Kalifornie II.

Fotogalerie. Opouštíme Nevadu a vracíme se zase zpátky do Kalifornie. Nejdříve nás čeká rozpálené Death Valley - člověk by čekal jen jízdu pod úrovní moře, ale silnice z minusových hodnot vystoupá na hřeben přes 1600metrů vysoký a pak zase dolů a takhle několikrát. Vidíme tu pobíhat i osamoceného kojota. Pak už nás čeká podhůří Sierry Nevady, které je malebné a pro nás Středoevropany asi nejvíc přijatelné k životu. Dál pokračujeme kolem nekonečných hájů pomerančů, kde akorát probíhá sklizeň - během pár desítek minut stoupání do kopce se najednou objevuje sníh a ještě víš závěje ze kterých vyčuhují obrovské sekvoje opravdu úchvatné stromy. Počasí se bohužel trošku kazí před největší kalifornskou třešničkou - Yosemity. I tak obrovské vodopády a kolmé stěny stojí zato i když je to národní park snad nejvíc přelidnění z celého našeho okruhu. Pak už frčíme směr pobřeží. Ještě se jdeme podívat na redwoody - nejvyšší stromy na světě. Prohlížíme si multikulturní San Francisko s notoricky známým Golden Gatem a přes pěkné pobřeží Grand Sur se vracíme zpátky do Los Angeles, kde se vykoupu v ledovém oceánu na Venice beach

Nevada

Fotogalerie. Zase chvíli frčíme po dálnici směr Vegas, ale pak se ještě jedeme podívat do Valley of Fire a k přehradě Lake Mead. Už je dost pozdě tak musíme vynechat Hooverovo přehradu. Do Vegas přijíždíme už v podvečer. V noci procházíme hlavní bulvár a kocháme se neonovým kýčem. Opravdu to tu žije a motají se tu asi nejhezčí holky ze států. Uťapaný dorážíme na hotel až hodně po půlnoci. Ráno Vegas vypadá dost bez kouzla, je tu jen ten kýč. Skrze pouště míříme do Death Valley, už v Kalifornii

Utah

Fotogalerie. Konečně jsme v Utahu, ve státu na který jsme se nejvíce těšili. Chvilku valíme po dálnici 70, ale jen co to jde sjíždíme na okresku. První městečko Cisco, je jen město duchů. Poté už jedeme super kaňonem řeky Colorado a dál kolem Castle Valley, což jsou takové menší monumenty. Přijíždíme do města Moab, což je neskutečné východisko do národních parků okolo. Je tu neskutečně hotelů, ale všude mají obsazeno, kvuliva sjezdu jeepařů z celých USA. Nakonec přeci jen něco nacházíme. Ráno vyrážíme do Arches, který je proslavený skalními oblouky. Jen zde najezdíme víc jak 100km, je to tu prostě všechno obrovský. Na odpoledne si ještě zajíždíme do Canyonlands, kde už ale na sobě začínáme pociťovat překaňonování. Druhý den pokračujeme přes Capitol Reef do dalšího z vrcholů cesty - do Bryce Canyonu. Další den vyrážíme do Zionu, který je ve skutečnosti daleko úžasnější než na fotkách. Pak už bye bye Utah.

Colorado

Fotogalerie. Ráno se ještě motáme ve vyprahlém Utahu, ale pak už je i bez cedule jasný, že jsme někde "jinde". Začínají pole a je to tu celé najednou takové bohatší. První zastávku máme v Mesa Verde, což jsou parádní indiánská puebla pod obrovskými skalními převisy. Pak nás čeká přejezd hor a hlavně třítisícového průsmyku, tak se lehce modlíme, aby nebyl pod sněhem. sněhu je nakonec docela dost, ale je naštěstí poctivě vyhrnutý :-). Hory okolo ale vůbec nevypadají na nějaké čtyřtisícovky, ale spíš nějaké dvoječky v Rakousku. V podvečer se kolem silnice motají Mule deeři a vidíme i nějakého opuštěného bizona. Ráno nás čeká návštěva impozantního Black Canyonu. Poslední zastávkou je Colorado National Monument, dalšího z mnoha pěkných kaňonů. Pak už pomalu opouštíme Colorado a míříme do národními parky přeplněného Utahu.

Arizona

Fotogalerie. Najíždíme na mýtickou Route66 a stoupáme osamoceni do hor. Míjíme zlatokopecká místa, opuštěné barabizny, westernová městečka. Směřujeme dlouhé kilometry ke Grand Canyonu. Auto necháváme na gigantickém parkovišti a pak nás čeká jízda místními shuttly busy po vyhlídkách. Trasa linek je dost dementní objíždíme i nějaké kempy a jiné blbosti, takže zbytečná ztráta času. Kaňon je ale opravdu úchvatný, tak je škoda že není čas to tu víc prochodit. Už za tmy dojíždíme do Tuba city a jsme rádi že vůbec nacházíme nějaké ubytování. Dál pokračujeme přes indiánské rezervace na stolových horách - všude jsou značky upozorňující na zákaz pití za volantem :-). Navštěvujeme další super kaňon - de Chelly. V podvečer přijíždíme před další známé kulisy - Monument Valley. Je tu dost nevkusný obrovský hotel shlížející na monumenty. Večer dojíždíme už do Utahu a před západem slunce se kocháme neuvěřitelnými meandry Gossenecks.

Kalifornie I.

Fotogalerie . Z Francouzské Polynésie přilítám do megapole Los Angeles jsou to trošku nervy než projdu přes celníky, protože shodou náhod nemám opsanou adresu hotelu na první noc. Jelikož rodiče přiletí až za 12 hodin, vyrážím sám mhd plném sociálních černochů do centra města. město je nezkutečně rozlezlé, ale městsky vypadá v podstatě jen downtown s pár mrakodrapy. Je to tu samý mexikánec a některé uličky vypadají jak někde v Mexico city. Procházím čínskou čtvrť, frčím metrem do Hollywoodu, kde má hvězdu snad každý, ale i tak Arnolda nacházím :-).

Celkově to tu docela procházím. Pak už noční čekání. Nakonec se setkáváme, půjčujeme auto a ještě přes noc frčíme pár desítek km za město. Hned ráno nás čeká první park - Joshua Tree, který je perfektní - kombinace pustiny, pěkných ohlazených skal a samozřejmě Joshuů. Dál jedeme pustinou přes Navajskou poušť se solnými pláněmi ne nepodobných salaru v Uyuni. Večer dojíždíme už do Arizony...

Cesta 2010/11 - AUSTRÁLIE, OCEÁNIE a SEVERNÍ AMERIKA (Den 178-255)

Část dvacátá-pátá: Hong Kong a Macao
První zastávkou na cestě kolem světa byl mrakodrapový Hong Kong a kasínové Macao. Počasí v půlce února nebylo moc vlídné - až nečekaná zima a mlhy. Každopádně i tahle zastávka stála za to

Část dvacátá-šestá a sedmá: Nový Zéland (Sever a Jih)
Startujeme téměř jako většina na Severním ostrově a přes sopečné úkazy v okolí rotury a Tongaria se přesouváme na jih, kde nás hlavně uchvacuje překrásný Fiorland s milford Soundem a let vrtulníkem nad místníma velikánama

Část dvacátá-osmá: Fiji
Po krátké zastávce v Modrých horách u Sydney letíme na první zewlovací část a to na melanézskou Fiji. Pozdrav bula se nás tu drží až do konce. Užíváme si honeymoon na ostrůvku malolo odkud vyrážíme na plavby v kajaku
Část dvacátá-devátá: Cook Islands (Rarotonga)

Další koupací štací je pěkný ostrůvek Rarotonga s pěkným vnitrozemím už v Polynésii

Část třicátá: Austrálie

Vracíme se zpět do Austrálie kde mimo národních parků v okolí Sydney navštěvujeme ještě relativně vidláckou Canberru, kde se alespoň prohánějí klokani


Část třicátá-první: Francouzská Polynésie (Tahiti a Moorea)

