lehky respekt - jako bonus je samice s orckem v kapse..super. To ze jsou vsude zase giganticke pavuciny uz neprekvapuje. Vyhlidka sama o sobe taky dost pekna - jen zase nechapu kde tu jako zije tech udavanych 300 000 tisic lidi, fakt to vypada jako 10ti tisicovy mestecko. Uz za soumraku klesame zpet a jednoho klokanaka mame snad jen 2metry od nas. U balecneho pamatniku zase litaji desitky kakaduu a delaji neskutecny binec. Po ceste se vsude valeji odstavene nakupni voziky asi dalsi mistni uchylka. Dost utapany se vracime do naseho ubytka kde dorazime vinka nakoupene vcera a jsme poteseny kdyz nase spolonocleznice, dve nemky v deset balej krosny a mizi neznamo kam. Pak jeste resim inzenyrsky problem jak zahradit okno kde je jen garnyz bez zavesu a pred nim obrovsky neon ktery nam dela v mistnosti skoro prave poledne - nakonec dve deky, prosteradla a polstare od nemek delaji dobre svou praci. Duneni diskoteky na me pusobi spis uspavacne :-) Kazdopadne ta vychazka nad mesto to tu zachranila.

D219 - Cesta do Canberry

Prilitame do Aucklandu, kde je mega hnusne, tak jsme radi ze tu stravime jen dve hodinky nez nam leti spoj do Sydney. Stewardi jsou zase vyslouzily vlci, jak uz je u newzealand air zvykem. Do Sydney prilitame po 3,5 hodinach za krasneho pocasi a jelikoz nemame povoleni k pristani tak si delame jeste vyletni kolecko, ktere je dost pekne. Uz to tu zname tak bezime rovnou na ten nekrestansky vlak ale samo ze tam musel nekde skocit nejaky magor do koleji tak to nejede ale nastesti se necha jet alternativni cestou. Na nadrazi central chvili hledame autobusak ale nakonec se dari a navic nam expresni bus jede uz za dvacet minut. Co nas trosku neprijemne prekvapi ze ma zastavku i na letisti takze kdyby sme to vedeli mohl bysme jet rovnou odtama.

Ceka nas skoro 300km a bus to ma stihnout za 3,5hodky coz zni az skoro neskutecne, ale po celou cestu je 4pruh tak to odsejpa, Krajina se docela meni od lesu v piskovcovych skalach po pastviny s eukalypty a na obr plan s jezerema kopci v pozadi. Atrakci je punjabec ktery sedi v ulcice ale furt foti asi udela 100 fotek prvazne s hlavami lidi kolem neho. Neodolal sem a vyfotil sem ho, tak tu jednou bude jako bonus. Na chvili i vytuhavam protoze sem z toho presunu z Rarotongy pekne stahanej.

V Canberre jsme na cas ale dost nas prekvapi kdyz nas vytypovany hotylek uz neexistuje jak se pak ukaze neni jediny. Nakonc nachazime YHA hostel, ktery je peken drahej a maji misto jen na 8maku. Celkove to tu neni moc symapticky. Vyrazime na odpoledni prochazku a Canberra na prvni pohled vypada tak trochu jako vesnice :-)) V malem centru to docela zije, hlavne asi kvuli patku - vsichni sedi na pivecku.

puvodne sme mysleli ze zajedeme jeste do snowies zdolat nej horu australie ale asi to nestihame tak se nejspis pozitri vratime zpet do Sydney a budeme se motat tam protoze australie je batuzkarsky tak trosku neuchopitelna - chtelo by to auto a alespon dva mesice a vice casu....

Jdeme k valecnemu pamatniku ktery je docela zajiamvy ale vnitrni expozice uz nevidime protoze je zaviracka. Nachazime i obr nakupak s aldi prodejnou kde je nejlevnejsi vinko na nasi ceste - poprve se dostavame pod 50kc na sedmicku. L pak uz odpada. Ja to jeste chvili prochazim ale samovolne se me zaviraji oci tak pred devatou sem uz taky na luzku

D218 - Nejkratsi den myho zivota

Tesne pred odbavenim se necekane dozvidame ze se plati nejaka pofiderni odletova taxa za solidnich 55NZD, tak trosku na cookare nadavame ale nic jineho, nez zaplatit nam nezbyva. To bude tedy ale noc, ale neda me to abych si nepockal na veceri, respektive na snidani v pul3 rano. michana vajicka a parek prisel k duhu. Pak uz usinam na chvili a prelitame datovou hranici takze mame o den vice.

D214 - Muri IV.

tak se hlasim z cook islands, net je tu pekne drahej tak sem trosku v anonymite...je to tu pekne, ale fiji se nam libilo vice hlavne kvuli oyvatelstvu..vcera sme presli ostrov ze severu na jih po jednom z nej treku v pacifiku, na miradoru sme zazili i poradnou prutrz macen - takze sestup byl lehce streneous :-)

D210 - Prelet na Rarotongu

Noc je prijemna do 4:50, kdy nam nejaky pomateny pohunek busi na dvere, ze hostel vypravuje free shuttle na letiste a jestli teda nechceme svezt. Jelikoz letime az v 10:20 tak jeho slechetnou nabidku nevyuzivame a pokousime se jeste trosku zaspat. V 8 vyrazime lovit taxika coz se dari behem chvile a za 10FD vyrazime. Pan se chce vyhnout prujezdu ranniho mestecka tak to bere obchvatem kde jsou bohuzel worky a dlouhe kolony takze to nejspis nebude o moc rychlejsi. Tak trosku si rikam kde se berou ty hordy aut v tomhle malym statecku. Jeste se nas, trosku indiskretne, pta zda jsme na honeymoonu nevytvorili fiji child :-)

Tentokrat letime s NZ aerolinkama tak to neni takova sranda jak s Air Pacific. Za 2,5hodiny poklidneho letu nad Pacifikem jsme zpatky v Aucklandu kde nas ceka neprijemne cekani 5hodin na spoj na Cookovy ostorvy, kam navic doletime az po pulnoci ale diky preletu datove cary zase ve ctvrtek, takze budu nit dva ctvrtky na blogu :-0 jeste sme se def nerozhodli jak to udelame ale asi to dospime na letisti pokud nas nejaky pohunci neuzenou, jelikoz raratonga ac nejvetsi z cookovych ostrovu ma jen 32km dokola, takze neni asi dalka se dostat na druhou stranu ostrova kde mame v planu zewlovat.....

Konecne se dockavame a zvedame kotvy. Posloucham muziku, popijim vinko, takze let probiha naprosto v pohode - prelitame datovou caru takze chvili mame znovu stredu :-). jako to je zmatek nad zmatek tady bydlet. Po pulnoci nam znovu zacina ctvrtek :-) a my pristavme na docela zmoklou Rarotongu

D209 - Natadola Beach

Rano jsme dosli na busak okouknout busy smer Natadola beach, respektive jedouci tim smerem s tim ze vystoupime na krizovatce, protoze mimo cestovek a taxiku tam nic primeho nejede. Jedeme brutalne vyklimatizovanym spojem miricim az do hlavniho mesta Suva, takze trosku zmena oproti vcerejsimu chicken busu. Po 30km vystupujeme s jeste jednim parem, takze se skladame na taxik a zbyvajicich cca 6km se vezeme za cca 100kc za vsechny. Jit to pesky je tak trosku nemozny. Projizdime velkym luxusnim resortem a taxikar nas pak jeste peso vede postranima cestickama na plaz, ktera stoji za to. Jeste je docela odliv tak je tu i par pisecnych ostruvku, tak tu chvili fotim nez to zmizi pod vodou :-). Trosku zase hanim mistni rejny season a tim privolavam hnev bohu kteri necekane vysilaji giganticky mrak, ktery uz v jednu hodinu nemilosrdne skrapi sire okoli. Chvili se jeste koupeme v esti, coz je docela fajn, protoze voda je jak kafe, ale pak kdyz se pridavaji i blesky a hromy se davame na ustup. Nazpatek jedeme zase s nemcama a tentokrat celou cestu tagem za rozumny peniz. Ted uz mame v planu jen odpocinek a zitra hura na Rarotongu

D208 - Plavba zpet na Vita Levu a Levuka

Dneska jsme pripluli zpet na "mainland" - tsunami se nam vyhla, v podstate sme ani zadne jine vlnky nezaznamenali :-) pocasi paradni a ze obcas zaprsi pres noc nebo v pozdnim odpoledni to nam fakt nevadilo...trosku sem se bal zda nas to bude bavit 4dny na jednom miste ale kajaky zdarma udelali vybornou praci - "objevitelske" cesty staly zato. Vcera jsme se nakonec odvazili prejet i na vedlejsi ostrov Casteway a i cely ho obeplout. Zpet jsme dorazili sice dost vystaveny ale stalo to za to.
Dnes sme jeste pdonikli puldenni vylet do mesta Levuka - kde nic podle pruvodce neni, ale i tak sledovani mistniho zivota a hlavne jizda busem ktery nema okna a v pripade deste se stahnou plachty stal zato.