Moskva - Sherementevo /poprvé/

Vypadá to, že pojedeme na terminál busíkem, tak si alespoň šlápnu na ruskou půdu, i když beton není zrovna to pravý ořechový. Máme docela štěstí, že můžeme pokračovat jen po kontrole pasů do tranzitní zóny, všude jinde jsou obrovské špalíry lidí, jak dovnitř, tak ven. Nakonec jsem rád, že jsem si to ruský vízum nepořídil, protože bych místo návštěvy centra, stejně většinu času pročekal ve frontách. Teď nás tu čekají čtyři hodiny zewlingu, tak snad to rychle uteče.
Tranzitní zóna je docela malá a hlavně je tu nějaké šílené dusno, asi příprava na Indii :-). Za chvíli musíme koupit od babky půl litr vody za nelidových 4 dolarů, které tu naštěstí docela frčí a dá se s nimi platit všude. Lenin se Stalinem se asi musí otáčet v hrobě, respektive v mauzoleu. Taky tu nejsou téměř žádné sedačky, tak lidi posedávají a polehávají (Indové) po zemi a po schodech.
Objevujeme tu jednoho osamoceného Čecha trekaře, který míří za kamarády do Kyrgyzstánu. Docela sympaťák, tak dáváme řeč o cestách. Vloni byl v Mongolsku a nadšeně vypráví zážitky o Altaji, sopkách na Gobi a tak. Podařilo se mu mě na tuhle zemi navnadit, tak třeba někdy příště :-)). Ještě tu pobíhají tři mladší Češky, kterým zvedá sebevědomí zájem mladých srí lanských chlapců, od kterých sociálně vysomrovali tu předraženou vodu. Taky míří do Indie, ale letí jinam, do Bombaje. Takže to vypadá, že poletíme „sami“ bez krajanů. Hrozně pomalu to tu utíká, tak z nudy už poněkolikáté procházíme všechny duty free, kde prodávají o několik tříd hezčí blonďatá děvčata než aeroflotovské letušky. Nakonec se přeci jen dočkáme a po kratší debatě s dementní, důležitou Ruskou jsme vpuštění dovnitř naši gate. Jsme docela zvědavý na proslulého Iljušina.
Je to fakt obr, ale je vidět, že design interiéru se již trochu přežil. Letadlo je kupodivu docela poloprázdný. Sedíme u okýnka, ale je to jedno, protože už je stejně skoro tma. Letušky jsou ještě tragičtější, než při letu do Moskvy a to je tedy co říci :-). Takový nános ostře rudé rtěnky jsem snad ještě neviděl. Ještě než se odlepíme od země, mě odchytává indoš, co mezitím namrskal v interiéru letadla pěknou řádku fotek, a samozřejmě chce zvěčnit. Bohužel ne jedenkrát, ale několikrát v různých pózách. No bude to určitě king u nich na vesnici :-).