Den 177, Cordillera Huaytapallana (5 015m)

Nase vysnena noc neni zas az tak super jak se puvodne zdalo, ale hotel za to nemuze. V 1 rano se budim a skvirou v nezatazenym zavesu me presne na celo sajnuje uplnek. Pak uz se nespi moc dobre. Rano razime koupit listky do Limy a je to necekany porod. Normalne to trva tak minutu, ale pani s tim caruje a uz to vypada ze snad ani neodjedeme. Nakonec se dari a listky na 10 hodinou vecerni jsou v nasich tlapach. Pak uz frcime na hlavni namesti, kde obchazi spousta nahanecu a schani lidi na zajezdy. Nase cestovka ma vsak zavreny dvere tak doufame ze akorat neskrachovali. Zpestrenim je socialni babka, ktera zbira ze zeme holubi brk a spickou si cisti zuby. Je to docela humac. Nakonec se nas ujima nejaky hosan a odvadi k mikru, ktere je uz skoro plne Peruance. Po belosich ani stopy. Cekame asi 20 minut a pak nas z auta vyzenou, ze pojedeme jinak. Koukame trochu nevericne, ale za par minut pro nas prijizdi pohodlny taxik, tak je spokojenost hned vetsi. Jede s nami jeste jeden pratelsky peruansky parecek. Taxikar jeste zajizdi dofouknout pneu a pak jeste k sobe domu pro bagl, tak to vypada, ze snad vyrazi na turu s nami. Hned za mestem konci asfalt a po ostrejsi sotoline se nas pan riti jak zavodnik rally a auto absolutne nesetri. Sutry skrabou pekne o spodek. Zacinam mu pomalu prezdivat Leonardo da Vinci, protoze se ukazuje ze je to muz mnoha povolani: taxikar, turisticky guid a jeste zavodnik. Pres jednu ricku je postaven neco jako most, ale je to asi jen 5 klad, tak po tomhle jezdit je opravdu zajimavy. Stoupame nejdriv zemedelskou krajinou, pak kopci porostlymi zlatou travou a najednou na obzoru vykoukne hora s peknym ledovcem, tak uz jsme pekne nateseny. Po ceste prejizdime mikro, ktere melo asi 15 minut naskok. Po 28km prijizdime do prusmyku (4 590m). Taxikar se jmenuje Fidel a ukazuje se ze je to navic i horsky vudce. Bere bagl a vyrazime. Na druhou skupinu se neceka, coz je fajn. Jdeme tedy jen v 5. Peruansky parecek sem prijel stim ze poprve v zivote chce dat 5tisic metru, tak se me co chvili ptaji v jake jsme vysce. Prvni kroky do prudsiho kopce zase davaji zabrat, musime si zase zvykat. Po chvili dojdeme do vysiho sedla odkud uz je krasny vyhled na ledovce. Je to vlastne takovy zaledneny kuloar 5,5tisicovych hor a pod nimi jsou 4 laguny. Krasa. V sedle je i obetiste v podobe mensiho kompostu, tak musime venovat, ani nevime komu, dva banany. Netrva to ani moc dlouho a jsme u ledovce ve 4 950 metrech. Cesta tu konci a vypada to, ze se uz odtud budeme vracet. Ale to se hluboce milime. Fidel veli na ledovec. Tak trochu zacinam chapat, proc se nas zajezd jmenuje Aventura. Bez jakekoliv vybavy mame vyrazet na ledovec, ktery navic vypada rozpukany dost ostre. Zacatek je stezejni, ceka nas prudka asi 7 metru vysoka ledova stena. Bez macek je to hodne neprijemny. Stupy jsou haluzni a ani nemam rukavice, tak si pretahuju rukavy, kdybych uklouz abych se o ten hrbolaty led nerozrezal ruce. Konecne to mame za sebou a ted nas ceka zase pasaz plna trhlin. Fidel nam ukazuje diry hluboky do nedozirna. I to mame po chvili zasebou a uz nas ceka jen zasnezeny plochy ledovec. Nastava koulovacka a parecku odcitam po metru do 5ti tisic. Leze se jeste o fous vis, kde Fidel trha igelitky a delame sjezdy po zadku dolu. Nakonec jsme radi az stojime zase pevnou nohou na kamenech. Tak trochu jsme uz psali domu, ze nms tu jiz zadne nebezpecenstvi nehrozi, ale ten ledovec moc prijemny nebyl. Pri sestupu potkavame druhou skupinu, ktera je naprosto tragicka a roztahana na kilometru. Jeste ze nejdeme s nima. Fidel se chce vracet stejnou cestou, ale my chceme jeste k lagunam, nejak mame pocit, ze meli byt na programu. Nakonec to resi parecek a kazdy davame Fidelovi cca 30Kc, abychom dal pokracovali. Po ceste jsou 4 laguny a je to fakt nadhera. Krasne hory okolo, ledovce a neuveritelne modra voda v jezirkach. Od posledni nas ceka asi 170 vyskovych vystup zpet do prusmyku. Peruancum dochazi sily, tak mizi v zadu. Uz se zda ze dnes nepotkame mimo Fidela nejakou postavicku do komiksu, ale pani s gigantickou kamerou a bilymi gumaky napravuje reputaci. O fous vis na ni ceka typek ktery by jak z oka vypadnul hipikum z majora Zemana. Podarena dvojka. V prusmyku davame polivku a cekame na opozdilce. Jsou nadseny, ale naprosto vyrizeny, trekaru to moc neni. Nejvic jsou poteseni, ze druha vyprava jeste neprisla. Dolu to je zase rally. Snazime se trochu pokecat, ale zadna slava i kdyz uz nejaky vety do kupy dame. Docela me mrzi, ze nebyl cas chodit alespon na zaklady Spanelstiny, protoze tady by se clovek rozmluvil lehce, zvlast kdyz jsme tu uz tak dlouho. Pak mame povinou prestavku, protoze Fidel jde mit auto. Vysazuje nas u nejake mistni zajimavosti, parku. Vypada to tu kdyby ho navrhl nejaky mistni Salvator Dali + jsou tu navic nevkusne pozlacene sochy. Je to atrakce tak na 5 minut. Pak uz frcime jinym tagem do centra Do odjezdu mame jeste asi 4hodky, tak zewlujeme docela dlouho na netu...Dalsi odstavec doporucuji vynechat zavylim chovatelum domacich mazlicku...Po netu vyrazime hledat peruanskou specialitu a to morcatko. Je to sice narodni jidlo, ale konkurence kurat s hranolky ho vytlacilo na periferii a to doslova, protoze podnik ho servirujici nachazime az v odlehle ulicce. Je taky asi 2x drazsi nez kure. Merlin projistotu objednava jen 1/4. Ja jdu do pulky a delam dobre. Po chvili dostavam na talir fakt pulku morcete i s povestnym paratkem a hlavickou. No predsudky stranou a hura do toho. Maso je dobry ale je to piplacka to obrat, takze se uz vubec nedivim ze kurata zvitezila. Cestou zpet, smer busak, jeste zastavujeme na namesticku, kde se zprovoznily fontany a je to tu pekne nasviceny. I sem dorazila mobilni era a Peruanci jak o zivot foti mobilama, fotaky samotny moc nejedou. Posedavame na lavicce a registrujeme prijemne teplo a to jsme skoro ve 3 300 a uz je vecer. Nejak se to priblizeni k rovniku projevilo. Na dojedeni davam zase strudli, ktere tu chutnaji jak u nas. Bus nam jede az za dve hodky tak to tady nejak preklepame a dalsi krasna noc pred nami :-)