.jpg)
Kambodža nás vítá opravdu stylově. Vysedáme na takový squotový čurbes dvorek, kde už nás čekají dva miniaturní mikrobusky a jeden osobák. Už na první pohled to vypadá, že bude lehce problém, do tohoto rozsáhlého vozového parku, směstnat celou loď. Typos to řeší tak, že brutálně komprimuje krosny do vozidel. Šlape po nich a kope. Nějaký postarší pár to nenese moc sportovně a stěžuje si. Pán však na vyděšené lidi, převážející nejspíš nějaké cenné suvenýry, nereaguje a zasazuje bagáži další smrtelné rány. Je fakt, že si taky říkám, zda je vietnamská kobřička stále v nálevu, či už se neplazí spolu s lákem po věcech v útrobách báglu :-). Dostáváme pokyn, že máme zalézt do auta, kde zjišťujeme, že naše sedadla jen tak volně visí a padají na nebožáky sedící vzadu. Magor stále nemůže zavřít kufr, tak tam několik minut jak blázen tříská dveřmi, ale zákon hmoty se prostě obejít nedá. Půl hodinu sedíme narvaný v autě, zpocený jak myši. Stále se
.jpg)
řeší nějací lidé, kteří se už nikam nevejdou. Dalším účastníkům zájezdu začínají téct nervy. V naší situaci se asi nehodí přirovnání, že jsme se tady ještě „neohřáli“ a už tu lítají, od anglicky mluvících, první „fucking Cambodia“. Já to beru sice stále docela s humorem, ale příjemný to fakt není. Situaci zlehčují malé holčičky, které celou dobu postávají u auta a žebrají. Navíc nám cpou malé miminko do auta. To je z toho lehce vykulený a neví jestli má brečet nebo se smát. Naděnka by si ho samozřejmě chtěla odvézt, takže kdyby si předtím vzala to štěňátko v soutěsce Tygřího Skoku, mohli jsme mít už slibně se rozvíjející zvěřinec :-). Konečně se rozjíždíme! To si zaslouží skoro potlesk. Ze dvorku vyjíždíme šílenými výmoly, takže můžu konstatovat, že antré do Kambodži je opravdu takové jak jsem si představoval. Z ničeho nic najíždíme na silnici číslo 1, kde je kupodivu nový povrch, tak svištíme o106. Jedno děvče z Irska se v autě začíná modlit, ale už je asi lehce z Asie zmatená, protože se křižuje a říká „Oh my Buddha“. Nebo to možná takticky jistí na všechny strany :-). Ve skutečnosti to zas tak hustá jízda není. Zažil jsem už spoustu víc adrenalinovějších. Za to tahle je jedna z nejmíň pohodlných. Bohužel krásné hotové úseky střídají dlouhatánské ve stavu výstavby, takže je tu prachu, že by to asi astmatik nepřežil. Okolo je rovina, kam až oko dohlédne. Takové malé kambodžské Gran Chaco. Bordel okolo silnice je notný a oproti Vietnamu je to tu i víc ošuntělejší. Zmizely kolony motorek, zato přibyly offroady. Po hodině dravé jízdy přijíždíme už do nočního Phnom Penhu.
.jpg)
Kambodža nás vítá opravdu stylově. Vysedáme na takový squotový čurbes dvorek, kde už nás čekají dva miniaturní mikrobusky a jeden osobák. Už na první pohled to vypadá, že bude lehce problém, do tohoto rozsáhlého vozového parku, směstnat celou loď. Typos to řeší tak, že brutálně komprimuje krosny do vozidel. Šlape po nich a kope. Nějaký postarší pár to nenese moc sportovně a stěžuje si. Pán však na vyděšené lidi, převážející nejspíš nějaké cenné suvenýry, nereaguje a zasazuje bagáži další smrtelné rány. Je fakt, že si taky říkám, zda je vietnamská kobřička stále v nálevu, či už se neplazí spolu s lákem po věcech v útrobách báglu :-). Dostáváme pokyn, že máme zalézt do auta, kde zjišťujeme, že naše sedadla jen tak volně visí a padají na nebožáky sedící vzadu. Magor stále nemůže zavřít kufr, tak tam několik minut jak blázen tříská dveřmi, ale zákon hmoty se prostě obejít nedá. Půl hodinu sedíme narvaný v autě, zpocený jak myši. Stále se.jpg)
řeší nějací lidé, kteří se už nikam nevejdou. Dalším účastníkům zájezdu začínají téct nervy. V naší situaci se asi nehodí přirovnání, že jsme se tady ještě „neohřáli“ a už tu lítají, od anglicky mluvících, první „fucking Cambodia“. Já to beru sice stále docela s humorem, ale příjemný to fakt není. Situaci zlehčují malé holčičky, které celou dobu postávají u auta a žebrají. Navíc nám cpou malé miminko do auta. To je z toho lehce vykulený a neví jestli má brečet nebo se smát. Naděnka by si ho samozřejmě chtěla odvézt, takže kdyby si předtím vzala to štěňátko v soutěsce Tygřího Skoku, mohli jsme mít už slibně se rozvíjející zvěřinec :-). Konečně se rozjíždíme! To si zaslouží skoro potlesk. Ze dvorku vyjíždíme šílenými výmoly, takže můžu konstatovat, že antré do Kambodži je opravdu takové jak jsem si představoval. Z ničeho nic najíždíme na silnici číslo 1, kde je kupodivu nový povrch, tak svištíme o106. Jedno děvče z Irska se v autě začíná modlit, ale už je asi lehce z Asie zmatená, protože se křižuje a říká „Oh my Buddha“. Nebo to možná takticky jistí na všechny strany :-). Ve skutečnosti to zas tak hustá jízda není. Zažil jsem už spoustu víc adrenalinovějších. Za to tahle je jedna z nejmíň pohodlných. Bohužel krásné hotové úseky střídají dlouhatánské ve stavu výstavby, takže je tu prachu, že by to asi astmatik nepřežil. Okolo je rovina, kam až oko dohlédne. Takové malé kambodžské Gran Chaco. Bordel okolo silnice je notný a oproti Vietnamu je to tu i víc ošuntělejší. Zmizely kolony motorek, zato přibyly offroady. Po hodině dravé jízdy přijíždíme už do nočního Phnom Penhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat