Markha trek den2. - Do Chuckskirma

Okolo sedmé vylézáme ze stanu a rozhlížíme se po okolí, abychom věděli kde jsme to vůbec spali. Ivan jde kuchtit snídani, krupicovou kaši. Tu jsem tedy už dlouho neměl a docela chutí. Domlouváme se, že z něho bude kuchtík, já zase myčka nádobí. Jsem rád, že jsem zatím naprosto v pohodě, žádné bolení hlavy, či jiné projevy horalky. Nebe je šedivé, což nás docela překvapuje.

Zubatý masiv na obzoru začínají obklopovat těžké mraky. Tím směrem, bychom dnes měli pokračovat, což nás moc netěší. Za chvíli začne poprchávat i tady, tak zalézáme zpět do stanu, tentokrát i s krosnami. Venku už je nechávat nebudeme :-). V devět hodin to konečně ustává a na obloze je zase krásné azůro. Nechce se nám pro vodu k řece, tak nabírám ze zavlažovacího kanálu, i když to bude asi pěkný humáč drink. Ještě nějakou dobu trvá, než vše zabalíme a vydáme se na cestu.
Po pár metrech chůze míjíme největší budovu v Chogdu, místní školu. Dál pak cesta vede korytem řeky mezi šutráky, žádná lahoda pro nohy. Najednou si všímáme týpka, co za námi vyrazil z Chogda docela tryskem. Místo našich pohor má slušivé sandálky. Prý je učitelem ze školy a jestli nechceme přispět na její provoz. Přispíváme 150 Rupiemi, tak nám vypisuje podrobný paragon. Ještě chvíli kecáme o životě místních. Ptám se ho, jak tu žijí v zimě. Potok je prý zamrzlý, tak vysekají led, aby měli co pít. Asi to tu není opravdu lehké živobytí. Ptám se ho taky na sedlo Kongmaru la, kam máme namířeno. Nemůže být vzdálené odtud o moc víc jak 10km, ale tento týpek, co zde žije celý život, tam prý nikdy nebyl. Neměl důvod tam jít. Při další přestávce zjišťuji, že ve vodě z kanálu se vznáší nějaký průhledný, skoro centimetrový, živočich, samozřejmě už zahubený. Fakt to není asi úplně košér vodička. Ale co, Sanosil to jistí :-)
Ivanovi se jde nějak špatně, je vyřízený. Prý od včera, jak lozil pro tu noční vodu. Má docela velké tendence to zabalit a jít zpět dolů. Jedinou jeho motivací pokračovat dál je kemp Chuckskirmo uložený v jeho GPS. Snad tam bude nějaký tea tent, kde se dá dohromady. Jedinou zajímavostí této části cesty jsou zvětralé stěny kaňonu, kterým kráčíme. Jsou z nějaké hlíny, ve které jsou oblázky,

jako kdyby zde bylo vyzdviženo dno nějakého jezera či řeky. Erozí vznikají docela zajímavé věže s balvany na špičce. Stačí kopnout a místní hornina se rozpadá jak domeček z karet. Trošku se v říčce oplachuji a říkám si, že do sebe lijeme asi dobrou užitkovou vodu :-). Už jen vyšlápnout menší kopeček a konečně před sebou vidíme bílé stěny tea tentu.