Pozvolna klesáme na pláně Nimaling po opravdu pohodové stezce. Proto se asi trek oficiálně chodí opačně, než to jdeme my. Z této strany vypadá jak sedlo, tak i můj rekordní kopec opravdu směšně. To většina hor v Krkonoších vypadá hrozivěji :-). Počasí je tu zvláštní. Jsou tu pasáže modré oblohy s berany a o kousek dál mraky co dělají pršavo sněžnou neplechu. Po cestě míjíme ještě další koníky, pěkně obtěžkaný. Najednou přicházíme k terénnímu zlomu a už vidíme kemp Nimaling pod námi. Je to klasicky pár tea tentů postavených u klikatící se říčky. Pastevci sem na léto vyhánějí dobytek na pastvu. Takže prudčeji dolů a po chvíli jsme u řeky. Jsou tu naskládány
hromady hovínek, kterými se přes zimu bude topit. GPS ukazuje 4 857 metrů, což je o 160 víc než tvrdily zdroje na netu. Pak máš nějak dělat aklimatizační plán J. Po vratkém mostíku překonáváme krásně modrý tok a rychle na čaj do stanu. Udělalo se dost nevlídně, bouřkově, tak jsme rádi, že jsme pod schovaný plachtou. Odpočíváme a deštík nám bubnuje nad hlavou. Ochladilo se rázem z trika na zimní bundu. Přemýšlíme jak dál. Podle plánu jsme se zde měli zakempovat a zítra pokračovat výš, do base campu Kang Yatse. Měl to být první pokus o
6tisíc. Ivan říká, že se na to v tuto dobu necítí a že by radši šetřil síly na hlavní cíl výpravy Stok Kangri. Počasí je tu teď navíc opravdu hnusný, tak chceme využít čas a klesnout ještě dnes do kempu Tatchutse. V tuto chvíli se to jeví jako nejrozumnější řešení. * Nakonec se ukazuje, že to byla úplně největší chyba celé expedice. Místo abychom počkali na lepší počasí a využili extremní výšku kempu na vysoké výstupy okolo bez krosen (dva, tři dny by tu bylo co pochodit), jsme lehkovážně seběhli těžce nastoupané metry. No zkušenost pro příště.
pátek 24. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat