Den 188, Olimpica trek II. (4 874m)

Ve 4 rano dela kravka pekny binec, nachazi esus, ktery jsme vecer neumyli a hoduje na zbytcich. Co 20 minut se vraci a s esusem ramusi. Mysli si ze je to asi hrnecku var. Taky pozira travu, nikdy me neprislo ze je to tak slyset jak luxuje. V 5 rano vykukuju ven a ona na me ze dvou metru vejra. Mam chut ji prastit trekovou hulkou pres chrbat. Rano to vypada docela nadejne tak se nezdruzujeme snidani a rovnou vyrazime. Ledovce se zbarvuji do ruzova vychazejicim sluncem, tak jsou docela fajn pohledy. U prvni laguny ztracime stezku a musime se brodit skrz bofedalove baziny. Naladu vylepsuji krasne vyhledy na horu Chopicalqui (6 354m). Do naseho sedla stoupaji dve stezky vybirame bohuzel tu horsi a musime traverzovat neprijemny kamenity svah. Kousek pod nami jsou vybelene kosti nejake potulne kravky, tak je videt, ze cesta opravdu neni moc fajn. Dal je to zase vsechno namrzly a castecne zasnezeny, ale teren neni zas az tak hrozny abychom sedla nedosahli. Kousek nad nim jsou pekne kamenne plotny (4 874m), kde se usedavame a kochame pohledy. Bohuzel je videt ze z druhe strany tahnou uplne voje mraku, takze odpolko bude zase marne. Sice tu ma byt jeste 14dni sezona, ale podle me je uz davno v cudu, tady to chtelo byt pred mesicem. Z vyhlidky je videt jeste jedna lagunka, tak tam lezeme pres morenu. Odtud uz nam nezbyva nez slizat pres volne kameny navic porostle lisejnikem. Nasleduje pasaz s prerostlou travu, kde clovek slape do neznama. Proste behem jednoho dne davame vsechny hnsuny tereny na ktere clovek muze v horach narazit. Tak trochu mame pocit, jako kdyby jsme se chteli na posledni chvili zmrzacit. Vyhledy jsou na tomhle treku docela fajn, ale na Alpamayo zdaleka nemaji. Ve 12 hodin jsme uz ve stanu. Takze vareni, siesticka. V pul treti dalsi vareni, proste uz tu neni co delat. Vypada to na nudnejsi zbytek dne, pokud se to da rici o oblasti, kde kam se clovek podiva je nejaky kopec s ledovcem. Pri vareni nas stan obklopi ze vsech stran 7 krav a vsechny stoji ani se nehnou a tupe cumi. Proste psycho. Uz jen cekame na zaveleni k utoku. Merlina to dost znervoznuje tak se zasobuje klacky a meta je na kravky, ale ty ustoupi vzdy jen na chvili a cim dal vic jich pribyva. Merlin tedy jako mlady milovnik prirody navrhuje rozhazet z odpadaku igelity a nakrmit jimi kravy aby uz dali pokoj na veky. Po chvili jich uz napocitam asi 12 takze uz tu neni takove ticho. Vsude buceni, kaslani /do ted jsem nevedel ze krava kasle uplne stejne jak clovek/. Me to nijak nevadi, protoze mam teorii, ze az tu vsechno vyzerou tak dobrovolne odejdou. Muj klid narusi az mlady bejcek, ktery dela ataky na kravky a ty ho odrazeji ze psokakuje asi pul metru od stanu uplne zdivocelej. Nejak nemam chut myt proslaplou hlavu az vecer zalehnu. Musime to vyresit nejak razantne. Bereme trekove hole a jdeme je vyhnat. Je to docela sranda a dari se nam nakonec vic jak dvacet kravek vyhnat asi pul km od stanu. Ruzne jim nadbihame aby se nam nerozprchly, proste jak honaci profesinalove. Kravky se uz nevraceji, vyhrali jsme.