Víkend v Norsku

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v jižním Norsku. Z nízko nákladového letiště Sanderfjord Torp vyrážíme už ve tmě najít první auto nocleh plácek. Ráno pokračujeme směr pohoří Haukelifjell. Tunely objíždíme po starých silničkách s pěknými výhledy. Dále míjíme řadu pěkných vodopádů a dřevěných kostelíků. Druhou noc spíme až u Sognefjordu. Další den nás čeká přejezd pohoří Jotunheimen. Počasí je mrzké takže na žádné túry po horách to není. Odpoledne se naštěstí vyčasuje, zrovna když přijíždíme ke krásnému Geirangerfjordu. Podvečer trávíme menším výšlapem nad Trolí stěnou. Třetí a poslední noc trávíme v lesíku pod stěnou a je to nejlepší noc na celé cestě. Zpátky frčíme údolím Romsdalen. Pak odbočujeme na "luxusní" zkratku z Lesji do Vagy vedoucí pár desítek kiláčků po šotolině. Po silnici 51 míříme na jih a objíždímě Jotunheimen po jeho západní straně. Je to parádní cesta a navíc nejlepší počasí i se sluníčkem, tak teprve vidíme jak je tu na babí léto nádherně když tu výjde počasí. Po tom co jsme již to nejzajímavější viděli je už zbývající cesta na letiště docela nudná. Byl to fajn výlet ale chtělo by to rozhodně víc času i na nějaké ty výšlapy

Saykogel (3 360m) a Marzelkamm (3 147m)

Fotogalerie z podařeného víkendu v našich oblíbených Oetztálských Alpách. Z Ventu (1 890m) jsme vyrazili pohodlnou cestou k chalupě Martin Busch (2 500m) odkud jsme po ubytování vyšlápli na hřebínek Marzelkamm s parádními výhledy na Similaun a okolní ledovce. Druhý den nás čekala dlouhá túra do vedlejšího údolí přes horu Saykogel s úžasnými výhledy na nejvyšší vrcholky Oetztálských Alp. Počasí bylo až moc pěkný tak jsme umořený k autu došli až v 17 hodin.

Pitztal - Hohe Geige (3 393m) + Lechtal

Fotogalerie z výletu do Pitztalu. Až po půlnoci dorážíme na parkoviště u Planferossu (1 605m) přímo u výstupový cesty na Hohe Geige. Brzo ráno, pěkně rozlámaný vyrážíme na výšlap. Klikaticí ve strání stoupáme k chajdě Chemnitzer (2 328m), kde se moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme chvíli příjemnější cestou. Pak už nás čeká stoupací utrpení ve stěně až na malé předvrcholové plato s jezírkem. Odtud se už brodíme sněhem a pak stoupáme po rozlámaným hřebínku. Výhledy jsou opravdu fajn. Návrat je dlouhý a únavný, tak docházíme k autě trošku jak figurkyni :-). Trošku vyměkáváme a rozhodujeme se, že si zítra dáme volnější den. Přejíždíme do Lechtálských Alp a přemýšlíme, že budeme spát v průsmyku nad Imstem. ale nakonec se jedeme ubytovat do penzionku a trošku si užít luxusu sprchy a postele :-). V neděli se kocháme vápencovými horami a pak už pomalu frčíme zpět do Německa k zámku Hohenschwangau. Počasí se začíná kazit tak je pravý čas vyrazit na cestu zpět do Čech.

Podkarpatská Rus

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v bývalé nejvýchodnější výspě naší první republiky. Nějak se nepodařilo sehnat rozumné přímé jízdenky, tak nás na každé cestě čeká přestup na Slovensku. Předpověď na Ukrajinu je mizerná, tak se jen modlíme, aby nám celou dobu nepropršelo. Večer odjíždíme směr panelákový Prešov, kde nás to brzo ráno vysazuje za poprchávaní na ne moc sympatickém nádraží. Pak přes dědiny pokračujeme směr hranice. Čekáme hodinu než se konečně dostáváme na "východ". Maršůtkou pokračujeme do Mižhírije, kde se nám podaří za hubičku ubytovat takticky přímo na autobusáku. Je to naše základna pro krátké výlety po okolí. Je tu hned v okolí pár kopečků na které se dá vyškrábat. Najíst se v tomhle okresním městě je docela problém, ale koupit vodku lze naštěstí každých 10metrů. Vyrážíme ještě k Siněvirskému jezeru a taky do Koločavy, která je teda opravdu naprosto nekonečná vesnice na všechny strany. Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Užhorodu a pak nás čeká ještě přestup v Michalovcích, kde je čas na pár slovenských piveček.

