Den 43, Cesta do Bangkoku

Na kambodžské celnici jsme vyřízený co by dup a pak nás čeká delší přesun k Thajcům. Přechod je tak trochu roztahaný a hodně rušný. Po absolvování všech razítek přicházíme k poslední kontrole, kde sedí asi pět celníků mající kontrolovat pašovaný kontraband. Cizince pouštějí naštěstí automaticky a místní chlápek, co jde přede mnou, a dává s brašnou, jen tak mimochodem, i 100 Bahtů (55Kč), prochází taky bez problémů :-). Odchytávají nás lidé, co organizují náš odjezd dvoupatrovým busem do Bangkoku. Máme čekat než se všichni lidi sejdou. Nakonec jsou z toho zase další dvě hodiny ztraceny. Je jasný, že do Bangkoku přijedeme kdoví kdy, takže už ten noční přejezd asi nestihneme. Ve volných chvílích jdu zkusit bankomat a potvrzuje se mě, že jsem pin vážně zapomněl :-(. Tak to bude ještě zajímavý. Na hranicích fungují zatím snad nejbrutálnější lidští drožkáři, co jsem kdy viděl. Tahají obrovské naložené káry lidmi či zbožím ručně. Otročina jak ve středověku. Konečně odjíždíme. Pohodlný busík a čtyřproudá silnice jsou hned o něčem jiným. Jet tuhle štradály obráceně, tak je to trochu šok. Teď je taky, ale příjemnější. Krajina okolo je stále plochá, ale o dost zelenější, někde i podobná české. I krávy tu nevypadají, že jim zvoní umíráček. Král Ušák se už na nás též směje ze všech stran :-). Cesta se však zdá dnes už nekonečná. Zjišťuji přítomnost dvou Čechů na palubě, tak když za šera stavíme na odpočívadle dáváme se do řeči. Při baštění kuřete kecáme o cestování. Prý nás viděli už ve Vietnamu v Cantho. V té velké nalévárně s tou překrásnou obsluhou. Tak máme hned co probírat a mlsně vzpomínat :-). Trochu nám závidí, že nás čekají ještě tři týdny cestování po Asii. Oni už frčí pozítří domů. Do Bangkoku přijíždíme za černočerné tmy a je to pěkný zážitek. Trochu to tu působí jak ve velkoměstech někde v USA. Silnice se křižují na pilonech a my občas jedeme víš jak 5patrový dům. Mrakodrapy jsou v pozadí. Až před devátou večerní nás konečně pán řidič zničený propouští ven. Byl to dnes docela očistec.