Den 41, Dopolední prohlídka Phnom Penhu

Spalo se nám krásně, tak vyrážíme do města až kolem osmé. Poprvé, na této cestě, si zaboucháváme klíč na pokoji. Teď to řešit na recepci nechceme, tak doufáme, že nás kolem poledního něčím nepříjemným nepřekvapí. Sice je taková šedivá obloha, ale vedro je už pořádný. Jdeme stejnou cestou jako včera – směr nábřeží. Po cestě míjíme, tady oblíbené a dost rozšířené, pomelové károstánky. Na nábřeží vlají vlajky všech možných států a i naší republiky, což je pro vlastence příjemné. Koukáme na soutok Mekongu s Tonle Sapem a hned si tu člověk uvědomí, jak je
u nás doma všechno kapesní. Soutok Labe s Vltavou u Mělníka je na místní poměry bezvýznamná událost. Funguje tu zajímavý efekt. Když je Mekong rozvodněný otočí tok řeky Tonle Sap a část jeho vody teče místo do Vietnamu do vnitrozemí, kde napouští gigantické jezero Tonle Sap. V době sucha je tomu přesně naopak, vypouští se jezero. Velikost této vodní plochy se tak mění z 2 700km2 na 16 000 km2. U chrámíku je teď hodně živo. Obstupuje nás skupina žebráků mrzáků s amputacemi po
šlápnutí na minu, kupa malých dětí a prodavačů vykupujících svobodu pro ptáčky, tak radši mizíme opodál ke královskému paláci. Je to rozsáhlý areál plný krásných, zas trochu jiných, staveb. Ještě, že je něco vidět i z venku, protože nás dovnitř nevpouštějí, kvůli tomu, že má Naďa holé ramena. Tak se rozhodujeme obejít spolu další památky a sem se vrátím až na zpáteční cestě. Vstup do komplexu je za 23 000R (104 Kč). O kousek dál je takové náměstí bez invence, za to s velmi invenčním národním muzeem, které vypadá jak zvláštní červený chrám. Dál
pokračujeme normální zástavbou, která je taková asijsky nehezká se spoustou elektrických kabelů vedoucích nad zemí. Krámků se vším možným je tu též nepřeberně. Zajímavá je velkolepá zchátralá vila z nejspíš francouzských časů. Už nás tu docela prudí tuktukáři, kteří se snaží konverzovat stále to samé každých 20 metrů. Jsou tu každopádně nejúpornější, co jsem kdy viděl. Další zastávkou je klášter Wat Ounalom, ve kterém panuje naprostý klid. Na dvorku jsou rozmístěné podobné sošky slonů a jiných postav, jako v tom zapadlým templíku v Hanoji. K tomu věžičky alá Angkor. Hlavní budova chrámu
vypadá docela moderně, takže celkově to tu vypadá docela nesourodě. Shodujeme se, že zvenčí vypadá lépe. Zase narážíme na uličku „benzínových pump“. Je tu docela cvrkot. Motorkáři sem jezdí dočepovat své vyhládlé stroje. Za chvíli vidíme mnicha s oranžovým parapletem, úplně jak z přebalu Lonely Planet Laos. Máme namířeno k nejvýznamnějšímu městskému chrámu – Wat Phnom, který je na jediným malém pahorku ve městě. Je to docela dálka a v tomhle vedru dost úmorná cesta. Docela rozmýšlíme změnit trošku plán a strávit v
Bangkoku jen nezbytné minimum času a jet hned na jih. Nějak už nemáme chuť a sílu na další velkoměsto v téměř rovníkovým žáru i když třeba tady se nám dost líbí. V Phnom Penhu mají název jen bulváry, normální ulice mají jen čísla, tak pomalu odčítáme čísla k odbočce číslo 94. Konečně ji nacházíme. Je docela zpustlá a v opravdu pomalé rekonstrukci. I náměsťopark kolem chrámu Phnom je hodně zpustlý. Postává tu chlapík se slonem na projížďky, tak se z něj může Naďa skoro zbláznit a přitom vzpomíná na Púťu z Thajska. Slon tu baští banány po celých
trsech, tak nevím zda je lepší slona šatit či živit :-). Do chrámu stoupáme po krásném schodišti se sochami nágů a lvů. Předtím musíme zaplatit poplatek 1USD, který se vybírá pouze od cizinců. Vnitřek svatyně je moc pěkný. Po stěnách jsou krásné malby s výjevy z Buddhova života a v centru zase spousta soch Buddhů. Někteří třímají v rukách darované peníze. Jako bonus tu mají nevkusné svítící elektronické kolo, nejspíš výrobek made in China, které tomu tu dodává trošku pouťový charakter. Cestou na obídek míjíme obrovského chcíplého potkana. Je jich tu fakt docela dost. Doufejme, že to nejsou kluci
moráci. Hledáme naši restyku ze včera. Po chvíli se daří a znovu je to výborný, tak si asi poprvé neodpustím malou reklamu. Byl to Halal restaurant na 130 ulici. Prohlídku královského paláce už bohužel nestíhám. Taky mě docela mrzí, že nevybyl čas na návštěvu muzea genocidy Tuol Sleng se slavnou mapou Kambodži z lidských lebek. Přicházíme do hotelu a s klíči není naštěstí žádný problém. Phnom Penh nás příjemně překvapil i přesto, že se o něm píše, že tu nic k vidění není. Z velkoměst, co jsem tu zatím navštívili, nás zaujal rozhodně nejvíc. Buddhistická architektura je tu navíc trošku jiná.