Kalifornie II.

Fotogalerie. Opouštíme Nevadu a vracíme se zase zpátky do Kalifornie. Nejdříve nás čeká rozpálené Death Valley - člověk by čekal jen jízdu pod úrovní moře, ale silnice z minusových hodnot vystoupá na hřeben přes 1600metrů vysoký a pak zase dolů a takhle několikrát. Vidíme tu pobíhat i osamoceného kojota. Pak už nás čeká podhůří Sierry Nevady, které je malebné a pro nás Středoevropany asi nejvíc přijatelné k životu. Dál pokračujeme kolem nekonečných hájů pomerančů, kde akorát probíhá sklizeň - během pár desítek minut stoupání do kopce se najednou objevuje sníh a ještě víš závěje ze kterých vyčuhují obrovské sekvoje opravdu úchvatné stromy. Počasí se bohužel trošku kazí před největší kalifornskou třešničkou - Yosemity. I tak obrovské vodopády a kolmé stěny stojí zato i když je to národní park snad nejvíc přelidnění z celého našeho okruhu. Pak už frčíme směr pobřeží. Ještě se jdeme podívat na redwoody - nejvyšší stromy na světě. Prohlížíme si multikulturní San Francisko s notoricky známým Golden Gatem a přes pěkné pobřeží Grand Sur se vracíme zpátky do Los Angeles, kde se vykoupu v ledovém oceánu na Venice beach

Nevada

Fotogalerie. Zase chvíli frčíme po dálnici směr Vegas, ale pak se ještě jedeme podívat do Valley of Fire a k přehradě Lake Mead. Už je dost pozdě tak musíme vynechat Hooverovo přehradu. Do Vegas přijíždíme už v podvečer. V noci procházíme hlavní bulvár a kocháme se neonovým kýčem. Opravdu to tu žije a motají se tu asi nejhezčí holky ze států. Uťapaný dorážíme na hotel až hodně po půlnoci. Ráno Vegas vypadá dost bez kouzla, je tu jen ten kýč. Skrze pouště míříme do Death Valley, už v Kalifornii

Utah

Fotogalerie. Konečně jsme v Utahu, ve státu na který jsme se nejvíce těšili. Chvilku valíme po dálnici 70, ale jen co to jde sjíždíme na okresku. První městečko Cisco, je jen město duchů. Poté už jedeme super kaňonem řeky Colorado a dál kolem Castle Valley, což jsou takové menší monumenty. Přijíždíme do města Moab, což je neskutečné východisko do národních parků okolo. Je tu neskutečně hotelů, ale všude mají obsazeno, kvuliva sjezdu jeepařů z celých USA. Nakonec přeci jen něco nacházíme. Ráno vyrážíme do Arches, který je proslavený skalními oblouky. Jen zde najezdíme víc jak 100km, je to tu prostě všechno obrovský. Na odpoledne si ještě zajíždíme do Canyonlands, kde už ale na sobě začínáme pociťovat překaňonování. Druhý den pokračujeme přes Capitol Reef do dalšího z vrcholů cesty - do Bryce Canyonu. Další den vyrážíme do Zionu, který je ve skutečnosti daleko úžasnější než na fotkách. Pak už bye bye Utah.

Colorado

Fotogalerie. Ráno se ještě motáme ve vyprahlém Utahu, ale pak už je i bez cedule jasný, že jsme někde "jinde". Začínají pole a je to tu celé najednou takové bohatší. První zastávku máme v Mesa Verde, což jsou parádní indiánská puebla pod obrovskými skalními převisy. Pak nás čeká přejezd hor a hlavně třítisícového průsmyku, tak se lehce modlíme, aby nebyl pod sněhem. sněhu je nakonec docela dost, ale je naštěstí poctivě vyhrnutý :-). Hory okolo ale vůbec nevypadají na nějaké čtyřtisícovky, ale spíš nějaké dvoječky v Rakousku. V podvečer se kolem silnice motají Mule deeři a vidíme i nějakého opuštěného bizona. Ráno nás čeká návštěva impozantního Black Canyonu. Poslední zastávkou je Colorado National Monument, dalšího z mnoha pěkných kaňonů. Pak už pomalu opouštíme Colorado a míříme do národními parky přeplněného Utahu.

