Den 45, Phi Phi Don - Long Beach

Naše finanční krize se stále prohlubuje, tak bohužel nevyužíváme služeb lodního taxi, které by nás tam doplavilo v cuku letu, a na Long Beach vyrážíme pěšo. Je samozřejmě největší pařák a my tam navíc supíme obtěžkaný krosnami. Hned zkraje nás trošku postraší naháněči, kteří nám nabízejí ubytování za 1000–2500 Bahtu (550–1375 Kč). Zdá se nám to dost, zvlášť, když jsme doteď dali v Thajsku nejvíc 450B a většinou platili tak kolem 250B. Po chvíli projdeme rušným městečkem a dál už stezka vede převážně porostem. Po cestě míjíme několik menších pláží, kde téměř nikdo není. Zatím se
zdá, že lidí je tu opravdu poskrovnu. Cesta s plnou polní je úmorná, zvlášť když musíme překonat i dva menší kopečky. Po půl hodince se konečně doplazíme na Long Beach. Bereme resorty jeden po druhým a ptáme se na ceny. V jednom nám nabízí bambusovou chatku za 500B (275 Kč na noc), prý poslední. My jdeme zkusit ještě další dva resorty, ale jeden je dražší a druhý tejfní, tak se kvapem vracíme, aby nám ji nějaký dobrák nevyfoukl. Chviličku po nás přicházejí spařený Němky, taky s krosnami, a už mají smůlu. Takže
jen smutně koukají. Kdyby nešetřili mohli nás předjet lodním taxíkem :-). Chatička je super jen se divím tomu, že si thajští inženýři dělali takovou práci s vystláním vnitřních stěn pevnými moskytiérami, když fukami ve dveřích by prolezla i krysa, natož komár. Taky jsou za naším domečkem stále neuklizený trosky ze tsunami, ale to jsou jen drobný kazy na kráse, zvlášť když sídlíme jen nějakých 50 metrů od pláže.
Nastala hodina H a my konečně vyrážíme na naši pláž. Je z ní pěkný výhled na „Leonardův“ ostrov a koupání je taky fajn. Rybiček tu plave dost, ale korál je hodně zlikvidovaný. Asi ho sebrala tsunami či co, protože v cestopisech byl docela vychvalovaný. Po zaslouženém osvěžení jdeme do restauračky k nám při náležící a zjišťujeme, že je tu výrazně dráž než na pevnině, ale pořád dost velká pohoda. Shake tu mají do 40B (22Kč) a jídlo od 50B (28 Kč). Neřešit ty zabloklý peníze, tak se tu asi pěkně rozšoupneme. Jestli se Nadě nepodaří zprovoznit výběr z účtu a já si čistě náhodně nevzpomenu na pin ke kartě, tak budeme muset naši situaci vyřešit nejpozději v Malajsii. Nejspíš převodem přes Western Union. Odpoledne přichází odliv, který je v těchto končinách hodně výrazný, že pak už nejsou pláže tak pohlednicový. Focení tedy nechávám definitivně až na zítra. Snad bude i lepší počásko. V podvečer vyrážíme na obhlídku města a přitom využíváme jedinou výhodou odlivu, kterou jsou obnažený skaliska. Může se jít tedy celou cestu po pobřeží a vyhnout se těm malým kopečkům. Na slovech stalo se, život jde dál opravdu něco je. Nákladní škunery ještě doteď odváží tuny trosek z ostrova a o kus dál v opravených restauracích na pláži už sedí znovu turisté. Na náš vkus je jich tu až moc, tak jsme rádi, že jsme se usídlili až na takové periférii. Net je tu předražený, tak to tu na moc velký rozepisování není. V ulicích nás překvapuje spousta bílých naháněčů na dive. Ceny všude stejné, takže kartel. Na oslavu připlutí si kupuji vychlazený pivečko za 50B (28Kč), na spláchnutí cestovatelskýho prachu :-). Zpět se vracíme zase po kamenech, ale za tmy je to už tak trochu akrobacie.Večer přichází masivní útok komárů, tak spím kompletně celý pod prostěradlem jak egyptská mumie :-)