.jpg)
Ráno nás čeká nuzná snídaně, takže si v hotelu nejspíš myslí, že jsme turistická výprava ze Somálska či z jiné subsaharské země. Před odjezdem se jdeme ještě podívat do přístavu. Lodiček a hausbótů je tu jak na solidním sídlišti. Pak už, tak trochu opuštěně, čekáme před hotelem a doufáme, že se nás někdo ujme. Postupně lidi odjíždí a my stále nic, tak jsme už lehce nervózní. Nakonec jedeme už se třetí
.jpg)
skupinou na jednom výletě, tak si docela připadáme jak horký brambor, který jde z ruky do ruky. Skupina neskupina jsme rádi, že nás tu nenechali. Dnes máme mít v programu další jeskyni, kam se může jen na malých člunech, ale prý nějak blbě vyšel odliv či co, takže se tam nejede. Jiný program už v rukávu nemají a čeká nás jen cesta zpět, což jsou na druhý den zájezdu poněkud slabší vyhlídky. Opravdu začínám litovat, že jsme nedali ten třídenní výlet, to by nás ještě čekal ten trečík, kajakování, koupání atd. Zpět se plavíme naprosto stejnou cestou i když těch homolí a potenciálních cest je tu neurekom. Světlo je o dost horší, než to včerejší podvečerní, takže už nás to ani tolik nebaví. Navíc není ani žádná koupací zastávka i když se nám zdá, že času je tedy ještě dost. Na břehu nás v gigantické restauraci čeká poslední společný oběd. Sedí nás dokonce osm lidí u stolu, ale naštěstí samé pohublé ženské dietářky, takže konečně nejsem úplně vyhládlý, když odcházím od stolu. Potkáváme Helmuta, který nám kamarádsky kyne. Jízda zpět je už extra nudná a unavující. Jak byl včerejšek fajn, tak dneska nic moc.
.jpg)
Ráno nás čeká nuzná snídaně, takže si v hotelu nejspíš myslí, že jsme turistická výprava ze Somálska či z jiné subsaharské země. Před odjezdem se jdeme ještě podívat do přístavu. Lodiček a hausbótů je tu jak na solidním sídlišti. Pak už, tak trochu opuštěně, čekáme před hotelem a doufáme, že se nás někdo ujme. Postupně lidi odjíždí a my stále nic, tak jsme už lehce nervózní. Nakonec jedeme už se třetí.jpg)
skupinou na jednom výletě, tak si docela připadáme jak horký brambor, který jde z ruky do ruky. Skupina neskupina jsme rádi, že nás tu nenechali. Dnes máme mít v programu další jeskyni, kam se může jen na malých člunech, ale prý nějak blbě vyšel odliv či co, takže se tam nejede. Jiný program už v rukávu nemají a čeká nás jen cesta zpět, což jsou na druhý den zájezdu poněkud slabší vyhlídky. Opravdu začínám litovat, že jsme nedali ten třídenní výlet, to by nás ještě čekal ten trečík, kajakování, koupání atd. Zpět se plavíme naprosto stejnou cestou i když těch homolí a potenciálních cest je tu neurekom. Světlo je o dost horší, než to včerejší podvečerní, takže už nás to ani tolik nebaví. Navíc není ani žádná koupací zastávka i když se nám zdá, že času je tedy ještě dost. Na břehu nás v gigantické restauraci čeká poslední společný oběd. Sedí nás dokonce osm lidí u stolu, ale naštěstí samé pohublé ženské dietářky, takže konečně nejsem úplně vyhládlý, když odcházím od stolu. Potkáváme Helmuta, který nám kamarádsky kyne. Jízda zpět je už extra nudná a unavující. Jak byl včerejšek fajn, tak dneska nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat