Hemis gompa (3 700m)

Vcházíme na veliké nádvoří, této obrovské stavby, které je v tuto dobu už přeplněné turisty. Jako největší burani se chovají Indové z nížiny. Sice musí patřit, na místní poměry, mezi boháče, když cestují, ale ani to jim nebrání točit modlitebními mlýnky opačně i když je to nad nimi napsáno. Chvíli posedáváme ve stínu a koukáme i na dost velkou skupinu
místních, která se sem přišla pomodlit. Poté jdeme prozkoumat dvě velké místnosti, přístupné přímo z nádvoří. V první je velká socha Buddhy pod kterou tři mnichové odříkávají svoje mantry. Ivan si je chce zblízka vyfotit, ale jeden z nich naznačil, že nechce být focen, tak je necháváme v pokoji. Ve druhé místnosti je zase spousta soch. Vystupujeme na
klasickou střešní vyhlídku. Výhledy po okolí, oproti Thiksey, nejsou tak impozantní, ale i tak stojí zato. Hluboko pod námi je vidět malá část údolí Indu a za ním pohoří s malými zbytky ledovců. Ve svahu, hned vedle kláštera, jsou jak kukaččí hnízda přilepené domečky. Když tam zahlížím, tak mám z toho pocit, jak kdybych se přesunul někam daleko do minulosti. Nakonec si prohlížíme malou místnost s relikviemi, náboženskými texty a jinými posvátnými poklady. Už jsme dnes trochu překlášterovaný, zvlášť, když Thiksey nasadil laťku opravdu hodně vysoko. Začínáme mít velkou chuť konečně hodit krosnu na záda a vyrazit na trek. Jdeme hledat Lotose, aby nás odvezl do
Martselangu. Po cestě zahlídnu ceduli veřejných záchodků. Tak to musím jít rozhodně otestovat. Nečekaně navštěvuji zatím největší hardcore, překonávající i doteď vedoucí, v tureckém Kizkalesi. Místnost tři krát tři metry bez dveří a uprostřed díra. Samozřejmě se všichni návštěvníci nestrefili, takže jejich následovníci se o něco posunuli dál a další též
dál...Tento popis je asi úplně dostačuje :-). Po mém odchodu, míjím starší načančanou Japonku v bílých dlouhých šatech, jak tam má taky namířeno. Škoda, že jsem neviděl její výraz, když tu spoušť tam uviděla :-)