Let do Moskvy

Přivítal nás krásný sluneční den, že by příprava na prosluněný Ladakh? Už kolem osmé stepujeme před bytečkem a čekáme na Šárku, která je tak ochotná, že nás odveze na letiště, tak jsme ji za to dost vděčný, protože jinak bychom se tam o víkendu za půl hodinu nedostali. Odlítáme ze starého terminálu a náš check in je hned u vstupu. Ani se tu nestačíme pořádně rozkoukat a už se nás s otázkou „Letíte do Moskvy?“ ujímá mistr Fontána, který si nás bere stranou a dává nám na oba dva lety místa k okýnku, což jsme rádi. Začíná to tedy dobře :-).
Ani jsme moc nečekali a už jsme ve vzduchu. Je chvilka po půl 11 a výprava už opravdu může začít. Tedy spíš zahřívací kolo. Tušíme, že ve 3 ráno v Delhi to bude jiné kafe. Směrem na severovýchod jsem ještě neletěl, tak jsem zvědavý jak krajina, kterou moc dobře znám zespoda, vypadá z ptačí perspektivy. Rozeznávám Mácháč, Krkonoše i hřebeny Českého Ráje se střelečským lomem. Pak už postupně mizíme v mracích, ale ani nám to moc nevadí. Polská rovina není zrovna pro cestovatele dvakrát zajímavá.
Poprvé letím s mýty opředeným Aeroflotem, tak jsem zvědavý jestli Rusáci budou do sebe házet vodky ostošest, ale zatím je klid. Jen posádka je, tak trochu, jak z panoptika. Jeden týpek vypadá jak vysloužily námořní kapitán, ošlehaný nejen větrem z venku, ale něčím ostrým i zevnitř. Kérka z prastarého modrého inkoustu na předloktí, která mu leze z fraku, mě v tom jen utvrzuje. Letušky mají své nejhezčí roky též již drahnou dobu za sebou, ale nalíčení by jim mohla Nastěnka z Mrazíka jenom závidět. Naštěstí servírují dobré občerstvení, tak jím to velkoryse promíjíme :-). Z ničeho nic prolítáváme brutální turbulencí, které se dokonce podařilo převrátit vozík s příbory. Fakt mazec, slabší povahy lehce zezelenali a i nám mazákům nebylo dvakrát do zpěvu :-). Při přistávání jsme dostali další sodu v hustých oblacích, ale proti té první, neočekávané, to byl jen slabý odvar. Konečně se pod námi objevila Moskva. To jsem vůbec netušil v jak pěkné krajině je položená. Rozlehlé lesy okolo, obrovská řeka se spoustou vodních ramen a plujícími loděmi. Rozlehlé chatařské kolonie obklopené hvozdy a i gigantické paláce novodobých milionářů. Opravdu mě to příjemně překvapilo. Klesáme a vypadá to, že se pilot rozhodl přistát přímo do lesa. Koruny jsou už docela nebezpečně blízko. Naštěstí věděl co dělá a my místo do tajgy dosedáváme ve zdraví na letiště Sherementevo.