Úplně na troud přicházíme k tea tentu, kde dáváme jednu colu za druhou. Dnešek byl určitě nejtěžší, takový menší očistec. I když statistiky říkají jen necelých 20km a 350 výškových z kopce. Kemp je krásně položen s výhledem na super hory. Akorát v něm pobíhá spousta koníků na volno, tak doufáme, že nám večer nedupnou na hlavu. Na západovku vyrážíme nad vesnici a za odměnu jsme svědky krásné hry stínu nad údolím. I když tomu co jsem viděl při sestupu se zubatého kopce druhý den na treku se to nevyrovná. Nakukujeme do pěkného, skalnatého bočního údolí vedoucího na sedlo Kanda la (4 870m). Tudy jsme plánovali přejít k cílu expedice,
hoře Stok Kangri. Vidina toho, že bychom měli zítra po týdnu putování dát s krosnami 1 600 metrů do kopce a dalších 1 000 zase dolů se už ani mě nezdá tak sympatická, jako když jsme to v teple domova plánovali. Zvlášť když hned o fous je další vysoké sedlo Stok la. Rozhodujeme se tedy zítra ukončit trek, vrátit se do Léhu, odpočinout si a místo ze západu vyrazit na Stok Kangri hlavní 4denní cestou z východu. V kempu je dokonce jeden osamocený Čech, co si chce moc povídat. Na tom, že zde potkám krajana by nebylo vůbec nic divného, tedy až na to, že je mu neskutečných 70 let! Prý už nebyl pár let ve
vysokých horách, tak si cestování po velehorách naplánoval na celých půl roku – tak to je též mazec. Tak trochu se omlouvá, že trekuje s karavanou, ale krosnu tahat na zádech ho prý přestalo bavit v pětapadesáti :-). Trochu mě mrzí, že jsme se s tím zasloužilým trekařem nevyfotili :-(
neděle 26. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat