Den 28 - Halong Bay

Ráno nás nejdříve příjemně naladí výborná omeletka s chilli. Následující otravná, 40 minutová okružní vyjížďka po hanojských hotelích, s nabíráním ostatních účastníků zájezdu, už tak zábavná není. Do Halong Bay (Zátoka zanořujícího se draka) je to z Hanoje docela štreka, přes 170km busem. Začátek cesty je pěkný. Čeká nás přejezd Rudé nebo spíše pravdivěji hnědé řeky po kilometrovým mostě. Dál už to je míň záživný. Jedeme silně rovinatou oblastí. V okolí je to samá průmyslová zóna a na zbytku půdy mezi fabrikami se pokoušejí něco
vypěstovat houževnatí zemědělci. Mastíme si to po takové pofidérní dálnici s občasnými možnostmi se otočit. Tato vymoženost tu dost často způsobuje šlamastiky v dopravě. Zvlášť když přes všechny pruhy stojí zaseklý kamion, pokoušející se vrátit zpět do Hanoje. V půlce cesty máme občerstvovací pauzu. Přijíždíme na brutal parking s hafem dalších mikrobusů a koho to tu nevidíme, bandičku vejpitků z lodi po Mekongu. 15 dni jsme se neviděli a až zase tady. To jsou mi ale „příjemné“ setkání. Po chvíli se konečně
začínají z kraje tyčit homole. Je to krásný pohled – políčka a za nim ty pěkné krasové útvary. Bohužel jich je většina částečně rozebrána na stavební matroš. Přijíždíme do přístavu, kde jsme převeleni k jiné skupině lidí. Nemáme vůbec žádný papír dokazující, že jsme si zájezd zaplatili, tak doufáme, že se nikde neztratíme a nespláčeme nad výdělkem :-). Lodí je v přístavu neskutečné množství. Všechno to jsou dřevěné džunky, tak to vypadá i docela pěkně. Trošku se obáváme, aby plavba nebyla stejným masakrem jako na Mekongu a my nebyli nacpaný na palubu
jak dobytek. Naštěstí připadá na každou loď jen cca 15 turistů, což jde. Asi je odliv, protože několik lodí leží opuštěně na souši. Kapitáni zaspali, či úplně rezignovali. Nasedáme a po chvíli nás už obkružují čluny s prodejci ovoce. Tady fakt platí pravidlo co člověk to obchodník. Pozvolna se vzdalujeme od betonových hotelových ratejen na břehu a už netrpělivě vyhlížíme první ostrůvky. Nad mořem je bohužel děsný opar, tak viditelnost není moc slavná. V tuhle dobu to tu bývá i výrazně horší, tak si ani moc nestěžujeme. Hlavně, že není neprostupná mlha na kterou mělo
smůlu spousta cestovatelů před námi. Guid nám říká, že pěkně vidět je jen po silných deštích, které to tu pěkně pročistí. Po chvilce plavby se až mysticky začínají vynořovat proslulé homole. Je to opravdu nádhera. Blížíme se k nim ve velkém pelotonu dalších lodí. Průlivem mezi dvěmi vysokými homolemi se dostáváme do klidné oblasti plné plovoucích domků rybářů. Tady se žije na vodě 24 hodin denně. O kus dál máme zastávku na jednom z hausbótů. Mají tu speciální kádě s mořskými potvorami, tak si můžeme udělat obrázek co se tu skrývá pod hladinou.
Většinou jsou to různý druhy krabů. Jedna pani si vybírá velkou chobotnici, tak jsme svědky brutálního ubití tohoto nebohého tvora. Následuje obídek. Jsme posazeni ke třem Němcům. Je to takový zvláštní, a zpočátku až nepříjemný, pocit zasednout s cizími lidmi ke společným mísám a nějak se podělit o jídlo, kterého zas až tolik není. Nakonec se z Helmuta vyklube docela bodrák. Má obrovské brucho, tak mě ani nepřekvapuje že je z Mnichova. Nějak zázračně vyplodím pár vět v Němčině, což ho utvrdí ,že jsem němčinář jak
hrom a začne sázet jedno souvětí za druhým. Naštěstí se za chvíli přeladíme na Angličtinu, která je přeci jen víc schůdnější. Mimo Helmuta a jeho trošku polodementní rodinky s námi jedou ještě dvě zajímavé postavy – výletníci z KLDR. Starší vypadá jak klasický komunistický padouch z bondovek. Mladší mu dělá podržtašku a stále ho fotí. Oba dva stále temné brýle, prostě agentni jak vyšití :-). Z blízka se ty monumentální věže, zvedající se z moře, zdají krásně nasvícené sluncem, ale jak se člověk ocitne od nich trochu dál, mizí v šedi. Zvláštní a trošku nepříjemný
efekt. Po delší vyhlídkové plavbě přirážíme k jedné rozsáhlejší homoli, ve které je i veliká jeskyně. Máme tedy navíc i pěknou speleologickou vložku. Jeskyně má obrovský dóm a všechny útvary jsou krásně nasvíceny. Určitě jedna z nejhezčích, kterou jsem kdy viděl. Jen
těch lidí…Od jeskyně vyrážíme na dlouho plavbu k ostrovu Cat Ba. Tahle podvečerní jízda, je pro mě nejlepší část celého výletu. Zevlujeme na palubě a kocháme se krásně nasvícenými homolemi. Hladina se leskne od nízkého sluníčka
a mezitím proplouvají malé rybářské čluny. Mezi ostrůvky jsou roztroušené osamocené plovoucí domky. Má to tu teď dost silnou atmosféru. Peloton lodí se navíc roztrhal, tak si konečně nepřipadám jak na turistických závodech.