Výstup na Léh peak (4 142m)

Severním směrem je pěkná pustina, tak sem tam chci vydat na průzkum s tím, že bych případně vylezl na nějaký přilehlý kopec. Stupa je totiž jen na rozsoše o dost vyššího hřebene, který mě docela láká. Nerad bych tu zbůhdarma proflinkal zbytek dne. Ivanovi se moc nechce, myslí to s tím odpočinkem opravdu vážně. Tak vyrážím sám, s tím, že se setkáme v centru, či na hotelu. Jdu pustinou tak trochu kerleš než se napojím na cestu vedoucí do skalního kuloáru. Z kamenné pouště tu rostou sem tam pěkné žluté kytky. Z čeho tu žijí je tak trochu záhadou. Cesta vede až ke skalní stěně, kde se ztrácí, což mě moc netěší. Lámu si hlavu do zadu, koukám na hřeben a
přemýšlím jakou cestou se vydám. Zatím mě totiž moc otáčecí nálada nechytá. Vybírám si nakonec žlab vedoucí až úplně nahoru. Relativně příjemné úseky střídají nepříjemné pasáže se zvětralou skálou a spoustou sutě. Tak trochu si říkám, že mě zase otrnulo. Před pár dny, při výstupu na Zubatý peak, jsem si sám sobě domlouval, že už takový cesty dávat nebudu a přesně takovou se zase šplhám :-). Výstup je navíc o dost delší, než se zdál ze spodu. Čím jsem víš, tím víc doufám, že tam bude nějaká schůdnější cesta zpět dolů. Tudy se už tedy vracet opravdu nechci. Konečně jsem na hřebenu. Má radost nezná mezí, protože je tu vyšláplá pohodová pasácká stezka vedoucí až na
nejvyšší vrcholek hřebene. Navíc je vidět i sestupová stezka, která celý hřeben obchazí. Musím se přiznat, že mě spadnul kámen ze srdce. Mám odtud pěkný výhled na mega vyprahlé Ladáckhé pohoří a i na trekovou cestu vedoucí přes Lasermo la (5 150m) do Hundaru v údolí Nubry. Teď už si naprosto v klídku kráčím po hřebínku na vrchol, kde mě vítají třepotající se praporky. Těsně před ním je i mále ohrada ze šutrů, asi případné místo na schování před nepřízní počasí. Vrchol má nečekaně přes čtyři tisíce, přesně 4 142 metrů. Výhled na Léh schoulený přes 600 metrů pode mnou je pěkný a hlavně docela neznámý. Tohle nechodí každý a
přitom je zrovna tohle perfektní aklimatizační túrka. Škoda jen, že je ještě slunce tak vysoko. Západovka i východovka by tu byla úžasná. Po nabažení se pohledy, klesám trošku prudčeji do malého sedýlka a odtud údolíčkem, podél hřebenu, do docela idylického zeleného údolí. Napojuji se do něj téměř u jeho ústí do hlavního, vedoucího až do Léhu. Po širší prašné cestě se vracím zpět do města. Míjím obligátní chorteny i nějakou napůl zhroucenou zvláštní stavbu. Ptám se procházející babky co to je, ale jen kroutí hlavou, tak to pro mě zůstává tajemstvím. Přicházím na místo, odkud je vidět celá má výstupová trase a nevypadá vůbec pěkně :-).