Den 48, Plavba na Laem Phra Nang

Půl hodinku zevluji v podpalubí dokud nenabereme posledního zevlouna. Konečně vyplouváme, takže nás čekají už opravdu definitivně poslední pohledy na tenhle plážový ráj v Andamském moři. Plujeme v hlubších vodách, dál od břehu, tak už plavba nemá to kouzlo jak s lodním taxi před chvilkou. Ale i tak je tisíckrát lepší se rozhlížet z paluby, než být zalezly uvnitř lodi. Po cestě míjíme pár v moři roztroušených homolí a větších ostrůvků. Tak nějak mám pocit, jak k Českému Ráji patří pískovcoví věže, tak k Jihovýchodní Asii vápencové homole. Najednou
z oparu začíná vykukovat náš cíl, Princezniččin mys. Už z dálky vypadá na krásný div přírody. Po hodince a něco už plujeme podél úžasného pobřeží krásně nasvíceného pozdním světlem. Homole zvané magoty se tyčí strmě z moře a náš napadají hříšné a nevděčné myšlenky, že Phi Phi je proti tomuhle jen slabý odvar. Docela lituji, že sedím na rychle plovoucí lodi a ne na nějaké lodičce. Nevím jestli mám fotit nebo se radši kochat krajinou. Na obě dvě činnosti najednou není bohužel čas :-(. Každopádně je to jeden z největších zážitků za poslední dobu. Už chápu čemu se říká v katalozích
cestovních kanceláří scénická krajina :-). Kotvíme poblíž Západní Railay beach. Z lodi nás však vystupuje jenom část. Většina směřuje dál do městečka Ao Nang, už za horami Princeznina mysu. Přesedáme do long boatů, který nás přiváží blíž pevnině. I tak se musíme brodit s krosnami na zádech, což je docela atrakce pro řady výletníků, již zde ubytovaných. Ptáme se na ubytka, ale kupodivu je to tady snad ještě dražší než na Phi Phi. Centrem tohoto mysu je nížina obklopená z jihu a ze severu kopci. Celá je praktická zastavěná luxusnějšími resorty. Mimo
pečlivě udržované komplexy je občas čurbes. Za několik minut přecházíme na Východní Railay beach, která není zrovna dvakrát koupací. Jsou tu porosty mangrovů a navíc je odliv, který je tu extrémní. Voda je několik desítek metrů pryč a zbylo po ní pouze bahno. Podél pobřeží pokračujeme na sever, kam až to jde a nejlevnější ubytko nacházíme za 800B (440Kč). Naděnka však rozhoduje, že nad 500B, co jsme platili na Phi Phi nepůjdeme, tak se tu motáme bezradně dál. Někdo nám radí, že máme vyrazit na vzdálenější pláž Ton Sai, kde to má být levnější.
Stoupáme lehce do kopečka. Po cestě míjíme jeskyni Pranangnai a o kus dál horolezce akorát balící své nádobíčko pod jednou vysokánskou stěnou. Za vesničkou nacházíme v krásné přírodě pod kopci bambusové chatičky. Paní nám navíc vyráží dech cenou jen 350B (193Kč) za boudu. Jsme zachráněni. Cesta totiž dál mizí do džungle, tak kdoví jak bychom tu pláž na druhé straně kopců za šera hledali. Posezení před chatkou si tady asi bohužel moc neužijeme. Soumrak dává povel komárům, kteří se v hojném
počtu slítávají z okolní džungle. Tak místní čerstvý vzdoušek vylepšujeme repelentem. Ještě že máme v chatce nad postelí moskytiéru, jinak by to tu bylo dost krutý vyspávání. Již nalehko bez báglů jdeme v klidu projít městečko. Je tu docela dost barů a jede tu překvapivě rasta styl. Thajští frajeři tu dělají jamajskou atmosféru. Bob Marley se ozývá z různých koutů a jeho „no woman no cry“ tu za našeho pobytu slyšíme asi stokrát. Necháváme se nahnat do baru, kde probíhá pivní happy hour a nějaké to pivko i padá na oslavu. V dobrý náladě se vracíme do chatičkova. V noci je pod těmi našima horami relativně chladno, což je dobře.