Den 35, Delta Mekongu 1 - My Tho

Ráno nás čeká už taková saigonská klasika, rozlučková bagetka u babky. Pak už jen čekáme jaké budou zmatky před cestovkou dnes. Nasedáme, snad do správného, busu a jedeme spanile asi jen 200 metrů. Po tomto mohutném přesunu se stěhujeme do jiného. Dneska nesbíráme lidi po hotelech moc dlouho, takže začátek cesty je na vietnamské poměry hodně svižný a příjemný. Saigon na nás nepůsobyl nijak moc zajímavě, jako město samo o sobě. Je to holt bod na cestě Vietnamem, kterému se prostě vyhnout prakticky nedá. Náš guid stále přepočítává lidi v buse a po 15 minutách jízdy
oznámí "4 people is missing", což mě vlastně ani moc nepřekvapuje. Naštěstí se už pro ty nešťastníky nevracíme. Nejspíš míří někam úplně jinam. Pravděpodobně na mši do Cao Dai :-). Hned mě vystanou slavná Helmutova slova, s jadrným bavorským přízvukem, v Halong Bay, "shit organisation". Po cestě mě fascinují billboardy nabízející byty v šílených mrakodrapových čtvrtích. Tam bych ani za boha bydlet nechtěl, ale Asiati na tom dost ulítávají. Je to tu docela otázka prestiže. Co by na to řekl strýček Ho, dožívající ve svém přízemním
kolovém domku, toť otázka. Docela dlouho nám trvá než se docouráme slabých 75km ze Saigonu do města My Tho, které leží u Mekongu. Řeka je tu neuvěřitelně široká a přitom je to je jen jedno z devíti hlavních ramen, jak už napovídá vznosný název řeka devíti draků. Nasedáme do člunu a já si připadám spíš jak na nějakým obrovským jezeře než na řece. To nám ten Mekong od Laosu pěkně nabobtnal. V pozadí vidíme rozestavěný gigantický most, který to tady jednou provždy změní. Na řece je docela ruch – trajekty a spousta nákladních lodí, ale i malé čluny, tak pro jednu osobu. Čtvrt hodinu nám trvá než připlujeme k
jednomu z mnoha ostrovů v deltě a dál do jeho nitra už pokračujeme menším kanálem mezi palmami, až k malé manufakturce, kde vyrábějí pochoutky z kokosu. Dostáváme ochutnat a je to fakt moc dobrý. Mají tu ještě chudáka krajtu a kdo chce, může si ji dát kolem krku. Kupodivu bez úplaty, takže Naděnka neodolává. Pěšky pokračujeme pohodovou přírodou do včelí "farmy". Po cestě zdoláváme i ten náš plavební kanál po vratším mostíku. Máme z něj výhled na vodní ruch pěkně zvrchu. Na farmě je spousta úlů a jeden typos z nich tahá na ukázku plástve. Místní včely se však vůbec nerojí a jsou naprosto v klidu na plástvu. Kdyby se trošku nehýbali, tak bych si myslel, že je to snad nějaký umělý fejk :-). Máme tu menší odpočinek a hostí nás tu nápojem z medu a teplý vody, což je nečekaně dost dobrý. S jedním dědulou ze Singapore máme malý, nevyhlášený závod, kdo toho vypije víc. Je to opravdu silný soupeř. O kus dál je obídek v ceně zájezdu, ale je to snad největší slabotka z celého našeho putovaní. Po dlouhatánské lávce nad mokřady se dostáváme zpátky k naší lodi, která nás odváží směr další ostrov. Tentokrát přestupujeme do menších člunů, ve kterých fasujeme

klasické vietnamské pyramidové klobouky a ženský u pádel nás vezou přes pěkné kanály skrz celý ostrov. Je to asi v mém životě poprvé, co si hovím na sedačce a ženská pádluje. Tak si říkám, že by to nebylo možná špatné zavést i u nás :-). Na ostrově má být ochutnávka místního ovoce, ale čekali jsme trochu větší exotiku, než co nám tu servírují. Přeci jen banán, ananas a papáju jsem už někdy jedl :-). No jsou tu ještě dva další druhy, které neznám, abych jim zas úplně nekřivdil. Následuje folklorní představení. Kapela
je jak z panoptika – poloslepý umělec, zpěvák vychrtlý, jak z koncentráku a tak by se dalo pokračovat dále. Kupodivu sklízejí ovace i když mě se zdá, že to moc harmonický není.