Arizona

Fotogalerie. Najíždíme na mýtickou Route66 a stoupáme osamoceni do hor. Míjíme zlatokopecká místa, opuštěné barabizny, westernová městečka. Směřujeme dlouhé kilometry ke Grand Canyonu. Auto necháváme na gigantickém parkovišti a pak nás čeká jízda místními shuttly busy po vyhlídkách. Trasa linek je dost dementní objíždíme i nějaké kempy a jiné blbosti, takže zbytečná ztráta času. Kaňon je ale opravdu úchvatný, tak je škoda že není čas to tu víc prochodit. Už za tmy dojíždíme do Tuba city a jsme rádi že vůbec nacházíme nějaké ubytování. Dál pokračujeme přes indiánské rezervace na stolových horách - všude jsou značky upozorňující na zákaz pití za volantem :-). Navštěvujeme další super kaňon - de Chelly. V podvečer přijíždíme před další známé kulisy - Monument Valley. Je tu dost nevkusný obrovský hotel shlížející na monumenty. Večer dojíždíme už do Utahu a před západem slunce se kocháme neuvěřitelnými meandry Gossenecks.

Kalifornie I.

Fotogalerie . Z Francouzské Polynésie přilítám do megapole Los Angeles jsou to trošku nervy než projdu přes celníky, protože shodou náhod nemám opsanou adresu hotelu na první noc. Jelikož rodiče přiletí až za 12 hodin, vyrážím sám mhd plném sociálních černochů do centra města. město je nezkutečně rozlezlé, ale městsky vypadá v podstatě jen downtown s pár mrakodrapy. Je to tu samý mexikánec a některé uličky vypadají jak někde v Mexico city. Procházím čínskou čtvrť, frčím metrem do Hollywoodu, kde má hvězdu snad každý, ale i tak Arnolda nacházím :-).

Celkově to tu docela procházím. Pak už noční čekání. Nakonec se setkáváme, půjčujeme auto a ještě přes noc frčíme pár desítek km za město. Hned ráno nás čeká první park - Joshua Tree, který je perfektní - kombinace pustiny, pěkných ohlazených skal a samozřejmě Joshuů. Dál jedeme pustinou přes Navajskou poušť se solnými pláněmi ne nepodobných salaru v Uyuni. Večer dojíždíme už do Arizony...

Cesta 2010/11 - AUSTRÁLIE, OCEÁNIE a SEVERNÍ AMERIKA (Den 178-255)

Část dvacátá-pátá: Hong Kong a Macao
První zastávkou na cestě kolem světa byl mrakodrapový Hong Kong a kasínové Macao. Počasí v půlce února nebylo moc vlídné - až nečekaná zima a mlhy. Každopádně i tahle zastávka stála za to

Část dvacátá-šestá a sedmá: Nový Zéland (Sever a Jih)
Startujeme téměř jako většina na Severním ostrově a přes sopečné úkazy v okolí rotury a Tongaria se přesouváme na jih, kde nás hlavně uchvacuje překrásný Fiorland s milford Soundem a let vrtulníkem nad místníma velikánama

Část dvacátá-osmá: Fiji
Po krátké zastávce v Modrých horách u Sydney letíme na první zewlovací část a to na melanézskou Fiji. Pozdrav bula se nás tu drží až do konce. Užíváme si honeymoon na ostrůvku malolo odkud vyrážíme na plavby v kajaku
Část dvacátá-devátá: Cook Islands (Rarotonga)

Další koupací štací je pěkný ostrůvek Rarotonga s pěkným vnitrozemím už v Polynésii

Část třicátá: Austrálie

Vracíme se zpět do Austrálie kde mimo národních parků v okolí Sydney navštěvujeme ještě relativně vidláckou Canberru, kde se alespoň prohánějí klokani


Část třicátá-první: Francouzská Polynésie (Tahiti a Moorea)

Bohužel už sám pokračuji na Tahiti, které se mě zas až tak super nezdá, ale vedlejší - lodí dostupný ostrov Moorea je parádní. Krásné vnitrozemí plus fotogenické pohledy na plážičky nemají chybu

Cesta 2010/11 - JIŽNÍ AMERIKA (Den 113-177)

Část sedmnáctá: Přes Qatar do Ohňové země
Cestu do Jižní Ameriky jsem začal "menší" zajížďkou do Qataru s krátkou prohlídkou. Pak už jsem si mohl užívat pralesy, hory a super proměnlivé počasí Ohňové Země. Přes Magellanův průliv jsem přeplul do Jižní Patagonie a navštívil i pěknou kolonii tučňáků

Část osmnáctá: Jižní Patagonie
V jižní Patagonie jsem prošel tři nejznámější místa - Torres del Paine (výrazně na kratší dobu než jsem původně počítal), Perito Moreno (úžasný ledovec) a okolí hory Fitz Roy, kde panovalo opravdu krásné počasí a turistika se tak stala opravdu příjemnou.

Část devatenáctá: Severní Patagonie (jezerní oblast)
V Jezerní oblasti jsem se mohl kochat krásnými sopkami s bělostnou pokrývkou, pěknými jezery a lesy pravěkými Araukariemi. Nejhezčí tu byl však denní výšlap v okolí sopky Lanín, kde jsem nepotkal ani nohu. V argentýnským Bariloche jsem netradičně oslavil vánoce v židovské společnosti
Část dvacátá: Jižní Brazílie
Trošku jsem musel improvizovat a změnit itinerář, takže Silvestra jsem nakonec slavil už v Brazílii. Oslava byla opravdu velkolepá. Navštívil jsem tu i krásná místečka v Serra Gaucha a nakonec znovu i vodopády Iguazů, z druhé strany než před 5 lety. Bohužel flaška s nařízlým hrdlem mě utopila foťák v baťohu. Naštěstí alespoň karta přežila.
Část dvacátá-první: Paraguay a Severní Argentýna
Z Brazílie jsem pokračoval do pašeráckého Paraguaye, kde jsem strávil nějaký čas v dopravně divokým Asuniconu. Platí o něm to co o celém Paraguayi - není tu žádná velká atrakce ale má to tu atmosféru. Stavil jsem se ještě v Corrientesu u obr řeky Paraná a pak se vydal na dlouhou cestu přes Chaco do severní Argentýny. Odtud už s Lukášem pokračujeme směr bolívijská hranice
Část dvacátá-druhá: Bolívie volcanos tour
Po třetí jsem v Bolívii v jedné z nejzajímavějších zemí vůbec. Absolvujeme zde 6denní jeepovou výpravu po salarech, lagunách ale hlavně s výstupem na tři vulkány: Tunupa, Uturuncu (6 025m) /poprvé v 6tis/ a Licancabur (5 935m)


Část dvacátá-třetí: Atacamou do Santiága
Po oslavě v San Pedru míříme Atacamou do hornického Copiapa pozeptat se na výstup na Ojos, ale nakonec se rozhoduju tam nelozit, nejdřív by to chtělo trošku pohubnout a nabrat kondičku. Ty kopce v Bolce byli asi zatím maximum. Dávám si tedy radši odpočinek u moře v La Sereně a pak vyrážím směr Santiágo
Část dvacátá-čtvrtá: Přes Andy do Buenos Aires

Přes Andy přijíždím do vinařského města Mendoza, ktere není zas až tak zajímavé a nebýt výprav na Aconcaguu tak tam asi moc turistů nezavítá. Odtud jsem už vyrazil směr Buenos Aires, odkud jsem si udělal i jednodenní výlet do Urugvaye přes Rio la Plata

Cesta 2010/11 - STŘEDNÍ AMERIKA (Den 90-112)

Část třináctá: Mexikem podél oceánu do Guatemaly
Z Mexico City jsme vyrazili na "povinnou" návštěvu Teotihuacanu a pak na jih do Acapulca. Dál jsme pokračovali podél tichomořského pobřeží až do nejjižnějšího mexického města - Tapuchly
Část čtrnáctá: Guatemala
V guatemale jsme ztrávili několik pěkných dní u jezera Atitlán. Pak se přesunuli do skanzenové antiguy a odtud podnikli výlet na sopku Pacayu. Nakonec nás čekala krásná prohlídka ruin maýského města Tikal
Část patnáctá: Belize a Yucatán
Na Belize jsme bohužel neměli moc času, tak jsme podnikli pouze výlet na ostrov Cay Caulker s nepřekonatelným šnorchlováním. Odtud jsme vyrazili do Tulumu za odpočinkem na bílých karibských plážích.

