Den 43, Cesta na hranice s Thajskem

Včera jsme dostali instrukci, že máme být už v šest hodin ráno na recepci. Prý se bude vyjíždět velmi brzo. Tato zprava časného vstávání nás kupodivu potěšila. Naplnila nás totiž nadějí, že bychom mohli s trochou štěstí pokračovat ještě dnes večer z Bangkoku na dálný thajský jih. Další velkoměsto se nám už moc ve vedru procházet nechce. Stepujeme dole přesně na minutu, ale vůbec nic se neděje. Motorky pro nás přijíždějí až v 6:35. Vezou nás na druhou stranu města cestou, kterou jsme projeli už se zmateným tuk tukářem. Vysazují nás před cestovkou úplně jako první a pomalu navážejí další a další lidi. Jsme trochu nevrlí, že jsme museli vstávat po včerejším záběru tak brzo a teď tu čekáme jak výstavní muly. Nakonec se přeci jen dočkáváme a přijíždí malý bus, do kterého je věru obtížné se vměstnat. Krosnami je obligátně zaplněna celá ulička, takže je nutné zase využívat gymnastické prvky při průchodu strojem. Sám se divím tomu, že jsem se nějak záhadně uvelebil, ale připadám si tak trochu jako sardinka. Samozřejmě už konzervovaná. Všichni si myslí, že se bude brzo přesedat do něčeho lepšího, respektive většího, ale tuším že je to jen nadmíru optimistická zápaďácká iluze. Odjez je nakonec až v půl deváté. Tak nevím jestli jsme jen nepochopili význam slov, že se bude odjíždět brzo, či máme trochu jiné pojetí času než místní :-). Kambodžané našim směrem připravují něco jako místní dálnici, tak téměř celou cestu jedeme prašnou šotolinou, jako hlemýždi. Krajina okolo je dost nudná. Děsně vyprahlá a plochá. S ničím co by oko zaujalo. Jedinými zajímavostmi této 6hodinové výpravy na 150km cesty byly motorky mající na místě spolujezdce přidělanou desku na které byli naležato přivázaný tři pašíci :-), pak pes ležící u pisoáru s hlavou 20cm u mušle a každý ho musel přeskakovat. Taky nám párkrát chcípnul bus a musel se hromadně roztlačit. Po 14 hodině přijíždíme na hranice docela rozlámaný. Jak jsme s Kambodžou začali, tak i končíme – zlikvidovaný z jízdy.