Tak by na nás dnes mělo čekat už jen posledních 10km, tak to snad bude brnkačka. Přes ranním sluncem nasvícené pole ječmene vidíme naší stezku jak na obzoru stoupá do kopce. Řeka Markha totiž tak trochu mizí soutěsce. Opouštíme poslední políčka a už nás čeká jen vyprahlá pustina. Hory obklopující naše a zanskarské údolí jsou však impozantní, takže i tahle poslední etapa je zajímavá a určitě hezčí než ta včerejší. Po zdolání sta metrů výškových přicházíme na pěknou vyhlídku ze které vidíme soutok naší Markhy se Zanskarem. Markha, která se nám zdálo docela mohutná, najednou vypadá jako
trapný potůček. Zanskar tu teče neprostupným údolím, kterým nevede ani stezka pro pěší. Je tu však jeden z nejslavnějších a nejdrsnějších treků na světě. Každý rok v nejkrutějších mrazech na pár týdnů řeka částečně zamrzne a tím umožní lidem si dojít pro zásoby z jinak v zimě naprosto odřízlého kraje Zanskar. Za brutálních mrazů se spí v jeskyních, slézají se namrzlé skalky, prostě lahůdka pro ty nejtvrdší. Civilizace je však na postupu i v těchto nejodlehlejších krajích. Vidíme jak Punjabci razí silnici v ostrém svahu kaňonu, takže o sesuvy asi nebude nouze. I do našeho údolí se připravuje silnice. Už je částečně hotová
ve spoustě zákrut se kroutí od řeky až k naší vyhlídce. Sbíháme na náhorní pláň v jejímž středu září tea tent. Jaké je naše překvapení, když v něm nikoho neobjevujeme. Od stanu jsou vidět klikatice na kopec, který jsme už opravdu nečekali. Poslední výstup na treku, tak hurá do něj. Kopec má dokonce jméno – Kuki la (3 440m). Po cestě nás předbíhá pasáček, jak jinak než v sandálech. Kocháme se pohledy za svistu modlitebních praporků okolo. Cesta zvolna klesá a my z vyhlídek můžeme pozorovat stavební ruch na nově připravované silnici. Potkáváme i
unavené turisty ptající se jak je to ještě daleko do Skyu :-). No to je ta únava chytla docela brzo. Konečně vidíme Chiling a taky dílo techniky – lanovku přes řeku. No to bude něco. Poslední sešup k lanovce a jsme na konci výšlapu - Zvládli jsme to! Sice původní plánovaný 14denní trek se smrsknul jen na 7dnů a i tak nám docela zabrat. Na 90 kilometrech jsme však viděli všechny pásma ladáckhé krajiny. Snad jen na ten ledovec jsme si nesedli, což je škoda. Každopádně to byl neuvěřitelný zážitek.
pondělí 27. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat