Den 184, Pomabamba (2 962m)

Po osklivy ulici se blizime do centra a vubec to tu nevypada pekne. Lide cumi snad zatim nejvic a dost jich pokrikuje gringo, coz jsme zatim nezazili. Hrozny zapadakov a takovy docela sok po dnech samoty. Vubec se nam tu nelibi. V prvnim hostelu je rekonstrukce tak jdeme do druheho s honosnym nazvem Hacienda. Hned od vchodu silne smrdi zachod, ktery je horsi nez lecktery verejnak. Chodbicky jsou stisneny, ze kdyby Merlin vyrostl jeste o 5cm tak drhne hlavou o strop. Ja na tom nejsem o moc lip, protoze prasknu hlavou do zarovky v nasi cimre. Jsme utahany tak uz nic dalsiho hledat nechceme, ale je to urcite jeden z top svabiku na ceste. Zvlast me fascinuje, a to nejsem biolog, giganticka plisen na strese v podobe Homera Simpsona. U me postele si nejaky nestastnik rozbil nos, tak ho nenapadlo nic lepsiho nez si ho utrit radne o stenu. Proste Hacienda jak vystrizena z mych idealistickych snu. Po setmeni jeste jdeme do mesta na vecu. Nachazime jeden docela fajn podnik, kde je pan nadsen z cizincu a pousti nam DVD s klipy mistni skupiny Pomabambina, coz je dost hardcore, ale zaroven i fajn. Vecer si jeste zkousim roly slepce, protoze na WC kupodivu nejde svetlo. Krasny relax po treku