Bohužel už sám pokračuji na Tahiti, které se mě zas až tak super nezdá, ale vedlejší - lodí dostupný ostrov Moorea je parádní. Krásné vnitrozemí plus fotogenické pohledy na plážičky nemají chybu

Cesta 2010/11 - JIŽNÍ AMERIKA (Den 113-177)

Část sedmnáctá: Přes Qatar do Ohňové země
Cestu do Jižní Ameriky jsem začal "menší" zajížďkou do Qataru s krátkou prohlídkou. Pak už jsem si mohl užívat pralesy, hory a super proměnlivé počasí Ohňové Země. Přes Magellanův průliv jsem přeplul do Jižní Patagonie a navštívil i pěknou kolonii tučňáků

Část osmnáctá: Jižní Patagonie
V jižní Patagonie jsem prošel tři nejznámější místa - Torres del Paine (výrazně na kratší dobu než jsem původně počítal), Perito Moreno (úžasný ledovec) a okolí hory Fitz Roy, kde panovalo opravdu krásné počasí a turistika se tak stala opravdu příjemnou.

Část devatenáctá: Severní Patagonie (jezerní oblast)
V Jezerní oblasti jsem se mohl kochat krásnými sopkami s bělostnou pokrývkou, pěknými jezery a lesy pravěkými Araukariemi. Nejhezčí tu byl však denní výšlap v okolí sopky Lanín, kde jsem nepotkal ani nohu. V argentýnským Bariloche jsem netradičně oslavil vánoce v židovské společnosti
Část dvacátá: Jižní Brazílie
Trošku jsem musel improvizovat a změnit itinerář, takže Silvestra jsem nakonec slavil už v Brazílii. Oslava byla opravdu velkolepá. Navštívil jsem tu i krásná místečka v Serra Gaucha a nakonec znovu i vodopády Iguazů, z druhé strany než před 5 lety. Bohužel flaška s nařízlým hrdlem mě utopila foťák v baťohu. Naštěstí alespoň karta přežila.
Část dvacátá-první: Paraguay a Severní Argentýna
Z Brazílie jsem pokračoval do pašeráckého Paraguaye, kde jsem strávil nějaký čas v dopravně divokým Asuniconu. Platí o něm to co o celém Paraguayi - není tu žádná velká atrakce ale má to tu atmosféru. Stavil jsem se ještě v Corrientesu u obr řeky Paraná a pak se vydal na dlouhou cestu přes Chaco do severní Argentýny. Odtud už s Lukášem pokračujeme směr bolívijská hranice
Část dvacátá-druhá: Bolívie volcanos tour
Po třetí jsem v Bolívii v jedné z nejzajímavějších zemí vůbec. Absolvujeme zde 6denní jeepovou výpravu po salarech, lagunách ale hlavně s výstupem na tři vulkány: Tunupa, Uturuncu (6 025m) /poprvé v 6tis/ a Licancabur (5 935m)


Část dvacátá-třetí: Atacamou do Santiága
Po oslavě v San Pedru míříme Atacamou do hornického Copiapa pozeptat se na výstup na Ojos, ale nakonec se rozhoduju tam nelozit, nejdřív by to chtělo trošku pohubnout a nabrat kondičku. Ty kopce v Bolce byli asi zatím maximum. Dávám si tedy radši odpočinek u moře v La Sereně a pak vyrážím směr Santiágo
Část dvacátá-čtvrtá: Přes Andy do Buenos Aires

Přes Andy přijíždím do vinařského města Mendoza, ktere není zas až tak zajímavé a nebýt výprav na Aconcaguu tak tam asi moc turistů nezavítá. Odtud jsem už vyrazil směr Buenos Aires, odkud jsem si udělal i jednodenní výlet do Urugvaye přes Rio la Plata

Cesta 2010/11 - STŘEDNÍ AMERIKA (Den 90-112)

