Markha trek den2. - Zubatý peak (4 636m)

Vyrážíme spolu na menší ostroh nad kempem. Je odtud krásný výhled po okolí. Na údolí řeky, okolní pusté hřebeny i políčko s dobytkem. Takhle vysoko jsem tedy lány ječmenu ještě neviděl. Mraky vrhají na kraj stíny a ten je každou chvíli jinak nasvícen. Opravdu nádhera. První opravdu luxusní místo na tomhle treku. Koukám na stráň nad sebou a vypadá
docela schůdně. Zdá se, že je zakončena nějakým průsmykem odkud by mohlo být vidět na druhou stranu, což mě dost láká. Říkám Ivanovi, jestli se nepřidá na výstup do průsmyku, ale chce odpočívat, aby byl zítra vůbec schopný postupu dál. Má pravdu základem je dostat se do sedla Kongmaru la, tam se bude lámat chleba. Běžím si ještě zpět do kempu
pro teleskopy a jen tak nalehko v sandálech stoupám do kopečka. Sedlo je určitě bez jména, tak jestli ho zdolám, tak ho pojmenuji po sobě, Fox la :-). Jdu po málo zřetelné vyšlapané stezce, spíš od zvířat, než od lidí. Na okamžik se mě otevře i výhled na sedlo Kongmaru la, je to takový plochý hřeben, ale ční tedy ještě hodně vysoko nad námi. Jde se mě naprosto
krásně, na to, že každým metrem zvyšuji letošní výškové maximum. Ani ne po deseti minutách se mě už otevírají krásná panoramata. Za chvíli už začíná vykukovat hřeben za údolím Indu a všímám si i malého ledovečku, co jsem viděl včera z Hemisu. Za hodinu a něco vycházím do imaginárního sedla. Zjišťuji, že je to jen takový terénní zlom a odtud dál pokračuje zvlněný terén asi půl
kilometru do dále, vrcholící malým oblým kopečkem. Takže bude po mně pojmenováno naprosto banální místo, což si zasloužím za svou zpupnost :-).
Koukám na hodinky a pozdně odpolední čas se mě už vůbec nezamlouvá, i když bych moc rád ještě pokračoval dál, jsem nějaký nabitý energií. Ten oblý kopček se mě zdá nějak moc daleko, tak koukám na Zubatý kopec. Stráně jsou dost prudký
a vrcholová koruna je skalnatá, obtížně zdolatelná. Na jednom místu se mně zdá, že je tam taková průrva, ze které by bylo vidět na jih do Zanskaru, kam přes ten masiv zatím není vidět. Takže to zkusím tamtudy. Teď by se mě tedy pohorky hodily a dost, alespoň že mám teleskopy. Traversuju suťové svahy a čím sem výš, tím je to
míň v pohodě. Občas se mě do ruky zasekne nějaký trn od horské rostliny, protože tady je to opačně jak u nás v Evropě. S přibývající výškou přibývá i vegetace. Konečně mě to došlo. Dole v Léhu a údolí Indu neprší z důvodu monzunového štítu, ale vysoko v horách se vždycky nějaký mraky vytvoří, které to tady zalévají. Výhledy
jsou moc krásné a částečně saturují nepříjemné pocity z blbé výstupové cesty. Devatero hor přede mnou, jak z pohádky. Konečně vidím i náš kemp v Chogdu a bílou budovu školy. Nakonec zjišťuji, že vidina průlezu v koruně Zubatého kopce byla jen fata morgana, tak se dostávám jen k průhledu na náš dnešní kemp ležící půl kilometru pode mnou. Doslova.
Rozhoduji se, že je to dneska pro mě konečná, tak zapínám GPS. Výška 4 636 metříků. Na další postup není čas a výbava. S těmi sandály je to tu o život a navíc na takový výstup by to taky chtělo parťáka.
Sestup k Fox la je docela hustý. Mám pěkně nahnáno a klasicky si nadávám, co mě to zase napadlo za blbost. Ani velké kameny nejsou do svahu pevně zarostlé, tak co chvíli posílám dolů kamenný pozdrav. S pohorkami bych asi takový hrášky neměl. Hodně se mě ulevuje, když mám ten svah za sebou. Škoda, že jsem se blbě rozhodnul a nešel na ten kopec v dálce, třeba tam byly výhledy na druhou stranu a hlavně by to byla vycházka na pohodu.
Dávám odpočinek a pak už v klídku klesám dolu a páchám ještě nějaké západovky. Vidím taky první Ladáckhou duhu. Po víc jak třech hodinách přicházím zpět dolů do kempu, kde mě už netrpělivě vyhlíží Ivan. Byl to super výletík s menší dávkou strachu :-). Jsem však rád, že tu byla taková možnost pěkného výstupu, když jsme tady takhle zkejsli.

Na plácek vedle nás si postavil stan izraelský pár, který jde taky na těžko. Jsou nadšení soutěskou, tak se už i my též těšíme na zítřek. Pak jen večeře a šup na kutě. Bágly leží tentokrát ve stanu :-).