Den 32, Nha Trang

Za rozbřesku, v 5:45 ráno, přijíždíme do Nha Trangu. Je tu sucho, ale šedivá obloha zase nevěstí nic dobrého. To je tedy velká škoda. Čekali jsme od rána pražení sluníčka a azůro bez mráčku, ale v téhle největší vietnamský koupací destinaci to mezitím vypadá, jako kdyby sezóna už dávno skončila. Jedeme kolem obrovské pláže, která je už takhle brzo ráno plná místních sportovců a aktivních důchodců, co sem přišli dýchat zdravý mořský vzduch. Zastavujeme před velkým hotelem, který se nám tentokrát nelíbí, protože je dražší než nám původně tvrdili. Necháváme se odvézt motorkáři do jiného, hned přes silnici u moře, za 8USD (139 Kč) za pokoj. Jen co se usídlíme zvoní telefon v cimře. Trošku nás to překvapuje, kdo nám co může chtít? Volá nám náš hoteliér, že motorkáři chtějí prachy za dovoz. Předtím nám však tvrdili, že je to included v ubytku, tak to říkáme šéfikovi a už to dál neřešíme. Vyrážíme ven akorát, když začne poprchávat. To nám ta 3denní pobytová dovolená pěkně začíná :-(. Naďa vyráží zase na nákupy. Já jdu otestovat vodu. Sice je hnusně, ale Jihočínský moře otestovat musím. Jsem tu jediný a za deště se vrhám do vln. Moře je příjemně teplý, ale samotného mě to, bez sluníčka a válení na pláži, moc dlouho nebaví. Jinak by to tu byla docela pohodička. Za pískem je zóna kokosových palem, přes které není vidět silnice a zástavba za ní. Hlavní kouzlo téhle destinace jsou navíc jednodenní výlety loďkami po okolních neobydlených ostrůvcích se skvělým potápěním. Koupání, nebo lépe řečeno čachtání mimo dosah giga vln, netrvá déle jak patnáct minut a pak už svištím za deště zpět na hotel. Nechci si zamokřit věci, tak na mokrý tělo házím jen goráčovou bundu. No požitek, který doufám nebudu už nikdy opakovat :-). Po zcivilizování na cimře píšu nové chmurné zprávy na blog. Dávám se do řeči s hoteliérem, který tvrdí, že je letos ve Vietnamu abnormální rok, což ostatně říkal i Mr. Gong včera. Prý jim ani rýže moc neroste. V loni bylo od konce prosince do července jen a jen sluníčko. Máme tedy docela pech navštívit Vietnam v abnormální rok. Naďa si mezitím nakoupila hromada výborného a levného ovoce, ale žádného Lacostu :-). Já si tu ujíždíme na super malých banáncích, ale říkám si, že bych měl přeci jen radši zkoušet trošku exotičtější druhy. Naše plány na první relax a velkou oslavu půlení výpravy jsou tímto mizerným počasí narušeny a asi tady nemá cenu ztrácet čas čekáním na lepší počasí. Vždyť je to stejně jedno, kde se budeme válet. Můžeme pobýt déle třeba na plážích v Thajsku či Malajsii. Vyrážíme tedy do města zabookovat jízdenky do Saigonu už na tenhle večer. Takže tři noční přejezdy za poslední čtyři noci. Není se ani čemu divit, že jsme z toho už docela ztahaný. S lístky není žádný problém, takže dalších 411 km před námi. Fascinuje mě jedna věc. Od hlavní silnice je asi 15 metrů dlouhý koridor, který vede na takové malé nádvoříčko, kde jsou mimo našeho hotelu ještě další dva. A kdykoliv tím krátkým koridorem jdu, tak se musím vyhýbat minimálně jedné či více motorkám, které dle mého, snad úplně bezcílně pendlují sem a tam. Navečer přechází deštík, tak vyrážíme ještě do vln. Je to příjemné osvěžení, ale na plavání to dnes vůbec není. Vlny jsou stále dost agresivní. Každopádně jsme si Nha Trang moc neužili. Ve 20:00 bychom měli odjíždět, ale realita je vietnamsky jiná. Než objedeme všechny hotely je už hodně po deváté. Říkám si, že by to mohl mít řidič nějak vykoumaný, ale žádný vědecký přístup bohužel neregistruji. Vypadá to, že to objíždí podle seznamu odshora dolů, což moc invenční řešení není. Jednou ulicí projíždíme dokonce třikrát. Nějak mě to ani neva. Tenhle bus je zatím z vietnamských nejpohodlnější a vypadá to, že se snad dnes i vyspím…