Část třináctá: Mexikem podél oceánu do Guatemaly
Z Mexico City jsme vyrazili na "povinnou" návštěvu Teotihuacanu a pak na jih do Acapulca. Dál jsme pokračovali podél tichomořského pobřeží až do nejjižnějšího mexického města - Tapuchly
Část čtrnáctá: Guatemala
V guatemale jsme ztrávili několik pěkných dní u jezera Atitlán. Pak se přesunuli do skanzenové antiguy a odtud podnikli výlet na sopku Pacayu. Nakonec nás čekala krásná prohlídka ruin maýského města Tikal
Část patnáctá: Belize a Yucatán
Na Belize jsme bohužel neměli moc času, tak jsme podnikli pouze výlet na ostrov Cay Caulker s nepřekonatelným šnorchlováním. Odtud jsme vyrazili do Tulumu za odpočinkem na bílých karibských plážích.

Část šestnáctá: Východní Mexiko
Podívali jsme se do krásných ruin Palenque a prohlídli si krásné chiapské vodopády. Kvůli blokacím silnice zapatisty jsme museli vymyslet náhradní program a zpět se vraceli přes Villahermosu s olmeckýma hlavami, oblast Tuxlas, Veracruz a koloniální Pueblu

Cesta 2010/11 - AFRIKA (Den 60-89)

Část devátá: Keňa

Po krátké prohlídce Nairobi jsme vyrazili na 4denní trek na Mount Kenyu s výstupem na Point Lenana (4 985m). Poté jsme absolvovali dvě pěkná safari v NP Lake Nakuru a Masai Maře

Část desátá: Uganda

Cestování po Ugandě byl jeden z hlavních cílů výpravy. Bohužel z časových důvodů jsme byli převážně jen na jihu země. Navštívili jsme nížinný prales na hranicích s Congem. Krásný kanál Kazinga plný hrochů a hlavně malebný sopečný kraj v oblasti trojmezí s výstupem na sopku Sabinyo (3 634m)

Část jedenáctá: Tanzánie

V Tanzánii byl naším jediným větším počinem výstup na nejvyší horu Afriky - Kilimanjaro. Přesně na východ slunce se nám podařilo vystoupit na Uhuru Peak (5 895m)

Část dvanáctá: Zanzibar

Na zasloužený odpočinek jsem vyrazil na týden na ostrov koření Zanzibar a trošku prohřál stuhlé kosti :-)

Cesta 2010/11 - ASIE (Den 1-59)

Část první: Z Indie pod Nanga Parbat
Po krátké neávštěvě Delhi a Zlatého chrámu v Amritsaru přejíždíme hranice do Pákistánu. Prohlížíme si Lahore a Islamabad. Odtud pak dlouhý přejezd přes noc po Karakorám Highway do Chilasu. Z několika možností treků pod Nanga Parbat si vybíráme Diamyr trek, kde si člověk za ty tři dny opravdu šlápne :-)
Část druhá: Baltistán
Přes zapadákovité městečko Gilgit a úchvatný kaňon Rondu přijíždíme do podhorského Skardu s krásným okolím a zde si čekání na vyřízení permitu zpestřujeme výletem na Deosaiské pláně


Část třetí: Gondogoro trek
Po delší cestě jeepem ze Skardu do Askole nás už čekaly nádherné horské výhledy na dlouhém putování přes ledovec Baltoro až po druhou nejvyšší horu světa K2. Odtud jsme překonali věhlasné sedlo Gondogoro (5 625m) /což byl nejvyšší bod asijské výpravy/ a sestoupili do vesničky Hushe.
Část čtvrtá: Hunza Valley
Ze Skardu jsme se pozvolně přesouvali na úplný sever Pákistánu do Hunza Valley. Po pár příjemných dnech v Karimabadu jsme přepluli přes gigantické závalové jezero do Passu a pak už zamířili přes Khunejrab pass do Číny
Část pátá: Západní Čína
Na kilometry určitě nejdelší etapa přes celou Západní Čínu s přestávkami v Turpanu a Dunghuangu do Golmudu a odtud do Lhasy vlakem Tibetem ze severu na jih

Část šestá: Tibet
V Tibetu jsme si zase po dlouhé době uvědomili jaké je to žít v nesvobodné zemi a opravdu jim to nezávidíme. Díky svázanému a nalinkovanému programu místní cestovky jsme se tu moc volně pohybovat nemohli, ale i tak byla návštěva tohoto kraje zážitkem.
Část sedmá: Nepálské podhůří

Přes Kathmandů se vydáváme do Pokhary, kde nám monzůmové počasí halí mraky Annapurny tak se vydáváme jen na krátký výlet himalájským podhůřím.


Část osmá: Indie (Uttarpradesh a Rajastan)
Útrpné monzůmové počasí nás provázelo poslední dny v Indii, ale i tak takhle poslední zastávka stála zato

D255 - Konec cesty kolem světa

Po dlouhé návratové anabázi zakončené nočním vlakem Vídeň - Praha a následným čekáním na první metro a první autobus do Jičína. V 8:20 konečně přicházím domů a můžu říci, že vysněná cesta je definitivně zamnou...uteklo to....

D247 - Yosemity

Po delsi dobe dalsi zprava z USA :-). Uz jsme zpatky v Kalifornii a dneska jsme prochazeli majestatni Yosemitske udoli s paradnimi vodopady. Vcera jsme obdivovali giganticke sekvoje. Kazdopadne na Sierru Nevadu je jeste brzo a vsude v prilehlych parcich je spousta snehu a navic uzavrene silnice pres hory ktere nam trosku zmenili plany, takze uz to pomalu smerujeme na San Francisko a dolu na Los Angeles a zpatky dom

D241 - Black Canyon a Colorado Monument

Musim rici ze zapad USA me fakt nadchnul, coz bych po 8 mesicich cestovani snad ani necekal :-). V Arizone jsme jeste navstivili indianskou rezervaci Hopi, kde je to tak trosku skladkovite a nadherny Canyon Chelly. Castecne jsme byli i v uzemi Apachu, ale Vinetou neviden :-). Pres udoli Monumentu, jsme prejeli na skok do Utahu, kde jsou unikatni meandry reky San Juan (husi krky). Vcera nas cekalo Colorado, nejen hory ale i pamatky na pueblove indiany - hlavne v Mesa Verde. Prejezd hor byl taky super. Trosku jsme se bali jestli tam jeste nebude snih - protoze sedlo ma cca 3300metru - ale v poho. I kdyz se teploty uz trosku lisily od Kalifornie kde bylo az 90F a tam 30F. Dneska nas cekal drsny Black Canyon a Colorado monument. A hlavne prejezd zpet do utahu a paradni vyhlidkova silnice podel Colorada. V Utahu jeste pobudeme cca 2-3 dny. Jinak zem je to fakt obrovska, takze kazdy den jedeme kolem 400km a kolikrat se krajina zmeni za den od polopouste do hor a pak zase na policka. Uzasna je hranice mezi coloradem arizonou a utahem nalinkovana primkou takze bych necekal ze se to fakt za hranici tak zmeni. Myslim ze se ze me stane znalec fast foodovych retezcu kterych je tu bezpocet, ale to asi k americe taky patri...pocasi je super stale modra obloha, takze pulka dubna opravdu idealni na zapad

D238 - Grand Canyon

Po delsi dobe zase na netu :-) Moorea byla super - kolo i trecik se vydaril. Zato odlet byl zas plny nervu i prilet do USA ale nakonec vse dobre dopadlo i sraz s nasima na letisti. Je fakt ze spich v Los Angeles byl zatim nas nejvzdalenejsi sraz. Jinak jsme vcera navstivili NP Joshua Tree coz bylo naprosto fotegenicky misto se super atmosferou a minimem lidi. Dneska impozatni Grand Canyon a jizda po route66. Zitra dalsi skvost Monument Valley takze si tu prirodu uzivame za krasneho pocasi na plne pecky. Akorat se silenym tempem blizi denK tzn. konec cesty :-(

D232 - Moorea

Dnes sem opustil Tahiti - coz neni nic moc, proste vychodisko na jine ostrovy - a takova to je vysnena destinace pro mnoho lidi - plaze nic extra - objevil jsem jen dve pekne a to jsem videl pulku pobrezi, vnitroze,i pekne ale pesky nedostupne a ve vetsine pripadu povinny guid, nqbic sileny dopravni provoz proste nic moc
To Moorea je uplne jiny kafe - nadherne vnitrozemi, dokola jen 60km tak zitra vyrazim na kolo a pokusim se to i v tomhle vedru objet - pekne plaze, pohoda - proste o necem jinym

D228 - Rangitoto a Motutapo Islands

Noc byla kupodivu klidna - klapky na oci tradicne udelali dobrou praci :-) predpoved nelhala a je fakt rano docela pekne. Po sedme se jdu podivat do jidelny, protoze jsem mezitim zapomel, zda tu byla snidane fee - bohuzel neni ale alespon si, uplne nahodou vsimnu, ze se na zelandu tuhle noc menil cas a je o hodinu min, takze na trajekt na Rangito mam jeste spoustu casu. Nakonec tedy vyrazim na Mt. Eden na vychodovku ale oproti zapadu je ponekud slabsi. ale alespon poradne vidim dnesni cil - sopku Rangitoto, coz je relativne mladoucka sopka Jeste razim do Meka na Kiwi breakfast - to myslim u nas urcite neni apak uz na trajekt. Na to kolik stoji jsme na miste urceni docela blizko. Plavba je ale docela pekna - je videt cele panorama downtownu, ale po pravde - po nekolika dnech v sydney je auckland jeste venkovstejsi nez predtim. Na ostrove je spoustu trekovych cest ale vetsina lidi se stejne zene na summit route. Puvodne sem premyslel ze pujdu trosku jinak ale nakonec taky supim na summit, preci jen je azuro a kdovi jak bude odpolko. Vyhled je krasny, takze sem udelal dobre ze jsem sem dnes razil. Vydavam se jeste na druhy ostrov, ktery tu byl daleko drive ale ted je travnaty protoze stromy pry byli vyhubeny tim vybuchem. no kdovi jak se na tom podileli zemedelci na te 700let trvajici destrukci lesika. Pochod je to docela dlouhy ale obcasne pohledy na prirodu pokousejici se uchytiti na lave je pekny. akorat je odliv tak se zda jako kdyby to nebyli ani dva ostrovy. Druhy ostrov se me libi mozna jeste vic - jak je pekne travnaty a jsou z nej vyhledy na more. Tesne pred nejvyssi kotou se jde skrz obr ohradu s kravkami a ty kdyz me vidi tak se vsichni vydavaji mym smerem a vypadaji docela zdivocele a kruh pekne stahuji, tak udelam jeste pamatnou fotku 30krav tesne pred rozbehem mym smerem a pak uz prekonavam plot, jeste ze neni elektrickej, pryc. Kravky jsou nalepeny na plote a dost neprijemne me sleduji :-)) jelikoz me dochazi voda tak se musim vratit zpet i kdyz tady by se jeste pochodit dalo. Zpet vybiram Coastal Road a pekne nadavam, skoro hodinu jdu ve kroviscich a preskakuju sopecny kameny bez jedinyho vyhledu na coast. more je videt caz psoledni pulkilak pred pristavem, kde se uz shlukuji lidi. Trajekt jede presne v 15:45 a po ctvrty sem zpet ve meste kde dokupuju konecne vodu. Mezitim se stahly mraky a dest me zahnal na net, ale den rozhodne vysel.
Zitra uz presun na predposledni cast cesty kolem sveta - na Tahiti. Zas poletim pres datovou caru takze prieltim o den driv nez sem odstartoval :-)

D227 - Zpet do Aucklandu

Tak uz jsem zpatky na Zelande, vse probehlo naprosto v pohode i tradicni kontrola cistoty pohorek. Zitra tu mam jeste jeden den volna kvuli zmene letenky, ale nasel sem pekny vyletik na blizky ostrov se sopkou tak se tam zitra vydam pokud bude stale pekne...