Den 46, Phi Phi Don - Moodee Beach

Ráno si přivstávám a vyrážím na foto výpravu. Bohužel jsou nasvícené ranním sluncem jen vzdálené ostrovy. Pláže jsou sice příjemně liduprázdné, ale ještě ve stínu. Hodně se mě líbí malá pláž sousedící s tou naší. Je tu naprostý klídek a soukromí. Při zpáteční cestě se málem přizabiji na vlhkých kamenech, tak se jdu uklidnit mangovým shakem do naší restyky. Po snídani chci vyrazit na první „výzkumnou“ výpravu po ostrově – na blízkou Moodee beach. Naďa ještě něco kutí, tak se domlouváme, že si dáme srazík až tam. Slunce už konečně svítí i na pláž, tak si
fotím taxikářské loďky, kterých je tu docela dost. Kolem posledních baráčků stoupám do přírody a pro sichr se ptám na cestu pocestných. Po chvilce přicházím k osamocenému bufáči. Vede od něj dolů na půl zarostlá cesta k moři, tak se ptám místních zewlířů a ty mě posílají stále do kopce. Nečekaně přicházím k velikánské rozestavěné přehradě, asi na zachytávaní dešťové vody, na které pracuje pěkná spousta lidí. O fous výš je paso a cesta dál klesá, nejspíš až do města. Nadávám pod vousy na ty dementy v bufáči. Je jasný, že cesta na pláž vedla přímo od něj. Vracím se zpět a v bufeji je jak po vymření, asi se šli
schovat před moji zlobou :-). Klesám stezkou, která je zčásti pohlcená vegetaci k moři. Před pláží je pěkný kokosový háj se spoustou popadaných kokosů, které už nikdo pár roků nesbírá. Malé palmičky rostou přímo z ořechů, které takticky zavalí vegetaci pod sebou. Mimo jedné malé loďky a boudy na druhém konci pláže tu není ani živáčka, takže i na „fucking found“ Phi Phi se nechá najít pláž jak pro Robinsona. Robinsonskou idylku trochu narušují válející se staré zbytky stavebního materiálu. Někdo tu měl kdysi velké budovatelské plány, které se naštěstí
nepodařilo zrealizovat. Přeci nemusí být na každé pláži na světě postavený hotel. Naďu tu nikde nevidím, tak jsme se museli někde minout. Dávám jen krátkou koupačku a vracím se zpět do naší základny. Sem si skočíme na dýl až společně odpolko. Stavuji se v dive centru na východním konci pláže, kde si půjčuji brýle a jdu prozkoumat přilehlý podvodní svět. Tady přeci jen nějaké korály zůstaly. Několikrát se vracím do oficíny, protože mě do všech brýlí teče, než se konečně zadaří vybrat ten správný model. Je tu docela hodně rybek, tak je na co koukat. Polední vedro
nás zahání do naší restyky, kde jsme svědky vylodění podobné tomu v Normandii. Přijíždí sem totiž výletnické lodě z Phuketu. Vyhrnuje se spousta tlouštíků kteří se vrhají jak vyhládlý vlci na bufetové stoly. Mají tady navíc v programu i koupání, takže naše poklidná pláž ztrácí přes oběd trochu na kouzlu. Jdeme tedy na chvíli relaxovat do naší boudy a doufáme, že výletníci brzo zvednou kotvy a odfičí zpět do Phuketu. Odpoledne vyrážíme s potápěčskou výbavou znovu na Moodee. Už je zase odliv, tak voda mizí desítky metrů dál od břehu, ale tentokrát to
docela kvitujeme, protože to máme alespoň blíž ke korálovým útesům, které jsou tady skvělé. Čachtáme se ve vzniklých jezírcích s o dost teplejších vodou a potápíme se. Je to opravdu hodně pohodové odpolko. V podvečer se ptáme v restauraci, jak je to s tím bufetem. Sice jsme hanili tlouštíky ale teď máme sami docela chuť na nějaké lukulský hody. Bohužel je to nasmlouvaný jen pro ty zájezdy, takže musíme vzít za povděk pouze normálním jídelním lístkem. Ptáme se i na místní podnebí a počet turistů. Docela by mě totiž zajímalo, jak to tady vypadá v největší sezóně.
Od listopadu je tu prý pěkně. Prosinec a leden je nejvyšší sezona a bez předchozí rezervace je téměř nemožný tady sehnat ubytování. V únoru už to jde. Březnem pomalu končí sezóna a v květnu už jsou zase deště. Obligátně vyrážíme do štrapaci do města a po tom relativním opuštění na Moodee jsme trochu otřeseni těmi davy v centru. Ještě, že je většina lidí líná a nerozchází se dál po ostrově. Naďa jde s nadějí do bankomatu, protože ji kámoška poslala na účet docela dost peněz. Bohužel to má i tak bloklý, tak propadá trošku beznaději. Jdu tedy na net
domluvit s našima toho westerna, protože jiná možnost se nám už nenaskýtá. Z ničeho se začnou ozývat hromy. Jako kdyby nám počasí chtělo ukázat, že jsme v tropickém pásu. Neradi bychom lezli za bouře naší zkratkou přes útesy, tak se kvapem za malého deštíku vracíme zpět. Blesky mohutně rozsvěcejí oblohu ze tří stran, ale u nás naštěstí nic. K chatičce přicházíme ve zdraví, tak to jdeme zapít zase shakem. Jediná věc, co nám kazí náladu je vidina noclehu. Komáří co u nás byli včera se totiž určitě pochlubili svým žíznivým kamarádům.