Na přilehlý kopeček se nakonec vydávám sám. Ivanovi výstup už stačil a nemá chuť pokračovat výš, což je docela škoda. Bez krosny se totiž stoupá krásně, takže ty oslíci mají opravdu něco do sebe. S přibývající výškou se mě otvírají nové pohledy. Vidím do krásného údolí do kterého spadají zbytky ledovců. Napadá mě, že bychom tam mohli, neplánovaně, nalehko dnes či zítra vyrazit a pochodit i nějaké schůdnější kopečky. Ivan odpočívající v sedle vypadá odtud už jen jako tečka. Bohužel se blízko mě začínají zase ozývat hromy, tak si hned vzpomínám na bouří na svazích Ercyes Dagi, kde nás to málem upeklo a jen opravdová blízkost vrcholku mě donutí
pokračovat dál. Tak jsem tu, GPS ukazuje 5 413 metrů, takže výškový rekord a tentokrát regulérní. Žádný jeep jak v Bolívii. Jsou tu také praporky, ale v daleko menším množství než dole v sedle. Bohužel si scenérii moc nevychutnávám, protože mě ty hromy notně postrašily. Svištím zpět a můžu jen litovat, že počasí víc nepřeje.
pátek 24. srpna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat