.jpg)
Ráno nějak nemůžu dospat a už před šestou se převaluji. V pokoji nám naštěstí nelítá ani jeden jediný bzučák komáří, takže silně nasmraděný šortky odvedly svou práci na výbornou. Tuk tuk v hotelové režii nás odváží na autobusák, kde čekáme na avizovaný „local bus“. S námi tu postává ještě spousta dalších turistíků, tak to vypadá spíš na spoj pro zápaďáky, než pro místní. Každý tu má samozřejmě pořádnou krosnu, což je docela neskladný, tak jsem zvědavý jak si s nimi chlápci poradí. Opravdu přijíždí docela solidní autobus, vlastně rovnou hned dva. Pohůnkové s bágly docela bojují, ale brutální kambodžská komprese dělá neskutečný divy. S takovouhle budou bágly brzo na odpis. Ty, co se přes všechno likvidační úsilí do notně zaprášených zavazadlových prostorů nevešly, zaplnily do posledního místa uličku, tak je to lehká akrobacie se dostat na druhou stranu busu. Jen chvíli se motáme po ulicích hlavního města a pak nás čeká dlouhá příměstská zástavba. Před baráky je vykopaný takový vodní příkop, který je v mnoha místech zaplněn až po
.jpg)
okraj odpadky, které jsou ostatně všude okolo. V Kambodži je opravdu neskutečný binec, který rozhodně převyšuje Čínu a možná i etalon čurbesu Indii. Lidé házejí vše, co se jim už nehodí, na zem. Bohužel jsou pryč doby, kdy veškerý odpad snědly psy či kravky. Plast totiž zvířectvu moc nejede. Po první stovce kiláků je povinná přestávka u restaurantu. Opodál objevuji osamocenou babku zelinářku, která prodává zatím nejlevnější manga, za 4Kč jedno. Hned si nechávám jedno okrouhat, jde jí to neuvěřitelně rychle. Jsou prostě výborný. Mimo klasických banánů tu v nabídce má ještě Jackfruity. Pomalu se sem trousí i část organizované polské výpravy, tak se zkoušíme bavit po slovansky a docela nám to jde. Po krajích silnice je oranžová půda a po okolních vyprahlých stepích tu běhají extrémně vyhublé bílé kravky s menším hrbem. Zařadil bych je do atlasu zvířat pod názvem kambodžský dromedár. Za chvíli přijdou na řadu i nějaké menší kopce, též vyprahlé a nakonec jsou vidět i zarostlé pohoří
Kardamom a
Sloní hory. Sice je Kambodža převážně placka. Víc jak tři čtvrtiny země leží pod 100 metry nad mořem. Nejvyšší hora
Phnom Aural, v již zmiňovaným pohoří Kardamom, má však 1 813m
(někdy uváděno i 1 771m), takže se nad zbytkem země docela monumentálně tyčí. Po cestě překonáváme i jeden „horský“ průsmyk
Pich Nil Pass, kde jsou posvátné stavbičky. Těsně před koncem cesty jsou dva menší kopce se kterýma má bus docela velké problémy. Prakticky z nuly dáváme sto metrů převýšení. Chvíli to už vypadá, že je snad nedáme a budeme to muset dojít pěšky, ale jednička je nakonec udolává. Po čtyřech hodinách se konečně otevře pohled na Sihanoukvillský přístav. Ve starších mapách je město ještě uváděné pod starým názvem Kampong Saom. Žádný deštivý mrak na obzoru, takže vytoužený relax, kambodžským hlavním koupacím středisku, muže začít :-)
.jpg)
Ráno nějak nemůžu dospat a už před šestou se převaluji. V pokoji nám naštěstí nelítá ani jeden jediný bzučák komáří, takže silně nasmraděný šortky odvedly svou práci na výbornou. Tuk tuk v hotelové režii nás odváží na autobusák, kde čekáme na avizovaný „local bus“. S námi tu postává ještě spousta dalších turistíků, tak to vypadá spíš na spoj pro zápaďáky, než pro místní. Každý tu má samozřejmě pořádnou krosnu, což je docela neskladný, tak jsem zvědavý jak si s nimi chlápci poradí. Opravdu přijíždí docela solidní autobus, vlastně rovnou hned dva. Pohůnkové s bágly docela bojují, ale brutální kambodžská komprese dělá neskutečný divy. S takovouhle budou bágly brzo na odpis. Ty, co se přes všechno likvidační úsilí do notně zaprášených zavazadlových prostorů nevešly, zaplnily do posledního místa uličku, tak je to lehká akrobacie se dostat na druhou stranu busu. Jen chvíli se motáme po ulicích hlavního města a pak nás čeká dlouhá příměstská zástavba. Před baráky je vykopaný takový vodní příkop, který je v mnoha místech zaplněn až po.jpg)
okraj odpadky, které jsou ostatně všude okolo. V Kambodži je opravdu neskutečný binec, který rozhodně převyšuje Čínu a možná i etalon čurbesu Indii. Lidé házejí vše, co se jim už nehodí, na zem. Bohužel jsou pryč doby, kdy veškerý odpad snědly psy či kravky. Plast totiž zvířectvu moc nejede. Po první stovce kiláků je povinná přestávka u restaurantu. Opodál objevuji osamocenou babku zelinářku, která prodává zatím nejlevnější manga, za 4Kč jedno. Hned si nechávám jedno okrouhat, jde jí to neuvěřitelně rychle. Jsou prostě výborný. Mimo klasických banánů tu v nabídce má ještě Jackfruity. Pomalu se sem trousí i část organizované polské výpravy, tak se zkoušíme bavit po slovansky a docela nám to jde. Po krajích silnice je oranžová půda a po okolních vyprahlých stepích tu běhají extrémně vyhublé bílé kravky s menším hrbem. Zařadil bych je do atlasu zvířat pod názvem kambodžský dromedár. Za chvíli přijdou na řadu i nějaké menší kopce, též vyprahlé a nakonec jsou vidět i zarostlé pohoří Kardamom a Sloní hory. Sice je Kambodža převážně placka. Víc jak tři čtvrtiny země leží pod 100 metry nad mořem. Nejvyšší hora Phnom Aural, v již zmiňovaným pohoří Kardamom, má však 1 813m (někdy uváděno i 1 771m), takže se nad zbytkem země docela monumentálně tyčí. Po cestě překonáváme i jeden „horský“ průsmyk Pich Nil Pass, kde jsou posvátné stavbičky. Těsně před koncem cesty jsou dva menší kopce se kterýma má bus docela velké problémy. Prakticky z nuly dáváme sto metrů převýšení. Chvíli to už vypadá, že je snad nedáme a budeme to muset dojít pěšky, ale jednička je nakonec udolává. Po čtyřech hodinách se konečně otevře pohled na Sihanoukvillský přístav. Ve starších mapách je město ještě uváděné pod starým názvem Kampong Saom. Žádný deštivý mrak na obzoru, takže vytoužený relax, kambodžským hlavním koupacím středisku, muže začít :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat