Markha trek den5. - První brod

Údolí se za Hankarem rozšiřuje a na dohled máme první tea tent na této etapě. Zatím jsme ještě neutahaní, tak ho míjíme bez zastavení. U přilehlých domečků dva malí kluci zase vybírají donation na školu, tak jim dáváme 100 Rupek, což na místní poměry není zase tak málo. Ivan je fotí a oni se s nadšením vrhají na foťák, aby se viděli na fotce. Jsou hrozně zklamáni, protože Ivanův analog je samozřejmě bez displeje. Je vidět, že digitální věk je už i tady, vývoj nezastavíš. Ivan o tom musí docela dlouho přemýšlet, nějak ho zaskočilo, že film je už definitivně mrtvý. Ač už to vůbec nečekáme, tak

se zase ukáže Kang Yatse, je to opravdu patron
tohoto údolí. S klesající nadmořskou výškou a poledním časem se vedro stává dost zničující. Nebýt té řeky, tak je tu regulérní poušť. Po cestě míjíme mrtvého koníka ponechaného tak jak padnul. Je to tady opravdu drsný, život se tu s nikým nemazlí. Soutěska se chvílemi rozšiřuje, chvílemi je zase docela uzoučká. Skaliska, které nás obklopují vypadají docela divoce, naprosto bez života. V písečně-prašných pasážích se nejde vůbec dobře. Na to, že jdeme prakticky jeden z nejlehčích treků v Ladakhu, tak je to docela makačka a krásné pohledy opravdu nejsou
zadarmo. Z ničeho nic se řeka silně zařezává do skály a nám nezbývá nic jiného než vylézt docela prudký hřbítek. Námaha je odměněna krásnými výhledy na obě strany údolí. Tenhle výhled je vlastně takový nejvíc charakterizující místní krajinu. Vyprahlé kamenité údolí, oživené modrým říčním hadem a malými políčky u domečků. Na druhé straně hřbítku je pidi vesnička Humlun s dalším tea tentem, tak si tam děláme zaslouženou přestávku. Jsou tu velké cedule, že tenhle tea tent vedou jen ženy, tak se musím s paní vedoucí vyfotit. Navíc je tu i jako že náznak ekologie, koše na tříděný odpad. No mám
takový pocit, že to stejně místní všechno hodí na jednu hromadu a sežehnou :-). Kolem větších políček přijdeme pod klášter Tachi umístěný vysoko v takovém orlím hnízdě. Cesta nahoru se kroutí v zákrutách prudce nahoru. Hlavu musíme pěkně zaklonit abychom dohlédli na vršek. Asi by to byla pěkná vyhlídka, ale vidina zbývajících kilometrů nás žene dál. Procházíme skrz obrovský chorten a kousek od kláštera se nám stezka ztrácí. Motáme se tu zmateně kolem a přemýšlíme jak pokračovat. Ivan má sice v GPS vyznačený most, ale žádný tu není, řeka ho nejspíš odnesla. Cesta vysoko ve skále vypadá na
pár místech stržená, tak musíme pokračovat údolím, ale řeka tu teče tak nešťastně, že ji musíme přebrodit. Nedá se nic dělat, kalhoty jdou dolů a vyrážím směr ledovcový tok. Do vody se vrháme s menší nervozitou, protože pro nás pro oba je to brodivá premiéra. Proud je docela silný ale vody je naštěstí jen kousek nad kolena, tak se s pomocí hůlek dá docela v pohodě přejít. Po pár set metrech musíme znovu do vody, ale už to bereme jako rutinu :-). Představa, že bychom takhle měli brodit vícekrát za den je ale dost nepříjemná, strašně to totiž zdržuje. Postupně vystoupáme na takovou menší pláň nad řekou a
po tomhle výhledovým balkóně pomalu přicházíme do vesnice Markha.