Shey gompa

Ráno si přivstáváme, abychom stihli východ slunce nad Stok Kangri. Moc se nám nechce vylézt z pelechu, ale nakonec se přemáháme a už snad po šesté zase zevlujeme na střeše Old Ladakh house. Doufám, že to není začínající střechofílie :-). Jsme tu akorát v čas, začíná se pomalu nasvěcovat špička hory. Pak už definitivně balíme bagáž a vyhlížíme Lotose. Na sedmou, jak jsme byli domluveni, přichází s, pro místní lidi tak typickým, úsměvem na tváři. Projíždíme relativně prázdným Léhem. Lotos zastavuje ještě na autobusáku, kde si musí vyřídit v kanceláři papíry. Vypadá to, že jsou zde taxikáři docela hodně kontrolovaný. Sjíždíme do Choklamsaru, což je taková vesnička roztažená podél hlavní silnice pod Léhem. Jsou tu také rozsáhlé kasárna. Poté jedeme už hodně širokým údolím Indu.
Stavíme na kontrolním stanovišti pro taxíky, kde kontrolují zda má Lotos všechny papíry v pořádku. Přesně naproti nám je rozsáhlá zelená louka s výstavním baráčkem a velkým trůnem. Lotos nám sděluje, že je to sídlo Dalajlámy, když je na návštěvě Ladakhu. Musí vždy sedět nade všemi, jak se na boha patří. Do pavilonu však
turisti prý přístup nemají. Ani jsme se v taxíku nerozseděli a už nás čeká první zastávka na naší „klášterní tour“. Jsme pod Shey gompou, která z bílého skalního ostrohu shlížela na bývalé hlavní město Ladakhu. Lotos nám říká, že na nás počká dole, ale že nemáme vůbec spěchat, že záleží na nás jak dlouho si to budeme tu
prohlížet. Tenhle přístup je opravdu fajn. Jsme tu úplně sami, což nás těší dvojnásob. Stoupáme podél dlouhé řady modlitebních mlýnků, které samozřejmě roztáčíme. Buddhismus se svými všudypřítomnými vlaječkami a čorteny útočí na naše smysly ze všech stran. K tomu krásné zelené údolí Indu orámované hnědými hřebeny a za devatero horami vše
převyšují ledovcoví velikáni. Neskutečně si to užíváme. Podél menší gompy stoupáme až na vrchol ostrohu, kde už je jen zřícenina nějakého hrádku. Na jednu stranu výhled na políčka živené vodou, tekoucí sem dlouhou cestu z Tibetu, ale stačí se otočit čelem zad a je tu neskutečně vyprahlá kamenitá poušť. Ladakh je svět dvou tváří. Na obzoru vidíme klášter Thiksey, který si půjdeme prohlédnout, ale až za chvíli. Při sestupu ještě obcházíme gompu, ale máme trochu nepříjemný pocit voyerství, takhle lézt mnichům do soukromí. Pod ostrohem navštěvujeme místní bufáč a dáváme už potřebnou snídani.