Stok Kangri trek – Tea tent (4 103m)

Mohl bych začít se zápisem téměř stejně jako včera. Děda zase s výrazným předstihem netrpělivě přešlapuje v pátiu. Dnes se však, na rozdíl od včerejška, cítím zase v pohodě a venku je navíc klasické krásné ladáckhé počásko. Vypadá to, že další cestě do hor tentokrát nic nebrání. Necháváme nějaké věci v depositu, abychom se nemuseli tahat se zbytečnostmi. Východisko na trek leží ve vesnici Stok, která leží hodně blízko Léhu, proto je výšlap na Stok Kangri tak oblíbený. Nejspíš je to jedna z nejdostupnějších 6ti tisícovek na světě. V Choklamsaru přejiždíme přes Indus a ošklivou
binčozní pustinou stoupáme do oázního Stoku. Stavíme na foto a s respektem koukáme na toho obra, co se před námi tyčí. Je to pro nás opravdu výzva. Východisko treku je až úplně na konci vesnice. Z Léhu je to tak hodina jízdy. Jsou tu dvě restyky, ale ty se budou spíš hodit až na cestě zpět. Startovací místo má 3 620m, což je o potěšitelných 200 výš, než jsme začínali posledně v Martselangu. Našemu cíli, Stok Kangri je odtud vidět pouze ledová špice a i ta postupně mizí. Po chvíli opouštíme i poslední políčka u vesnice a kráčíme kamenitým údolím řeky. Cesta jde chvílemi po šutrech, chvíli je zařízlá ve svahu, kousek nad řekou. Trasa není tak pěkná, jak
údolím řeky Markhy, ale možná je to i tím, že už to tu máme částečně okoukaný. Pěkné jsou zvětralé skály se kterými si příroda docela vyhrála. Říčka je menší než Markha, ale i tak to na jednom místě vypadá že budeme muset brodit. Nakonec to řeší akrobatický dvoj skok přes šutr. Přicházíme k místu, kde se údolí dělí. Cesta pokračuje tím menším. Taky je tu první tea tent. Už jsme něco přes čtyři tisíce. Kousek za tea tentem je odbočka doleva, přes hřbítek zpět k tomu většímu údolí. My pokračujeme stále dál. Po chvíli míjíme další plácky na stany a za nimi je další křižovatka. Ivan velí rovně. Stále stoupáme a blížíme se k soutěsce. Před ní děláme pauzu a
Ivan pořádně kouká na GPS. Zjišťuje, že jdeme blbě! Měli jsme zahnout hned u toho tea tentu. Teď totiž stoupáme do sedla Stok la, odkud bychom přišli, kdyby jsme šli původní delší variantu treku z údolí Markha. Toto nepříjemné zjištění Ivana psychicky nalomuje. Představa, že těžce nastoupané metry s krosnou přišly v niveč se na něm nepříznivě podepisuje. Vracíme se zpět k tea tentu. Ivan říká, že by to nejraději otočil a vrátil se zpět do Stoku, což se mě moc nechce. Snad víc jak dvě hodiny poleháváme na lavicích ve stínu stanu a rozmýšlíme jak dál, aby trek neskončil úplným fiaskem. Naše myšlenkové pochody narušuje menší výprava vracející se ze
Stok Kangri. Dávám se do řeči s guidem, který je původem z Nepálu. Prý letos nejsou ani potřebný mačky na zdolání kopce. O to víc si říká o zdolání. Ptám se ho na ty „falešné“ cesty nad tea tentem a potvrzuje, že vedou do Stok la, obě dvě. Děkujeme mu za info a loučíme se, výprava spěchá dolů do Stoku. Nakonec se rozhodujeme usídlit na těch plácích nad tea tentem a počkat do zítřka. Uvidíme jak se bude Ivan cítit a podle toho budeme zítra pokračovat či ne.