Ráno je jak ze žurnálu cestovní kanceláře, tak doufám, že to vydrží o fous dřív než včera. Přijde nám, že je dnes asi nejchladněji, ale žádná hrůza to rozhodně není. Skály okolo jsou ranním sluníčkem zbarveny do oranžova, prostě horská krása. Až v sedm vyrážíme na pochod, který by měl téměř až do konce vést údolím řeky Markha. Cesta vede pěkným kaňonem. Jen co se na chvíli rozšíří, hned se objevují zelené políčka. Obzor je zakončen zubatým, krásně barevným masivem. Máme za sebou jen pár set metrů a už si říkáme, že dnešek bude asi vrcholem treku. Procházíme bránou, kterou prorazila řeka v hoře. Kousek za
ní je nečekaně výhled na Kang Yatse, to jsme už ani nečekali. Po dvou hodinách vycházíme ze skal a před námi je spousta krásných políček, pevnost na ostrohu a pár dalších baráčků. To už jsme v poslední vesničce v údolí – v Hankaru. Cesta stoupá k pevnosti a výhledy jsou opravdu dech beroucí. Všude okolo jsou stopy Budhismu – spousta chortenů a mana zdí. Na první pohled je však vidět, že má vesnice své nejlepší léta už za sebou, spousta stavení je opuštěná. Už jsme v pasu u pevnosti, na kterou se prý dá vylézt, ale nám se zdá nějaká neschůdná, respektive ani moc
sobota 25. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat