Den 47, Phi Phi Don - View Point

Dnešek by měl být na Phi Phi nejsportovnějším dnem. Máme v plánu se podívat na nejslavnější zdejší vyhlídku View Point a na vzdálenou pláž Runtee. Po klasických ranních kochačkách na Long beachy vyrážíme na „trek“. Jdeme známou cestou směrem paso nad Moodee beach, protože očekáváme, že odbočka na vyhlídku bude někde v přilehlých kopcích. Jaké je naše překvapení, když žádnou odbočku nenacházíme a pozvolna klesáme až do městečka. Očividně byla tahle širší cesta postavena jen kvůli té přehradě. Na kraji zástavby je pěkný čurbes a parta chlapíků tu spaluje odpad. Skrz bungalovy se dostáváme na
hlavní cestu. Nepřijít sem z vrchu, tak je prakticky nemožný začátek této cesty skrz les, z městečka najít. Radši se pořádně rozhlížíme okolo, abychom věděli kterým baráčkům musíme vlézt na zahradu, před odbočením do lesa. Prakticky musíme projít celý městečko, než najdeme pověstné „nekonečné“ schodiště na vyhlídku. Jeho lokalizaci trošku ulehčují šipky pro případ tsunami, protože je zároveň určené jako evakuační cesta. No řekl bych, že od spoustu ubytovaček je hodně daleko, tak nevím, zda by to
všichni stihli se sem ukrýt. Naďa, když vidí, co nás čeká, tak vyhlídku bojkotuje a vyráží směr nejturističtější pláž ostrova Loh Dalun. Výstup je docela sportovní v tomto vedru. Taky by ta vyhlídka měla být v nějakých 200 metrech nad mořem. Zatím jdu sám, tak to vypadá, že zbytek rekreantů ještě vyspává. Přicházím k vyhlídce číslo 1, odkud je už něco vidět. Z vyhlídky číslo 2, jsou krásné výhledy na šíj s městečkem, přes kterou se přehnala ta ničivá vlna a tropickou zelení obrostlé pohoří tyčící se prudce z moře. Nějaký chlapík tu má slušně takticky vystavěnou restyku se šejky, které tu jdou asi docela na
odbyt. Tady většina lidí končí svůj povinný výstup za dovolenou na Phi Phi. Mě však docela zajímají cedule odkazující na vyhlídku číslo 3, zvanou the best. Dál se už tolik nestoupá, jde se po hřebeni. Třetí vyhlídka je u sloupu mobilního operátora a další restyky. Nemám pocit, že by
byla o tolik lepší než číslo2. Sice je panoramičtější, ale zase vzdálenější a část šíje už není vidět. Navíc tu není ani moc možností se někde uvelebit a kochat se. Informace nelhaly. Kousek od vrcholu je odbočka na Runtee beach. Je to v několika místech docela prudce drsný pralesní sestup s chytáním se kořenů. Po dešti jasná cesta držkopádovka. Každopádně bych i teď za sucha místo sandálů ocenil pevnější obuv, nejlépe pohorky :-). Potkávám tu postaršího typose, který kus ode mě hází masku a je rád, že nesletěl až někam k moři. V džungli okolo to docela žije.
Vidím víc jak metrovou užovku. Teda nazývám toho plaza užovkou :-), plus bezpočet ještěrek. Jsem docela rád, že Naďa se mnou nejde, protože tady by určitě dost prskala, zvlášť, když by si uvědomila, že tou samou cestou se budeme vracet zpět :-). Konečně jsem ve slunném svahu s chatičkami a domky. Od pláže jsem čekal trošku větší romantiku, něco jako na opuštěné Moodee. Na druhé straně je to tady takový klidný osamocený resortík, takže přetlačování s ostatními turisty o kousek písku zde asi nehrozí. Na druhou stranu bych přes tenhle kopec nechtěl chodit každý den do města pro zásoby.
Samozřejmě je tu lodička mořského taxi, takže zas až tak odříznutý to není. Dávám si tu jen krátkou koupačku a frčím zpět. Přeci jen válení se u vody sám není moc velká zábava. Jsem tak trochu netrpělivý trouba. Mohl jsem alespoň počkat, až mě uschnou nohy. Teď je ten výstup ještě nepříjemnější, když se kloužu v sandálech. Zpařený dosahuji odbočky na vyhlídku číslo tři a klesám na dvojku, která je už obležená lidmi. Ze spodu stoupají další davy špalírem, tak jsem rád, že jsem tu byl sám ráno. I tak si tu dávám na chvíli pauzu a ještě naposled se kochám výhledem
na tenhle krásný ostrov. Prý sem spousta lidí chodí i na západ, ale slunce k večeru nekompromisně mizí za skalnatou částí ostrova, takže je to tak trochu o ničem. Kupodivu se bez problému nacházíme na pláži Loh Dalun. Na to, že je to nejrušnější pláž ostrova navazující na městečko, je tu zatím dost málo lidí. Asi tu rekreanti žijí trošku víc nočním životem než my. I tahle pláž stojí nečekaně za návštěvu. Voda díky své malé hloubce má krásnou barvu a výhledy na zelené pohoří též stojí za to. Po té co se s časem městská pláž zaplní zvedáme kotvy a vyrážíme zpět. Nakupujeme velké balení levných vod a pak
je v největším poledním žáru táhneme lesem do kopce. Teploměr ukazuje 45 stupňů a my oba svorně nadáváme :-). Konečně máme paso za sebou a klesáme k moři. Tady zase panuje naprostá idyla. Na dvě stě metrů pláže je včetně nás deset lidí. Už jsme tady naposledy, tak si to náležitě užíváme a válíme se až do čtyř do odpoledne. Na obzoru u ostrova Lanta, ležícímu kousek od pevniny, jsou zase mraky a vypadá to tam na bouři. Jsme rádi, že jsme vyrazili sem a ne tam, protože se nám zdá, že je tam pořád ošklivý počasí. Večer pokračujeme v nastoleném odpoledním zewlingu, takže koupání, vysedávání v restauraci se shakem a koukání do mořských dálek. V recepci následně zařizujeme odjezd už na zítra. Původně jsme zde chtěli spát čtyři noci, ale na lodní výlet na Ko Phi Phi Leh se slavnou pláží Maya, kde se natáčel film Pláž, teď nemáme prachy, tak místo toho pobudeme nějaký čas u těch homolí na mysu Laem Phra Nang ať máme nějakou změnu. Alespoň nám tu něco zůstane na příště. Však jsme navíc ani neprozkoumali sever ostrova. Paní nám zajednává spoj, který jede až v poledne, takže bude zítra čas i na rozlučkovou koupačku. Navíc je v ceně jízdenky i lodní taxi do přístavu, což docela potěšilo. Večer mě konečně napadlo použít kambodžskou taktiku na komáry. Nasmraďuji všechno oblečení repelentem a dávám ke škvírám v naší bambusový chaloupce. Snad to zabere.