Část šestnáctá: Východní Mexiko
Podívali jsme se do krásných ruin Palenque a prohlídli si krásné chiapské vodopády. Kvůli blokacím silnice zapatisty jsme museli vymyslet náhradní program a zpět se vraceli přes Villahermosu s olmeckýma hlavami, oblast Tuxlas, Veracruz a koloniální Pueblu

Cesta 2010/11 - AFRIKA (Den 60-89)

Část devátá: Keňa

Po krátké prohlídce Nairobi jsme vyrazili na 4denní trek na Mount Kenyu s výstupem na Point Lenana (4 985m). Poté jsme absolvovali dvě pěkná safari v NP Lake Nakuru a Masai Maře

Část desátá: Uganda

Cestování po Ugandě byl jeden z hlavních cílů výpravy. Bohužel z časových důvodů jsme byli převážně jen na jihu země. Navštívili jsme nížinný prales na hranicích s Congem. Krásný kanál Kazinga plný hrochů a hlavně malebný sopečný kraj v oblasti trojmezí s výstupem na sopku Sabinyo (3 634m)

Část jedenáctá: Tanzánie

V Tanzánii byl naším jediným větším počinem výstup na nejvyší horu Afriky - Kilimanjaro. Přesně na východ slunce se nám podařilo vystoupit na Uhuru Peak (5 895m)

Část dvanáctá: Zanzibar

Na zasloužený odpočinek jsem vyrazil na týden na ostrov koření Zanzibar a trošku prohřál stuhlé kosti :-)

Cesta 2010/11 - ASIE (Den 1-59)

Část první: Z Indie pod Nanga Parbat
Po krátké neávštěvě Delhi a Zlatého chrámu v Amritsaru přejíždíme hranice do Pákistánu. Prohlížíme si Lahore a Islamabad. Odtud pak dlouhý přejezd přes noc po Karakorám Highway do Chilasu. Z několika možností treků pod Nanga Parbat si vybíráme Diamyr trek, kde si člověk za ty tři dny opravdu šlápne :-)
Část druhá: Baltistán
Přes zapadákovité městečko Gilgit a úchvatný kaňon Rondu přijíždíme do podhorského Skardu s krásným okolím a zde si čekání na vyřízení permitu zpestřujeme výletem na Deosaiské pláně


Část třetí: Gondogoro trek
Po delší cestě jeepem ze Skardu do Askole nás už čekaly nádherné horské výhledy na dlouhém putování přes ledovec Baltoro až po druhou nejvyšší horu světa K2. Odtud jsme překonali věhlasné sedlo Gondogoro (5 625m) /což byl nejvyšší bod asijské výpravy/ a sestoupili do vesničky Hushe.
Část čtvrtá: Hunza Valley
Ze Skardu jsme se pozvolně přesouvali na úplný sever Pákistánu do Hunza Valley. Po pár příjemných dnech v Karimabadu jsme přepluli přes gigantické závalové jezero do Passu a pak už zamířili přes Khunejrab pass do Číny
Část pátá: Západní Čína
Na kilometry určitě nejdelší etapa přes celou Západní Čínu s přestávkami v Turpanu a Dunghuangu do Golmudu a odtud do Lhasy vlakem Tibetem ze severu na jih

Část šestá: Tibet
V Tibetu jsme si zase po dlouhé době uvědomili jaké je to žít v nesvobodné zemi a opravdu jim to nezávidíme. Díky svázanému a nalinkovanému programu místní cestovky jsme se tu moc volně pohybovat nemohli, ale i tak byla návštěva tohoto kraje zážitkem.
Část sedmá: Nepálské podhůří

Přes Kathmandů se vydáváme do Pokhary, kde nám monzůmové počasí halí mraky Annapurny tak se vydáváme jen na krátký výlet himalájským podhůřím.


Část osmá: Indie (Uttarpradesh a Rajastan)
Útrpné monzůmové počasí nás provázelo poslední dny v Indii, ale i tak takhle poslední zastávka stála zato