Den 37, Delta Mekongu 3 - Champové

Už v 5:50 nám bouchá pokojská služba na dveře. Gooood morning se line jak mor celým hotelem. Na východ slunce na svaté hoře, se bohužel poněkud zapomnělo :-(. Dlouho trvá než se všechny krosny naházejí do busu a pak jedeme asi jen 200 metrů k přístavu a všechno zase vyhazujeme ven. To je zase vietnamská parodie. Dnes je docela šedivě, tak snad se s námi Vietnam nerozloučí deštěm. Přesedáme na loď a vydáváme se na poslední plavební den po Mekongu. Okolí řeky nám přijde o něco chudší, než jsme viděli předchozí dny. Možná je to tím, že to tu dřív patřilo Kambodži. Je tu i víc domů na
opravdu vysokých kůlech. Výška hladiny se tu asi během roku výrazně mění. První zastávku máme u rybářského hausbótu, kde jsou ve speciálních klecích tisíce ryb. Naše nova guidka jim tam sype misku potravy a v kleci nastává brutální boj o žrádlo. Divadlo nám párkrát opakuje a jen se divím, že se ty ryby při tom nezmrzačí. O kus dál přirážíme ke břehu a po vratkém mostíku vyrážíme na návštěvu do vesnice minority Champa. Po Karenech a lidech Hmong máme tedy další vycházku do lidské zoo. Tenhle národ je
zvláštní tím, že tu měl tisíc let docela solidní říši a jsou to navíc muslimové. Vůbec dějiny celé Jihovýchodní Asie jsou docela pohnuté. Všichni se řezali ze všema. Champové moc nemuseli Khmery z Angkorské říše, tak si vzájemně po staletí plenili města. Jejich prastaré sídlo My Son jsme kvůli počasí v Hoi Anu neviděli, tak alespoň uvidíme poslední zbytky tohoto národa.
A už jsme u vesničky. Je to takový shluk oplechovaných budek na kůlech. Stejný domky jak u Mekongu, akorát, že ve vnitrozemí. Lidi jsou to, ale na první pohled jiný, než Vietnamci. Mají
spíš takové indonéské vzezření a nosí modlitební čepičky. Děvčata se tu prý vdávají hrozně mladý, kolem 13-14 let a v 15 už mají většinou první dítě. Zatím nás obstupují ještě mladší a s velkou vytrvalostí prodávají domácí cukroví. Nakonec taky kupuji, ale moc velká sláva to není. Po prohlídce tkalcovského stavu jdeme ještě o kus dál okouknout malou mešitu. Že se vetřel Mohamed i do Vietnamu jsem tedy fakt nečekal.