Thiksey gompa

Po pár stech metrech vede silnice po kraji pusté pláně na které jsou stovky polorozpadlých čortenů. Úplné čortenoviště – slovo, které v českém slovníku naučném určitě není :-). Škoda, že nás nenapadlo říci Lotosovi, aby nám zastavil na foto. Jak kdyby tu byly zbytky nějaké ztracené civilizace. Prý jich je zde pohromadě nejvíc z celého Ladakhu.
Ani ne po pěti kilometrech odbočujeme z hlavní silnice a po chvilce užasle koukáme na klášter Thiksey. Obrovská stavba terasovitě zasazená do kopce. Menší vydání tibetské Potaly. Silnička vede až vysoko do kopce, přímo před nazdobenou bránu klášteru. Tak tady už první nejsme. Kolem velkého modlitebního mlýnu vystupujeme na
hlavní nádvoří po kterém pobíhají malí mníškové. Před první místností, kterou tu chceme navštívit si musíme samozřejmě sundat boty. Vevnitř objevujeme obrovskou, 14cti metrovou, nádherně nazdobenou, sochu Buddhy, který začíná o dvě patra níž a na nás kouká jen jeho zlatá hlava. Spletitými chodbami vystupujeme na střechu kláštera,
odkud jsou snad ještě hezčí pohledy, než ze Shey. Jsme totiž, jakoby víc vysazený nad údolí, takže odtud to vypadá, jak kdyby se odtud táhnul zelený had někam do dálek. Jen solární panel, trošku narušuje skoro magickou atmosféru. Vzdálené zvuky bubnování nás přitáhli do malé, pološeré místnosti. Sedí tu úplně sám, mladý mnich. Před ním mantry, které
předčítá a přitom buší do zavěšeného bubnu. Do toho silně aromatický dým z voňavých tyčinek. Sedíme před ním a celá ta scéna působí úplně mysticky. Shodujeme se pak, že to byl opravdu hodně silný zážitek. Na druhé straně nádvoří je škola, ve které akorát probíhá výuka malých mníšků. Učitel jim něco vykládá, ale děti jsou jak u nás, takže zlobí a moc pozor nedávají.
Fotím si poblíž nějaké výjevy z dávných příběhů a Ivan stále nahlíží dveřmi do školy. Najednou je konec hodiny a dětičky se ženou ven, jak o život, div Ivana nezválcují. Před odchodem z kláštera procházíme ještě temnou místnost, nejstarší v kláštere. Jsou tu výjevy démonů a vůbec všech temných sil. Před krvelačným netvorem s nespočtem lebek jsou
mističky s obětinami. Prý se zde každé ráno, už po několika set let, koná náboženský obřad. Nakonec jdeme ještě zatočit tím obrovským mlýnem, který vždy zazvoní pěkně nahlas. Plný zážitků se vracíme zpátky k autu.