Zpet v Kathmandu

Ve svabiku se nespi uplne nejlepe alespon nemusime mit budik abysme se vzbudili na vychodovku. Uz prvni pohledy ale nevypadaji moc nadejne - pod nami v udolich jsou mlzne mracna a zas je tak nejak oparno - zacina pomalu tady v nizine takove zimni pocasi. I tak stale doufame ze manaslak nad vsm bude cnit jak vcera, ale bohuzel - to co je videt nema cenu ani fotit - skoda skoda. Jinak je vsude jak po vymreni, dneskem vrcholi 5denni festival a vsichni si ocividne davji oraz, nastesti nejaky us do ktm jede, pry jeden jediny dneska - zabirame pekna mista u okynek a pak uz jen sledujeme jak se ten nas vehikl postupne plni - kdyz uz visi 5 lidi z dveri musim uznat ze pan vedle ma pravdu kdyz rika ze je to lehce dangerous - taky snama jede ten turista co snama vcera prijel a pod vousy si brumla neco ve stylu ze je gorkha turist trap :-) ale zase sme tm zazili spousta zajimavych zazitku i kdyz ne stopro pozitivnich. cesta je pomala, vesnicani furt nalizaji a vylizaji a pres ten narvanej autobus to jde blbe. Navic sjizdime do te inverzni oblacnosti, tak ani neni na co moc koukat. Po skoro 5h prijizdime do ktm ktere je neskutecne vylidnene, to jsem nezazil a dokonce nemusime ani vzit taxika jak uz trefime do thamelu - tady ocela problem s ubytkem vse plne kvuliva svatku ale nakonec to vyjde, pak uz tradcni obchuzky a hledani zahradky na predposledni letosni pivecko pekne na vzdousku i kdyz i tady se uz ochlazuje a je tu uz jen cca 20stupnu vecer

Sarangot a Gorkha

Rano se tedy vstavat moc nechce, ale verime mistnim ze kdyz byla burina ze budou krasne druhy den hory videt, tak se premlouvame. Typos uz vartuje pred hotelem. Ridi ale jak zak autoskoly, tak snad dojedem na kopec ve zdravi - kupodivu na nej vede nekolika km asfaltka - je tu uz opravdu ruch, zda se ze kazdy turista v pokhare to chce videt. Taky se tu mota spousta pseudo guidu, pry bysme se mohli ztratit, ale odparkoviste vede zbyle metry na kopec jen jedna cesta. Navic vsude na hrebeni jsou domky s terasami a cajem tak ani neni nutny jit moc daleko - pohled je stejny. Vyhled je to paradni - je videt vse, ale preci jen blizsi pohledy z treku byly asi takove monumentalnejsi.
Po hodince koukani na kopce jdeme zpet a frcime na hotel, abysme zaplatili. Pak jeste prejezd na public busak, kde je notne zivo. Hory jsou videt odevsad a z mesta vypadaji nejak impozantneji nez pres udoli ze Sarangotu.
Bus jede hned a cesta docela odsejpa az tradicne po odboceni z hlavni silnice smer Gorkha nabirame kazdou chvili vesnicany kteri jedou jen kousek. Gorkha strasne vychvalovana v rough guide lezi pod hrebenem s paradnim vyhledem na manaslu, ktery i pres blizici sepoledne je krasne videt. Pruvodce v jedne veci nelhal - neni to vubec turisticka zastavka. Jede s nami jen jeden cestovatel a ani dalsi ve meste uz nepotkame. Hotelu je tu poskrovne a ten co vybirame - mustang primo na autobusaku splnuje swabikovitost na 110procent - ani nevim jestli jsem spal v necem horsim - souperi to s Haciendou v bolivii :-).
Nerozumne presne v poledne vyrazime po prudkym schodisti na hreben kde ma byt ten mistni kvost - pohadkovy hrad prvnich nepalskych kralu - na fotkach docela pekne, ale tak to tu vypadalo tak pred 30lety nez to obrostly stromy - stavbicka je stylu starych budov v kathmandskem udoli - ale jsou tu pouze dva domecky, jeden je z toho ale zajimava svatye venovana kali - takze kozicky bez hlav a vsude hodne krve.jo taky jsou vsude giga pavuciny a desitky obr pavouku, muze to tu hrde sutezit s okolim sydney. Jdeme po hrebeni dolu a hledame vyhlidku na zitrejsi vychodovku na manaslu ktera neni tak vysoko, dari se. Schazime dolu do centra a clovek by nejradsi z tehle kralovske diry zmizel ale ta zitrejsi vyhlidka na hory nas tu drzi tak vytrvame. pak hedame nejakou restauraci ale i t je dost slozite az v dle pruvodci v nejluxusnejsim hotelu - divna, zanedbana, oprejskana stavba - sme tu ocividne po tydnech prvni hosti - ale vari dobre - akorat v gorce nemaji gorkha beer ale je san miguel a navic gorkha pivovar neni v gorce ale nekde v chitwanu to jsou veci - pak uz do te nasi luxusni komurky - juan se tu nejspis trosku stiti a dva velky gekoni co nam tu lezu po strope mu taky nedodavaji :-)

