Den 41, Cesta do Siem Reap

Myslíme si, že si alespoň chvíli před odjezdem odpočineme na cimře, ale už v 11:20 pro nás přibíhá pikolík, že už na nás venku čeká sběrný mikrobus. Ve chvatu balíme a po pár minutách jsme už na autobusáku. Kupodivu odjíždíme na čas. Čeká nás zhruba 320 km a šest hodin, tak jsme zvědavý, jak nás proslavené kambodžské silnice vyklepou. Kupodivu jedeme po dobrém asfaltu i když silnička je na naše poměry dost úzká. Jak nějaká zapadlá 3.třída. Z okénka sleduji venkovský život a klasické obrázky z této zajímavé země – Na střeše plného mikrobusu je
přidělaná postel, na které sedí pět týpků. Jinde zase nějaký mistr přidělal k motorce valníček, který do gigantické výše obestavěl bedničkami, že sám skoro není vidět. V jednom rybníčku chlapík myje krávy, v druhém jiný typos motorku a ve třetím se kravky koupou společně s dětmi.Všude jsou domy na kůlech, které tu mají spoustu výhod. Dole je stín a probíhá zde veškerý život. Zároveň to slouží i jako garáž a stáj pro dobytek. Nahoře se spí a když přijde velká voda, tak se věci vytahají nahoru a vyplouvá se z horního patra, jako improvizovaného mola, kanoemi. Před každým domem je vykopána docela solidní rybníček, teď ve většině případů vyschlý, ale v době dešťů se naplní a po skoro celý zbytek roku je voda pro dobytek. Přestávku máme u velkého bufáče, tak lehce obcházím okolí. Kravky tu mlsně obíhají hromady s odpadem a hledají pamlsky. Okolí je tu hodně ploché s docela velkým počtem chrámů. Občas je zemědělská krajina vystřídána řídkým palmovým forestem vyčáhlého vzrůstu. Nekonečnou pláň najednou obzvláštní skalnatý kopec. Těsně před Siem Reapem je dopravní nehoda a akorát jednoho nešťastníka přikrývají plachtou. Nepěkný konec tohoto přesunu přes půl Kambodži :-(