Návrat zpět do Léhu

Není jiná možnost než se vracet stejnou cestou, přes mohutný Chang la pas, ale i tak ještě párkrát stavíme na vyhlídku, zvlášť políčka v údolích nasvícení pozdním sluníčkem vypadají kouzelně. Do Léhu přijíždíme docela utahaný a to jsme nemuseli řídit. Přece jen 300km za den po takových silnicí dá zabrat. Sice jsme návštěvu jezera stihli za den, ale měli jsme to dát radši na dva. Takhle nám tu ušel západ a východ slunce a i ty výhledové kopce okolo. No co třeba někdy příště J. To že jsou po cestě vojenský kontroly jsme věděli, ale že budou dokonce 4 checkpointy a opravdu silná vojenská přítomnost to nás překvapilo. Indové mají asi z Číňanů trošku lufta,
zvlášť když tu v roce 1962 dostali silně na zadek. V Léhu si připadáme už jak doma. Vyrážíme hledat na taxikářské plácky Lotose, že bychom mu udělali kšeft se zítřejším odvozem do vesnice Stok, odkud se vychází na horu Stok Kangri, ale jakoby se po něm slehla zem. Nakonec se tedy domlouváme s takovým starým dědou. Zítra nás vyzvedne na hotýlku. Pak už jen cesta do naší oblíbené restyky. Dávám opět opečené maso na pánvi doplněné výborným chlebíkem Chapatí, jako obvykle potřeným česnekem.