Pokhara valley trecik podruhe

Tak nas zatazene zavesy a pozdni vecerka v cca 8:30 :-) natoli zmohla ze jsme lehce zaspali, takze vychodovka uz byla v plnem proudu co jsme vykoukli z balkonku. ale bohuzel to nevypada na zadnou slavu. I tak bereme taxika, notne smlouvame, na odbocku k peace pagode a pak pul hodinu supime do kopce. Vsechno je ale v takovym oparu ze na foceni to moc neni - na pagode skoro ani noha mimo japoncika s neskutecnym kufrem foto vybaveni - ale ani on nefoti tak je to jasny. Tak to dneska bude spis o turistice. Jdeme cca po hrebeni, presne opacne co jsem sel loni v monzumovym obdobi, kdy snad ale bylo lepe. Neskutecny jsou ale zapdly vesnicky kde na na nas koukaji jak na prvni turisty kteri sem zabloudili a to je preturistovana pokhara coby dup. Sice jsem uz tuhle oblast prochazel ale i tak se musime ptat furt na cestu protoze ten propletenec cesticek mezi policky je docela oriskem. Nakonec stejne na zasadnim rozcesti zahneme spatne a kracime na uplne jiny hreben. alespon si tedy projdeme neco jineho :-)) nakonec klesneme az k rece, kterou musime brodit, ale pohodicka. Mezitim se zatahuje a na kopcich bouri tak stopujeme busik a za 4kc dojizdme do pokhary. Boure krasne vycistila oblohu, tak se himalaje postupne zacinaji krasne ukazovat - teda jen jejich vrcholky, coz je tedy docela provokace, kdyz uz sme zpatky ve meste a vyhledovy bod daleko. Tak alespon sledujeem zapadovku ze strechy. Az pozde me napadlo na moznost dobehnout k jezeru, pujcit lodku a odplout nekam kde uz je vyhled. No snad zitra bude reparat, zajednali sme si odvoz v 5 rano na kopec sarangot 800vyskovych nad pokharou odkud jsou neskutecne vyhledy, tak snad pocasi zitra vyjde

Pokhara

Na silnici probiha o nas boj mezi taxikari a busikem, tak jde cesta docela k zemi - nakonec jedeme taxikem za 800R (200Kc) za 45km po mrzke silnici do Pokhary. Pul cesty zdolavame obrovsky kopec a pul ho zase sjizdime, no proste nepal. Taxikar nas samozrejem odvazi do draheho hotelu ale p ozjisteni cen bereme krosny a ubytovavem se v peknem za hubicku. Uzivame pohodu Pokhary, levny jidlo, piti...akorat ze me jedno pivko skoro sklada - nejak sem vysel z kondice...poslednich par dni uz jen tkaovy pohodovjejsi cestovatelsky program..v nedeli dom

Annapurna Trek

Trek 15

Vychodovka nakonec neni vubec spatna, ale Machupuchare je zrovna za mrakem coz nas stve. Realxujeme na tomhle super vyhledovem istecku ale pak uz nastava cas na sestup. Zase schodiste a nebohy duchodci. kolik tisic schodu uz mame za tyhle psoeldn idny sebu? :-0. vyhledy a cesta pres ryzova policka super i kdyz z celkova unava a teplo docela ubiji....Podel reky do Birethanti a pak psoeldnich 15min do Naia Pulu a mame to za sebou - bylo to super ale uz se tesime na zaslouzeny odpocinek i kdyz ne vecny :-)

Trek14

Po sejiti s poon hillu chvili odpocivame a rikame si ze mit vic casu tak tady v gorepani je fakt super misto na takovy rest day - no koukat z postele primo na daulighiri, kde jidne se me tohle postesti. Postupne ale balim fidlatka a mirime smer prusmyk Deurali, ktery ma taky cca 3200 jak poon hill - postupne mizime v mlznych mracich, ktere se tu postupne zase rozmnozili a v jungli - takhle strana smerem do niziny je tedy vyrazne nestabilnejsi nez ten sever z amonzomuvym stitem. Ta jungle porostla lisejniky mluvi za vse. Fascinuji me organizovane zajezdy ktere se tu taky objevili jak houby po desti - operatori nabizeji stredni a starsi generaci "jednoduche" 2-3denni treky ale v nejhorsim terenu co jsme tu zatim zazili - nekonecne schodiste nahoru a dolu, blato, kluzky tereny - vzpominame na severni pasaze v pohodovych udolickach....Kanon a jungle ale docela pekna. Cely den rozmyslime zda to prodlouzime o ten Bc nebo radsi to vezmeme pres Gandruk a do Pokhary. Klesame do kanonu a necekane zase vystup poschodisti nekolik set metru vyskovych nas dost rozsekal. Navic udoli do Bc je takovehle junglozni a je tu vic mraku nez ciste oblohy. V tadapani ja osudove rozcesti. Je tu zima a mlhavo, tak volime "pohodovejsi" cestu. jestli se to o nekolika set metrovym sestupu da rici. Do lodge nad Gandruk (2050m) prichazime docela tuhy, tak jsem radi jak sme se rozhodli, navic to tu vypada skvele a snad nas zitra bude cekat pekna vychodovka

PoonHill

Tak trosku premitam proc lidi vyrazi s celovkami na Poonhil uz mezi 4-5 hodinou ranni, kdyz to tam ma byt cca 45-60minut a 8tisicovky zacinaji mit nasviceny vrsky az po 6:15. Kazdopadne rano se po okoli prevaluji nad rododendrony mlzne mraky tak to na super vychodovku stejne nevypada. vylezam tedy na vyslap az v po 6 a proti me klesaji rozezlene davy ze jsou mraky a ze neni nic videt. Vubec je to misto kde jsem videl nejvic tursitu z celeho nepalu. Docela je nechapu, protoze tohle se musi za chvili roztrhat. Za chvili mam 300vyskovych za sebou a koukam ze u rozhledny se uz mota jen par desitek lidi, kteri postupne odchazi spolecne s mraky. Takze kdyz uz je videt paradni panorama Daulighiri a Annapurny 1 a A South tak uz sme tu jen 5. Jeden postarsi italsky fotograf se smeje ze ho guid taky chtel stahnout ale ze mu rekl ze tu bude dokud se mraky neroztrhaji, klidne i nekolik hodin a udelal dobre. Nad tou stadnosti a blbosti ale zasnu

Trek13
Dneska nas ceka dalsi pretezky. Sbihame poslednich 7km do tatopani, kde si davam steak breakfast a od mostu 1190m nas ceka celodenni stoupak - je trsku depresvini vylejzat vsecny metry co jsme vcera sesli. ze zacatku strasne vedro ale pak uz to jde - pekne vesnicky, malo turistu a po chvili i nadherne vyhledy na dauligiri. vystup je nekonecny. vcerejsk se projevuje a jsme trosku utahly. v 5 konecne dorazime do gorepani pasu 2900 kd je zmet lodgi, taky odtudje to uz kousek na slavny poon hill. Jsme ted ve velkem dilematu zda ech poslednich moznych dnu dame vic na pohodu nebo preci jen jeste zamakame a vyrazime smer annapurna bc - asi se rozhodneme az zitra podle kondice a nalady

Trek12
Rano naprosty azuro, tak vyrazime v 6:15 s tim ze pujdeme co to jde. Nejde skoro nikdo protoze tuhle pasaz skoro vsichni turisti projizdi v busu nebo jeepe, protoze jakoze vede po silnici. ruch je sporadicky, asi jedo vozidlo za 15minut tak to vubec nevadi a par pasazi je fakt super. zvlaste kanon na konci dne. chceme dojit az do tatopani, abysme vcerejsi ztraceny den dohnali, ale zacinajici sero nas prinuti skoncit nas maratonsk pochod - 37km za den sem s krosnou jeste nesel i kdyz prevaze z kopce. ubytovavame se v lodgi pro mistni a je t fakt videt - pan nas ubytovava v simple room, nazev nelze - zvlast nekolikacenimetrove skviry na vsechny strany mluvi za vse. pak tam jso ale lozirungy i na verande, ktere zaplnuji lide z pozde veceniho busiku.

Jomson
Tak uz sem chtel napsat ze Annapurna trek v rijnu je snad jediny misto na svete v horach kde je jen porad krasne, ale dnes rano je zamraceno, a na horach ocividne snezi. Pres reku mame 7tis Nilgri tak to je nazorny priklad.no skoda budeme tu cely den trcet - vsichni odjhizdeji busy do pokary ale nam se nejhak nechce to tu opustit a pockame do zitra, snad se vycasi, alespon si po 11dnech chozeni trosku oddachneme.
Hlavni je ze mame za sebou prusmyk, protoze se zda ze ted bude nejaky den nepruchodny.....
kolem obidku se vycasilo, teda jen nad udolim tak sme vyrazili na cca 3h prochazku do pekne tibetske vesnice kousek nad jomson, nasli sme tu nejaky zavodnovaci kanal tak sme podel nej trosku vyrazili do ho, zjsitit proc v nem nic netece, nakonec sme zjistili ze tam chybi udelat uz jen nejakou hraz...pak uz nas zahnalo lehci posnezeni. v noci jsou videt hvezdy tak nadeji zivime

Trek11
Vyhledovka fajn ale smouhy se nejak zhlukuji a zda se ze dns bude asi nejhorsi pocasko. Do muktinahu uz vede silnice, jestli se tak ty polnacce da rikat takze tady uz dost turistu konci, my jeste pokracujeme dal - to je jasny :-). Ceka nas klesani jeste kilacek do udoli kali gandaki, pry nejhlubsiho udoli na svete. Ladacka krajina okolo a paradni vesnicka Kagbeni pod nami. Oteviraji se pohledy na dalsi hory ale dnes bude asi fakt podmracene. Casem se zveda v udoli povestny vitr tak koncime asi po dvaceti km v jomsonu, takovym mestecku strediskovym a pockame na zitra na lepsi pocasku. uz tu nejsou jen jeepy ale i regulerni busiky. Davama si nakonec nekolik chodu a mame pocit ze jsme dnes ani nic nedelali, nejak sme si zvykli na naslaplejsi tempicko

Trek10 Z Thorong Phedi přes sedlo Thorong la do Muktinahu

Již převedeno na GigaPlaces.com: Z Thorong Phedi doThorong High Campu a Přes průsmyk Thorong la

Trek9 Z Ledaru do Thorong Phedi a pak výlet do okolí Thorong High Campu

Rano stavame driv nez normalne uz v 6 chceme vyrazit abysme dali sedlo uz odtud. Juan je ale nejaky rozsekany je mu spatne, tak to vypada ze sotva dojdem do Thorung Phedi 4,5tis. Vyrazim tedy napred nechavam uz v totalne vyprazndenym BC krosnu a vracim se pro tu Juanovu. Ten se nakonec taky nejak doplizi. Menime plany. Juna ma nakazany odpocinek a ja se vyrazim podivat do High Campu.
Již převedeno na GigaPlaces.com: Výlet pod Syagang
a Vyhlídka nad Thorong High Campem

Trek8
Rano nas ceka dalsi streka, chcem dojit az do thorung phedi pod zasadni prusmyk tohoto treku. Cesta zpet pres sutaky je nejaka pohodovejsi. Pak jdeme zkatkou pres Upper Kansar, chvili to vypada ze najit cestu bude trosku orisek ale drzime se stopy nejaky galusky a jdeme dobre na super ostroh nad udolim s paradnimi vyhledy na vsechny smery. Nejaky podnikavy holky tu maji stan a uvari nem nejaky dlabanec. To ze musime sejhit 300vyskovych dolu je jedina nevyhoda tehle zkratky. Utahany dochazime do Yak Kharky kde jsou nejaky bakery a pokracujeme dal, zjiostujeme ze dotahnout to do Thorung Pedi nedavame, jednak se vecerne zatahuje, pada zima, ale taky uz sme proste tuhy. Koncime v Ledaru 4200 a po chvili spadne par vlocek takze spravny rozhodnuti

Trek7
Rano paradne, jak jinak, tak frcime smer Tilicho. Horni cesta je zavrena tak jdeme spodni ktera je taky trosku dangerous, krosime prudke sutove svahy a ricni dno dveste metro pod nami nabizi uzasnou skluzavku. Konecne to mame za sebou a prichazime do Tilicho BC 4150, kde se ubytovavame a jeste vyrazime k jezeru. Je to klikaticemi do svahu ale paradni vyhledy naprosto motivuji. Sme jako na dosah Gangapurny, velke bariere i dalsimu hrebenu ktery spada do jezera. Konecne sme tu, poprve v 5tis. Bohuzel uz 15:30 je pozde jezero primo sousedi s ledovci toho 6tis hrebenu a ten ho uz ted skoro cely stiny. Pada taky pekna kosa, teplota se blizi nule tak frcime zpet. Alespon je paradni zapadovka na gangapurne. Do kempu prichazime docela rozsekany a ztuhly jako posledni turisti.

Trek6
Rano jsou nejaky mracna ale bud niz v udoli nebo vis, takze nam to ani nevadi. Jdeme do gompy nad emstem, kde prochazime obradem abysme meli stesti pri prechodu Thorung la. Nejdriv nam stary mnich da snurku kolem krku a pak i nejakou budhistickou knihu na hlavu. dostane donation a vsichni sme spokojeny. Pak vyrazime an druhou stranu udoli a davame dalsich 400vyskovych do druheho kopce na jezirkem s ledovce Gangapurny. Nakonec jeste davame trecik do vesnic Kansar 3700 odkud se vyrazi smer jezero Tilicho, docela narocny bocni vyletik. Je to tu dost opusteny ale hotylek nachazime v pohode. Potkavame i anglicany, kteri chteli taky na tu turu smer sedlo a rikali ze proto chodi s guidem protoze se vzdycky ztrati - no ztratili se i snim :-))

Trek5
Zase stavame brzo abysme koukli na vychodovku. V podstate nas den zacina po 5 kdy se zvolna budime a kolem 7 vecerni zalizame spat,aby sme se zregenerovali - zbytek na nohach. Poprve se delaji na obloze nejake smouhy a z nich mraky, tak jdeme jen tak aklimatizacne do kopce a zjistujeme ze v 4,2tis mrakz konci a my mame himalajskou inverzi - parada. Nakonec se vyskrabame az do 4,5tis a kochame se. Nas cil ale nedavame, dosla voda - necekali sme ze nad mraky bude takovy vedro a litr vody na osobu na nekolikahodinovou turu neni mnoho. Mraky se navic rozpusitli a je zase paradne. Davame obidek v nasem hotylku a pokracujeme do Manangu. Po ceste jeste jedna super vesnice s tibetskymi domky a peknou gompou. V Managu 3500 je prekvapive hodne turistu a hotylky obsazeny, tak se chytame az v takovym svabiku. Susim si rucnik bohuzel kousek od kominu tak me nasmradl spalenyma jacincema. Taky vecer mame pocit ze je v cimre vic smradu s jacincu nez kysliku.

Trek4:
Vyhled na hory mame primo z domku, ostatni turisti musi pekne do kopecka. Vychodovka ale neni uplne super kvuli postaveni hory. Vyrazime horni cestou kudy hcodi vetsinou jen nezavisli turisti, cestovkari radsi hcodi spodem, kde je to jednodusi. Prichazime do prvni vesnicky - po radne davce klikatic - a pri snidani cekame na zbytek. Ty mezitim zmenili plany a chteji rovnou do Manangu, tak se def.trhame, protoze chceme projit i nejake bocni vyletiky a trosk use tu akliamtozovat. Z vesnicky tedy stoupame k chortenu, uz pres 4tis a uzivame si paradni vyhledy. Pote pokracujeme do vesnicky Ngaval 3700 kde se usidlujeme a jdeme jeste zdolat jeden vyhledovy kopec 4,2tis..to uz sme trosku znaveny ale alespon vidime kudy vede akliamtizacni cesta do sedla a vybirame si spis hrebenovku nad ni, ktera se jevi zajiamvejsi

Trek3:
Z kopce ani moc nesestupujeme takze ta vrchni cesta byla vlastne dost v pohode a po case se kochame prvnimi poradnymi vyhledy na Annapurnu2, ktera nas bude oblazovat jeste nekolik dnu. Koncime v Upper Pisangu 3300 ktery je ale plny turistu a uz se nam nechce klesat dolu do spodni casti bez vyhledu, tak kazdy hledame jak muzeme kam se vejdeme. My s juanem dopadame nejlepe zzeli se nas mnichovi a spime v rozestavenem domecku u gompy, parada.

Trek2: Dnes to je prevazne o kanonu a skalach. Mijime par protejsich kteri se vracaji z manaslu treku, kazdopadne me prijde ze je tu strasne malo lidi oproti tomu co kazdej pise. Vecer je prvni krizovka chceme dojit jeste do dalsi vesnice ale spodni cesta je srzena tak stoupame poradnej krpal na uroven tater 2600 :-) tady je uz poprve vecer lehce ikosa. Sedime na strese hotelu a koukame jak se nad manaslu honi vecerni mrakz. Najednou se otevre oko bozi a z mraku trci nasvicena cela hora, parada

Trek1: start je v 850metrech nad morech takze kdyz vyjde slunicko je poradne peklo, trasa paradni, supoer ryzove terasy, zvlast na prvnim kopci v Bahahunde, stale jen kolem 1200m. Jdeme v podstate od rana do vecera aby sme si nasli lonely planet rozpis a meli vic casu ve vyskach. Sledujeme budovani silnice v protejsim svahu a je to vazne death road. Pri obede nechavam teplomer na slunicku a ukazuje 55stupnu, to je co rici, jak tu probiha rijen

Trek0: Totalne tuhy nas bus vysazuje na miste urceni a my jeste hodinku kracime do Nadi, kde se ubytovavame v lodgi pro 4 lidi, pani vari na ohnisti vedle, proste romantika

Kathmandu-Bulbule: Brzo rano frcime na busikoviste a nejspis prvnim busem vyrazime smer Bhulbule coz je vesnicka par km za Besi Saharem odkud se vyrazelo kdysy. Cesta paradni , vyhledy na manaslu ale sem jak skrcenec a ani mistni vedle me nesedi moc radi, prootze jim nechavam tak pulku sedadla, takze se u me vystrida za tech par hodin slusna radka lidi...

Potreti v Kathmandu

Do Delhi tradicne zabaleneho do sediveho smogu vlhka priletame na cas a lehce spechame abysme byli prvni v tranzitu a mohli si vybirat na let do Kathmandu mista u okna na leve strane - bliz Himalajum. Dari se a jsme radi nejen za to okynko. Indicky urednicky siml pracuje tradicne pomalu a za chvili je za nami neskutecna fronta. Jinak sme v novem terminalu cislo 3 a ten je mnohem prijemejsi nez stary barak ktery me indie privitala poprve. Napechovany v letadle nizkonakladoveho bratricka Jet Lite mirime pres nedozirna policka k horam.
8smy jsou samo jak na potvoru dost pod mraky, ale par vrcholku co se nad ne tyci vidime. Kolem Kathmandu prelitame tradicni zelene kopce s ryzovimi policky. Tradicni dlouha fronta na viza lehce unavuje ale da se - hned prvni pohled na pasy odhaluji muj batuzek a i Gabca ho hned nachazi, pouze Juan je nejak bezradny. Snad se historie nebude opakovat. Strachame tam snad pul hodiny a furt nic, tak uz pomalu vzplnujeme formular na ztratu batohu, kdyz se nastesti objevuje - nejspis priletel az s jinym letadlem :-) no oddechli sme si. Tak jdem na taxiky - vim ze sme posledne usmlouvali 400R (100Kc) za jizdu do centra tak 800R od nahanecu nas nechavaji klidne. Nakonec se stejne i za tech 400R strhne pomalu bytka takze asi se da jit jeste nize :-)
Ubytovavame se v doporucenem hotelu Potalu, ale pak zjistujeme ze tu asi velky klid nebude, vedle je totiz diskarna. A zrovna ted kdyz pisu se tu skoro klepou zdi :-)
Vyrazime na klasickou prohlidku centra a uzivame si pohodoveho pocaska co tu panuje. jinak je to tu samy cech, tradicne. Zitra sme si dali kruteho budicka na 5:45 s casovym posunem vlastne 2:00 rano a zkusime odjet prvnim busem do Besi Saharu a trebas jeste neco i popojit......

Pres Milano smer Indie

V praci tradicni predcestovni hektika ale nakonec se na letiste dostavam "uz" 55 minut pred odletem, stejne mame zpozdeni. Let nakonec super - za brenerem konci mracna fronty a muzeme se kochat krasnymi vyhledy na italske kopce pod zapadovkym sluncem. Pak jeste krasna jezera nad Milanem a zacatek italske placky. Po ceste tradicni CSA gambacek :-) V milanu nejake 2,5 hodky na prestup tak alespon prectu noviny a otestuju letistni pizzu.
S Jetem letim poprve ale je to v podstate takova obdoba Air Indie. Veca dobra a pekne paliva a pak uz upadnuti do komatu, tak ani nechodim pro nasupy pivecka tiger :-)

Víkend v Norsku

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v jižním Norsku. Z nízko nákladového letiště Sanderfjord Torp vyrážíme už ve tmě najít první auto nocleh plácek. Ráno pokračujeme směr pohoří Haukelifjell. Tunely objíždíme po starých silničkách s pěknými výhledy. Dále míjíme řadu pěkných vodopádů a dřevěných kostelíků. Druhou noc spíme až u Sognefjordu. Další den nás čeká přejezd pohoří Jotunheimen. Počasí je mrzké takže na žádné túry po horách to není. Odpoledne se naštěstí vyčasuje, zrovna když přijíždíme ke krásnému Geirangerfjordu. Podvečer trávíme menším výšlapem nad Trolí stěnou. Třetí a poslední noc trávíme v lesíku pod stěnou a je to nejlepší noc na celé cestě. Zpátky frčíme údolím Romsdalen. Pak odbočujeme na "luxusní" zkratku z Lesji do Vagy vedoucí pár desítek kiláčků po šotolině. Po silnici 51 míříme na jih a objíždímě Jotunheimen po jeho západní straně. Je to parádní cesta a navíc nejlepší počasí i se sluníčkem, tak teprve vidíme jak je tu na babí léto nádherně když tu výjde počasí. Po tom co jsme již to nejzajímavější viděli je už zbývající cesta na letiště docela nudná. Byl to fajn výlet ale chtělo by to rozhodně víc času i na nějaké ty výšlapy

Saykogel (3 360m) a Marzelkamm (3 147m)

Fotogalerie z podařeného víkendu v našich oblíbených Oetztálských Alpách. Z Ventu (1 890m) jsme vyrazili pohodlnou cestou k chalupě Martin Busch (2 500m) odkud jsme po ubytování vyšlápli na hřebínek Marzelkamm s parádními výhledy na Similaun a okolní ledovce. Druhý den nás čekala dlouhá túra do vedlejšího údolí přes horu Saykogel s úžasnými výhledy na nejvyšší vrcholky Oetztálských Alp. Počasí bylo až moc pěkný tak jsme umořený k autu došli až v 17 hodin.

Pitztal - Hohe Geige (3 393m) + Lechtal

Fotogalerie z výletu do Pitztalu. Až po půlnoci dorážíme na parkoviště u Planferossu (1 605m) přímo u výstupový cesty na Hohe Geige. Brzo ráno, pěkně rozlámaný vyrážíme na výšlap. Klikaticí ve strání stoupáme k chajdě Chemnitzer (2 328m), kde se moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme chvíli příjemnější cestou. Pak už nás čeká stoupací utrpení ve stěně až na malé předvrcholové plato s jezírkem. Odtud se už brodíme sněhem a pak stoupáme po rozlámaným hřebínku. Výhledy jsou opravdu fajn. Návrat je dlouhý a únavný, tak docházíme k autě trošku jak figurkyni :-). Trošku vyměkáváme a rozhodujeme se, že si zítra dáme volnější den. Přejíždíme do Lechtálských Alp a přemýšlíme, že budeme spát v průsmyku nad Imstem. ale nakonec se jedeme ubytovat do penzionku a trošku si užít luxusu sprchy a postele :-). V neděli se kocháme vápencovými horami a pak už pomalu frčíme zpět do Německa k zámku Hohenschwangau. Počasí se začíná kazit tak je pravý čas vyrazit na cestu zpět do Čech.

Podkarpatská Rus

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v bývalé nejvýchodnější výspě naší první republiky. Nějak se nepodařilo sehnat rozumné přímé jízdenky, tak nás na každé cestě čeká přestup na Slovensku. Předpověď na Ukrajinu je mizerná, tak se jen modlíme, aby nám celou dobu nepropršelo. Večer odjíždíme směr panelákový Prešov, kde nás to brzo ráno vysazuje za poprchávaní na ne moc sympatickém nádraží. Pak přes dědiny pokračujeme směr hranice. Čekáme hodinu než se konečně dostáváme na "východ". Maršůtkou pokračujeme do Mižhírije, kde se nám podaří za hubičku ubytovat takticky přímo na autobusáku. Je to naše základna pro krátké výlety po okolí. Je tu hned v okolí pár kopečků na které se dá vyškrábat. Najíst se v tomhle okresním městě je docela problém, ale koupit vodku lze naštěstí každých 10metrů. Vyrážíme ještě k Siněvirskému jezeru a taky do Koločavy, která je teda opravdu naprosto nekonečná vesnice na všechny strany. Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Užhorodu a pak nás čeká ještě přestup v Michalovcích, kde je čas na pár slovenských piveček.

Kalifornie II.

Fotogalerie. Opouštíme Nevadu a vracíme se zase zpátky do Kalifornie. Nejdříve nás čeká rozpálené Death Valley - člověk by čekal jen jízdu pod úrovní moře, ale silnice z minusových hodnot vystoupá na hřeben přes 1600metrů vysoký a pak zase dolů a takhle několikrát. Vidíme tu pobíhat i osamoceného kojota. Pak už nás čeká podhůří Sierry Nevady, které je malebné a pro nás Středoevropany asi nejvíc přijatelné k životu. Dál pokračujeme kolem nekonečných hájů pomerančů, kde akorát probíhá sklizeň - během pár desítek minut stoupání do kopce se najednou objevuje sníh a ještě víš závěje ze kterých vyčuhují obrovské sekvoje opravdu úchvatné stromy. Počasí se bohužel trošku kazí před největší kalifornskou třešničkou - Yosemity. I tak obrovské vodopády a kolmé stěny stojí zato i když je to národní park snad nejvíc přelidnění z celého našeho okruhu. Pak už frčíme směr pobřeží. Ještě se jdeme podívat na redwoody - nejvyšší stromy na světě. Prohlížíme si multikulturní San Francisko s notoricky známým Golden Gatem a přes pěkné pobřeží Grand Sur se vracíme zpátky do Los Angeles, kde se vykoupu v ledovém oceánu na Venice beach

Nevada

Fotogalerie. Zase chvíli frčíme po dálnici směr Vegas, ale pak se ještě jedeme podívat do Valley of Fire a k přehradě Lake Mead. Už je dost pozdě tak musíme vynechat Hooverovo přehradu. Do Vegas přijíždíme už v podvečer. V noci procházíme hlavní bulvár a kocháme se neonovým kýčem. Opravdu to tu žije a motají se tu asi nejhezčí holky ze států. Uťapaný dorážíme na hotel až hodně po půlnoci. Ráno Vegas vypadá dost bez kouzla, je tu jen ten kýč. Skrze pouště míříme do Death Valley, už v Kalifornii

Utah

Fotogalerie. Konečně jsme v Utahu, ve státu na který jsme se nejvíce těšili. Chvilku valíme po dálnici 70, ale jen co to jde sjíždíme na okresku. První městečko Cisco, je jen město duchů. Poté už jedeme super kaňonem řeky Colorado a dál kolem Castle Valley, což jsou takové menší monumenty. Přijíždíme do města Moab, což je neskutečné východisko do národních parků okolo. Je tu neskutečně hotelů, ale všude mají obsazeno, kvuliva sjezdu jeepařů z celých USA. Nakonec přeci jen něco nacházíme. Ráno vyrážíme do Arches, který je proslavený skalními oblouky. Jen zde najezdíme víc jak 100km, je to tu prostě všechno obrovský. Na odpoledne si ještě zajíždíme do Canyonlands, kde už ale na sobě začínáme pociťovat překaňonování. Druhý den pokračujeme přes Capitol Reef do dalšího z vrcholů cesty - do Bryce Canyonu. Další den vyrážíme do Zionu, který je ve skutečnosti daleko úžasnější než na fotkách. Pak už bye bye Utah.

Colorado

Fotogalerie. Ráno se ještě motáme ve vyprahlém Utahu, ale pak už je i bez cedule jasný, že jsme někde "jinde". Začínají pole a je to tu celé najednou takové bohatší. První zastávku máme v Mesa Verde, což jsou parádní indiánská puebla pod obrovskými skalními převisy. Pak nás čeká přejezd hor a hlavně třítisícového průsmyku, tak se lehce modlíme, aby nebyl pod sněhem. sněhu je nakonec docela dost, ale je naštěstí poctivě vyhrnutý :-). Hory okolo ale vůbec nevypadají na nějaké čtyřtisícovky, ale spíš nějaké dvoječky v Rakousku. V podvečer se kolem silnice motají Mule deeři a vidíme i nějakého opuštěného bizona. Ráno nás čeká návštěva impozantního Black Canyonu. Poslední zastávkou je Colorado National Monument, dalšího z mnoha pěkných kaňonů. Pak už pomalu opouštíme Colorado a míříme do národními parky přeplněného Utahu.