Vracíme se zpátky do Cantha, kde jdeme na obídek. Zase dávám žabičku, ale tentokrát už radši na másle. Na včerejší inferno jsem ještě nezapomněl J. Jako osvěžení samozřejmě zase bambusová šťáva lisovaná na ulici. Náš zájezd se znovu rozděluje. Většina odjíždí zpátky do Saigonu a náš malý zbytek bude pokračovat k hranicím s Kambodžou. Docela nás překvapuje, když nám nový guid oznamuje, že tu máme rozchod na celé dvě hodiny. Dnes máme mít totiž ještě, podle rozpisu zájezdu, dvě zastávky, tak
jsem zvědavý jak to s takovouhle stihneme. Vypadá to, že se jim zadrhla logistika a není pro nás bus. V Can Thu není bohužel, mimo uličky řemeslníků, sochy Ho Chi Mina a toho pěkného výhledu na řeku, nic moc zajímavého a jelikož je pravé poledne a tudíž neskutečný pařák, tak se jdu schovat do web kavárničky, pravděpodobně nejlevnější na světe. Jak někdo může něco vydělat na 3 000D (3,3Kč) za hodinu opravdu netuším. Čekačka na odjezd je nakonec ještě delší, než jsme očekávali. Následně nás náš nový guid nechá, úplně nesmyslně, táhnout bagáž do dalšího hotelu, kde to smrdí jak ve zverimexu. Teprve teď si začínáme vážit našeho včerejšího ubytování. Zde nabíráme důchodce, kteří docela skuhrají při pěším přechodu, s plnou polní, do dalšího hotelu. Doteď nemůžu pochopit, proč to tu nefunguje tak, že se lidi dopraví po vlastní ose do cestovky a odtud se na čas vyráží. Buďto se tu, při lepší variantě, bus hodinu motá v jednom turistickým bloku, nebo v horší, jak jsem teď zjistil, obráží hotely pěšo. Tady už na nás naštěstí čeká autobus. V něm to zase smrdí jak na vrcholu hodně vysoké hromady jetých ponožek. Prostě parfémové odpoledne jak vyšité. Zjišťujeme po lidech, co to dávají opačně, jak se zítra dostat do Kampotu v Kambodži, ale nevypadá to vůbec lehce. Oba dva hraniční přechody jsou z ruky v jungloidní krajině, kde nic není. Navíc to žádný z nich nezkoušel na vlastní triko. Nakonec bychom možná ztratili víc času a peněz, kdybychom se pokoušeli o tuhle variantu. Definitivně se však chceme rozhodnout až v Chau Docu večer.
úterý 11. března 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat