Martselang (3 400m) - Lotos house

Sjíždíme zpátky po známé cestě dolů, až na tu křižovatku nad Karu a pak už míříme do údolí, kterým budeme pokračovat do nitra Ladáckhých hor. Lotos nás překvapil, když nám řekl, že bydlí snad jen 200 metrů od místa, odkud jsme chtěli vyrážet na trek. To je tedy pěkná náhoda! Byli jsme poctěni, když nám řekl, že nás zve k sobě domů. Uvidíme, jak si žije
obyčejný Ladáčhan. Určitě zas tak obyčejný obyvatel to není. Na místní poměry má krásný dům. Na zahradě bučí kravka, vedle u políček teče říčka. Rostou tu jabloně, prostě úplná oáza. Lotos leze na strom a trhá nám jablíčka na cestu. Poté už jdeme na prohlídku jeho domu. Před obývacím pokojem zouváme boty a dál chodíme bosí. Má tu velikou sbírku kovového
nádobí. Hostí nás čajem a pokrmem jménem Žu, což je míchanice másla a smetany. Moc nám to nejede, ale abych ho neurazil, tak jsem to spořádal. Nikdo další z rodiny už tu není, prý je v nedalekém městě Dalajláma, tak tam všichni vyrazili. Ptám se Lotose, co dělá mimo sezónu, která tu trvá jen něco málo přes tři měsíce, než zapadnou průsmyky
sněhem. Svou odpovědí, doprovázenou klasickým Ladáckhým úsměvem, nás nadobro odzbrojil: „only eating“ :-)). Děláme společnou fotku a pak už jdeme po schodech a žebříku na střechu, kde je nečekaný vrchol návštěvy. Lotosova rodina má totiž na půdě úžasnou soukromou svatyni. Místnost je krásně vyzdobená, plná náboženských předmětů. Ještě nám pózuje u bubnu. Prostě bomba. Jsme hrozně rádi, že nás sem pozval. Nakonec nám nalil slíbený litr kerosínu pro náš vařič a pak nás odváží na východisko treku. Bereme si od něj číslo, abychom jeho služeb využili i po návratu z túry. Džulej Lotos.