Sjezd k Pangong tso

Sjíždíme tornátkami kamenitou, od historického ledovce rozpraskanou, krajinou do údolí, kterým naše cesta povede ještě mnoho kilometrů. Občas na nás vykoukne nějaká zasněžená špička. Chlapík nám vždy zastaví, když chceme něco pofotit, tak jsme spokojený. Jako příprava na Pangong míjíme pěkné menší ledovcové jezero s modrou vodou obklopené ladáckhými bofedály. Později je něco jako malé sedlo se spoustou praporků a pěknými výhledy na okolní hory s černými fleky od stínů poletujících beranů. Druhé jezero na naší cestě je zase úplně mléčné z ledovcové vody. Vidíme i Yaky, jak si tu
spokojeně vykračují. Po cestě je i pár vesniček s checkpointy. Úplně nakonec projíždíme sice malou, ale zajímavou pouštičkou bílého, krásně nafoukaného písku. Tak to vypadá, že sice údolí Nubra nenavštívíme, ale tady to máme v miniaturní velikosti taky. Už bychom měli být těsně před jezerem, kde by měla být odbočka na polňačku směr Marsimek la, další z řady údajně nejvyšších „motorizovaných“ sedel na světě. Ale na rozdíl od fakeovýho Khardung la, které nejspíš přeci jen nenavštívíme, by měl mít opravdu přes 5 600 metrů nad mořem. Cesta do tohoto „průsmyku“ nevede údolím jak je zvykem, ale
svahem hory. Výjezd je prý mazec. No docela škoda, že se tam nejedeme podívat :-). Ptám se tedy na něj našeho řidiče, ale ten dělá, že mu to nic neříká.