Motory se nahazují a za ostrého třesu plastů vevnitř, které nevzbuzují důvěru, se odlepujeme od země. Zase nás čeká průlet nízkými mraky, ale náš gigant jimi v klídku prolítá. Cesta probíhá v klidu. Indiáni se pomalu zabalují do dek, přeci jim těch cca 20 stupňů, co tu panují, připadá jako docela velká kosa. Nastěnka posléze rozdává klapky na oči, které se mě docela líbí, tak přemýšlím, že udělám menší socialistickou revoluci a zestátním je, tzn. budou patřit lidu, respektive mně. Ivan však vychytrale poznamenává, že s nimi poletíme ještě nazpátek a na treku je nejspíš potřebovat nebudu, tak své stračí úmysly prozatím opouštím :-). Bohužel tu nejsou žádné monitory, tak vůbec nevíme, kde se nacházíme. Ivan nakonec po pár hodinách letu startuje GPS, které se kupodivu chytá, a zjišťujeme, že jsme někde u Afghanistánu. Doufáme že revoltující Talibánci nevyšlou, jen tak ze srandy, nějakou raketu do vzduchu. Naštěstí se tak nestalo a my v poklidu přistáváme v hlavním městě Indie. Se svými 14 miliony obyvatel, je kupodivu, až třetí největší město tohoto státu.
Letiště jde s dobou a nás nečeká busík, ale prst. Docela nás uhodí vedro, které v něm panuje. Už to začíná. Příletová hala má extrémně nízký strop, ještě že nejsem dvoumetrový baskeťák, to bych možná chytnul lehce klaustrofobický pocit. Klima tu taky moc nefrčí, tak se už lehce připravujeme na to, co ná čeká venku.
Při čekání na krosny zjišťujeme, že jsme neletěli “sami”, jak jsme si mysleli. Dáváme se do řeči s mladým párečkem, který se chystá také trekovat, akorát si vybrali trochu jiný trek Darcha – Padum, takže už dneska večer jedou na busák a budou čekat na spoj do Manali, které nás čeká až úplně nakonec. Dle jejich itineráře to vypadá, že se už asi nepotkáme, no uvidíme, svět je malej. Naše baťohy přišli mezi prvními a naštěstí i v pořádku, což nás docela potěšilo.
Jdeme vyměnit peníze a téměř na knop to vychází za 1Kč dvě Rupie. Tak se nám to tu bude dobře počítat. Dle rad průvodce jsme našli na letišti okýnko “Pre paid taxi”, kde kupujeme jízdu do hotelové čtvrti Paharganj. Říkáme si jak to tu mají bezva vymyšlený, že se nebudeme muset handrkovat s taxikářem o ceně.
neděle 19. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat