Markha trek den3. - Lartsa (4 625m)

Najednou se před námi otevřel výhled na průsmyk Kongmaru la. Nejvyšší místo tohoto treku se odtud jeví jak plytké sedlo na nevýrazném hřebeni. Ale jasný je, že to bude pěkná makačka se tam vyškrábat. Kousek od tohoto výhledu je vodopád, tak nad ním chceme dát svačinu.
Rozmýšlíme jak dneska dál, docela koketujeme s myšlenkou přejít ještě dnes sedlo a utábořit se na druhé straně na pláních Nimaling, které by měly mít cca 4 700m. Tím bychom odmazali včerejší ztrátu. Zatím jsme šli cca 4,5km skoro 3,5 hodiny, za to bych u nás ušel tak 20 :-). Z ničeho nic se začíná ozývat hřmění, rapidně se ochlazuje a okolí začíná bičovat déšť s kroupami. Schováváme se pod převis, který tu jako zázrakem je. Vlastně je to první místo, kde se dá ukrýt před nepřízní počasí tento den.
Oblíkám se do všeho, co tu mám k dispozici a i tak mě není zrovna dvakrát vedro. Nečas trvá skoro hodinu a my jsme fakt rádi, že nás potkal zrovna zde. Jen co ta slota přechází, se rozhodujeme zde zakempovat. Už to nemá cenu se někam dál hnát. Počasí je tu nečekaně vrtkavý a přeci jenom je to sedlo dost vysoko na to, že trekujeme teprve třetí den. Jsou tu dva malé plácky pro stan, tak jeden zabíráme.
GPS ukazuje 4 625 metrů, takže dnes budeme spát zhruba stejně vysoko, jako úbočí Zubatého peaku, kam jsem včera akrobaticky vylezl. Najednou mě dochází, že to bude na mapách vyznačený kemp Lartsa. Tak to je mazec, dva plácky pod stan a už je to na mapě. Spíš je to taková nouzovka.
Během oběda mě chytá bolest hlavy a únava, tak jsem rád, že jsme dnes už dál nešli. Z ničeho nic přikvačí Polák, že dnes frčí ještě na Nimaling. Izraelcovi je i dnes špatně, tak ho ponechal svému osudu. Je vidět, že náhodná cestovatelská přátelství mají krátkého trvání a nedá se na ně spolehnout. Po chvíli přichází další dešťová várka, naštěstí už bez krup a hřmotu. Nechtěl bych být v Polákovi kůži, někde sám v tomhle courat. I přes to, že mě není vůbec dobře, jdu ještě kousek nad kemp na průzkum, abych překonal včerejší výšku. Asi po dvě stě metrech treková pěšina odbočuje od říčky a míří přes menší ostroh do vedlejšího vyschlého údolí. Musíme tedy nabrat zítra větší zásoby vody, abychom cestou přes sedlo nepadli žízní.
Už nemám sil na další pochod dnes, tak jdu vyležet slabost do stanu. Škoda, že mě není lépe, mohl jsem jít na průzkum dál podél potoka, protože logicky musí vytékat z nějakého ledovce a do 5tisíc už to odtud není vůbec daleko.
Při mém polospánku Ivan vyřizuje s nějakým osamoceným oslíkářem poplatek za kemp, což byl asi podvod, když tu není žádný správce, ale kvůli 50Kč za dva se tu asi nebudeme s někým dohadovat. Snad mě bude zítra lépe.